progression

Tak tenhle film jsem ještě pořád nevydýchal a asi ve mně bude rezonovat ještě pořádně dlouho. Poslední film ikony polské kinematografie Andrzeje Wajdy a důstojný pomníček za jeho rozsáhlou filmografií obsahující mnoho nezapomenutelných filmových skvostů. Je obdivuhodné v devadesáti letech natočit takovýhle film. V šedesátých/sedmdesátých letech jsme v kinematografii (nejenom) patřili mezi naprostou světovou špičku, ale "kdeže loňské sněhy jsou" ... Je obdivuhodné jaké filmy točí v posledních letech Poláci. Nevyhýbají se žádným tématům i těm "dost třeskutým" a ve srovnání s nimi bohužel prohráváme hodně vysoko na body. Vynkající Boguslaw Linda v roli malíře Wladyslawa Strzeminskiho (možná jeho životní role), ale zdatně mu sekundují i další, např. mladičký herecký objev Bronislawa Zamachowska, kterou si určitě rovněž zapamatujete. Film nejenom o tom jak se minulý režim (pod dohledem "rudého bratra") vyrovnával s elitami (nakonec my bychom mohli také vyprávět ...) je vyprávěn strhující formou a ty výklady a teorie o umění jsou velice poučné a fascinující. Podobné filmy by se měly uvádět před volbami pro ty, kteří dokázali rychle zapomenout, i pro ty mladší generace, které dřívější "pořádky" nezažily a nenechat se zblbnout před volbami od  rojících se populistů a "našeptávačů návratu ke starým pořádkům". Ono to zprofanované heslo "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak" si lze vysvětlovat i trošku odlišnou formou :  S "kýmkoliv" ale hlavně JINAK, nakonec "mírotvorné" činy oné "rádobyvelmoci" můžeme neustále sledovat v přímém přenosu :-(  Opravdu již více než 100 let "země neomezených možností" a dokud neskončí to "kremelské panoptikum" na smetišti dějin, tak se asi víceméně nic nezmění ... Tak mne napadla čistě hypotetická otázka : Kdyby se tenkrát před 105-ti lety pár "revolucionářů" neožralo a nezačli střílet z Aurory - kde by teď ta lidská civilizace byla  :-?

Výborný film, který se pokouší zmapovat události před i po tragédii ve Smolensku. Předešlý režisérův film o Gdaňských událostech nasadil laťku hodně vysoko. Tento film trošku zaostává, přesto že jde o skutečně zajímavé, kontraverzní a "třeskuté" téma. Ale opravdu stojí za shlédnutí. Dost mne překvapuje velice nízké hodnocení, ale samozřejmě netuším kolik z těch odpadových hodnocení je z dílny trollů, kteří dost pravděpodobně film neviděli ... Každopádně je moc dobře, že režisér Krauze tento film, který se dotýká všech Poláků (ale nejenom jich) mohl natočit, bohužel to byl režisérův film poslední. Film mapuje události bezprostředně po tragédii, ale i ty další v průběhu času a zaměřuje se i na události předcházející (hodně mne zaujal např. popis schůzky v Gruzii roku 2008 - ta asi báťušku Putlera moc nepotěšila :-)  Samozřejmě že filmový scénař obsahuje i různé úpravy, ale myslím, že velká většina filmu je založena na "faktech", i když svědci podezřele ubývali, ubývají a budou ubývat, Každopádně pravda s nejvyšší pravděpodobností vyjde najevo, i když asi ne pro tu naši generaci, ale až pro tu příští (přespříští), stejně jako tomu bylo v případě Katyně, gulagů, hladomorů atd. Prostě ta "mírotvorná" velmoc v čele s Kremelským panoptikem je opravdu zemí neomezených možností a to už více než 100 let. Asi bych malinko poupravil to mnohokrát zprofanované spojení "diktatura proletariátu" na "diktaturu Kremlu" :-(  Přiznám se, že postava investigativní novinářky mne moc neseděla. Ona ta hranice směrem k "paparazziům" je dost úzká. Na druhou stranu Novináři (s velkým N) jsou opravdu hlídacím psem demokracie. Nebýt jich mohlo by to dopadat jako podle mediálního bonmotu "A teď uslyšíte nejnovější zprávy. Poslouchejte co chceme, abyste si mysleli !!! " ...  Ve filmu byla hodně zajímavá postava vdovy po generálovi. Tak by mne trošku zajímalo, jaký byl její další osud. Každopádně film skýtá mnoho pohledů i námětů k zamyšlení. Ale to od začátku skýtala i samotná událost (i bez natočení filmu). Toho smradu se ihned po události začlo linout docela dost a volné pokračování (Kremelského) scénáře můžeme teď sledovat denně v přímém přenosu ...

Tak jsem si po mnoha letech zopakoval skvělý životopisný film o Edith Piaf natočený podle výtečného románu, který napsala Momonka (Simone Berteaut). Jako by film vůbec nezestárnul, zasáhnul mne úplně stejně jako tehdy (stejně jako román). Film sice zobrazuje jen první polovinu románu, krušné začátky Edith, čím vším si prošla než se stala slavnou i všechny rány osudu, které ji potkaly v začátcích její kariéry (a další ji čekaly i později, když už byla slavnou - to už v tomto filmu není, spíše ve filmu  Edith a Marcel, natočeném o něco později. Obdivoval jsem skvělý herecký výkon Marion Cottilard v novém filmovém zpracování života Edith Piaf, ale nemohu si pomoci, pro mne je "srdcovka" tento film, Herečka hrající Edith je nejenom vizuálně věrohodnější (Edith byla opravdu hodně malá - o to měla větší hlas) i prostředí pařížské periférie, kde Edith vyrůstala je v tomto filmu podle mne přirozenější a věrohodnější. Zpěvačka Marsová nazpívala písně Edith Piaf do filmu také výborným způsobem a hlas Edith Piaf ve filmu zazní až v úplném závěru filmu, kde zpívá asi svoji nejslavnější píseň "Ničeho nelituji". Vzhledem k tomu, že román psala Momonka, která žila celou dobu věrně po boku Edith, obsahuje film i hodně zajímavého z života Edith, což už třeba není tolik vidět v novějších filmových zpracováních. Každopádně skvělý filmový zážitek a ještě více ten čtenářský, který je pochopitelně úplnější a komplexnější.  Obé můžu jen doporučit.