Druhé album Supraphonu
Obsahy(1)
První ročník cyklického pořadu Album Supraphonu z roku 1962 byl natočen koncertně, další, v pořadí druhý, byl připraven jako hlavní sobotní pořad v televizním studiu. Konferenciér V. Dvořák svými vtipnými spojovacími slovy coby diskžokej (v době, kdy taková profese ještě neexistovala) uvádí čtyři bloky písniček. Zazní jich dohromady 41 v podání známých i méně známých interpretů českých, slovenských i zahraničních, dnes pohříchu úplně zapomenutých. Co však zůstává, jsou melodie, které si můžeme dnes po 55 letech od premiéry opět připomenout: Jak se máš, Maruško (J. Zíma), Klementajn (J. Suchý), Můj ideál (J. Čeřovská), Píseň pro Martinu (K. Gott), Život je pes (P. Sedláček), Normálně (P. Filipovská), Padá hvězda (W. Matuška), Motýl (J. Jelínek a J. Malknechtová), Zdvořilý Woody (K. Gott) a další. (Česká televize)
(viac)Recenzie (3)
Druhé supraphonské album, pořízené již v televizním studiu, je dnes cenné především jako dokument o vývoji české popmusic. Zatímco o pár let později bude vznikat jeden nestárnoucí hit za druhým, tady je jich ještě jako šafránu. Ze semaforských šlágrů tu zazní nejen Motýl (Jelínek a Malknechtová), ale také Klementajn (Suchý), z těch ostatních stojí za připomenutí Můj ideál (Čeřovská), Zdvořilý Woody (Gott), Život je pes (Sedláček) a především nádherný Marešův pomalý rock Padá hvězda v interpretaci Waldemara Matušky. A zaplaťbůh, že v dalších vydáních už tvůrci vyškrtli Vladimíra Dvořáka coby konferenciéra, jehož humor nebaví, ale obtěžuje. ()
Celou tuhle show táhne velmi vtipný Dvořák, protože jeho rýpance na nekvalitu stolů, hodně octa a málo okurek, případně navlékání jehly mne hodně bavily. Horší je to s výběrem písniček, které jsou často utahané, až ke konci, s nástupem písniček Semaforu, se to trochu rozjede. Ale některé hitovky zde nakonec skutečně zazní jako Růžovou ti krinolínu, Nej nej nej, Zdvořilý Woody (dobrá rodokapsová scénka Gotta s Dvořákem) plus již zmíněné semaforské věci. ()
V titulcích filmu uvedeno: název 2. album Supraphonu. ()