Il giovane Toscanini
Toscanini
Young Toscanini
Young Toscanini
Réžia:
Franco ZeffirelliHudba:
Roman VladHrajú:
C. Thomas Howell, Elizabeth Taylor, Sophie Ward, John Rhys-Davies, Jean-Pierre Cassel, Philippe Noiret, Franco Nero, Martin Benson, Valentina Cortese (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Mladičký dirigent pomáhá znovu rozzářit pohaslou hvězdu operního nebe. Tříměsíční epizoda ze života Artura Toscaniniho... Rio de Janeiro, 1886. Osmnáctiletý dirigent Arturo Toscanini (C. Thomas Howell) opustil po chladném přijetí v La Scale Milán a odplul do Jižní Ameriky. Během orchestrálního turné v Brazílii propadne mladé milence, zároveň je však fascinován stárnoucí sopranistkou Nadinou Bulichoffovou (Elizabeth Taylorová). Operní diva přerušila divadelní kariéru kvůli brazilskému panovníkovi Domu Pedrovi II. Nyní se pod Toscaniniho vedením pokouší vrátit na jeviště v inscenaci Aidy, trpí ale hlubokými depresemi. Zvládne mladičký temperamentní dirigent ukočírovat zhýčkanou hvězdu žijící ze zašlé slávy? A podaří se její návrat mezi největší hvězdy operního nebe? ... I pro Elizabeth Taylorovou se v Zeffirelliho filmu jednalo o velký návrat – na plátně se objevila po osmileté přestávce, ve které se – kromě menších televizních projektů – hlavně léčila ze závislostí a věnovala aktivismu v oblasti HIV/AIDS, na který zemřelo několik jejích blízkých přátel. Kromě Taylorové si režisér ke spolupráci na natáčení v atraktivních lokacích Itálie, Portugalska a Brazílie přizval mimo jiné i Philippa Noireta, Franca Nera či Johna Rhyse-Daviese. Scény z brazilské opery byly točeny v Teatro Petruzzelli v italském Bari, které o několik let později zničil žhářský útok a znovuotevřeno bylo až v roce 2009. (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Zeffirelli natočil možná spíš pohádku inspirovanou počátky kariéry Artura Toscaniniho než realistický výsek z jeho života, ale krásnou pohádku plnou skutečných emocí, vášní a také ušlechtilosti. Vzdal v ní hold nejen budoucímu světoznámému dirigentovi, jednomu z vůbec nejslavnějších, ale především oddanosti hudbě, svobodě a svobodnému lidskému životu. Možná v něm nešetřil patosem a citovým vydíráním diváka, ovšem obojí k opeře také neodmyslitelně patří. Snad jen Liz Taylorová to s teatrálností přeháněla občas víc, než bylo i na primadonu únosné. Podivně uspěchaný a jakoby useknutý konec pak na mě působil dojmem neobratně sestříhnuté filmové kopie. ()
Já tyhle životopisný filmy z hudební sféry nijak zvlášť nemiluju. Je to většinou nuda. Toscaniniho si nejvíc užijí milovníci opery, v závěru filmu je z partitury představen slušný kousek. Věrohodnost příběhu mladého umělce, jenž svou zarputilostí starou bručící divu na správnou věc obrátil, je křehká. Sophie Ward tady moc pěkná kočička, chtělo to trochu v tom teple "od odít". Hodně podobně zamotaný film byl i z novější doby Schůzka s Venuší. ()
Mám velmi ráda biografické snímky tohoto druhu. Nezatěžují se popisováním dlouhé životní poutě. (Ne, že by to nešlo, ale často si na tom tvůrci spálí prsty, protože stejně vybírají okamžiky, které jsou pro ně důležité a pomíjejí jiné, které se jim už tolik nehodí do krámu.) Zde Zeffirelli volí jen krátký životní úsek mladého umělce, který ani zdaleka nemusí být reálný. Daří se mu zde ale na relativně malém prostoru vykreslit Toscaniniho zapálenou, výbušnou povahu, která reaguje na okolí a ostatní a zejména na hudbu. Zároveň příběh řeší obecněji platné volby umělců vůbec. Je umění poslaní nebo jen posedlost? Jde proti lidské bídě bojovat uměním? Různé názory na věc jsou reprezentovány živoucími postavami - ráznou ošetřovatelkou se selským rozumem Pat Heywoodové, protřelým, veselým impresáriem Johna Rhys-Daviese, hýčkanou, před skutečností zavírající oči ex-divou Elizabeth Taylorové či obětující se a hledající Sophii Wardovou. Myslím, že aby se tento film líbil, nemusíte mít rádi operu, ale kdo má rád dobrou muziku, např. violoncellové kusy nebo operu, tak ho ten film minimálně potěší (nebo aspoň zaujme??). ()
Na můj vkus moc rozevláté a poetické. Zejména vzhledem k tomu, že film chce ukázat boj proti otroctví v Brazílii. Osvobozeneckým snahám – prý, dle tohohle příběhu – vydatně pomohla opera a mladý, později světoznámý, dirigent. V tomto pojetí jde zejména o hezké obrázky, leč obsah mi připadal chudý, až prázdný. SHRNUTÍ: Když umění uchopí dirigentskou taktovku jako zbraň. A jen mírně se nechá rozptýlit svěžími vnadami cudné plavovlásky a zralými vnadami vampovské brunety. ()
Nie po prvý krát poznamenávam, že opera nepatrí medzi moje obľúbené žánre. O Arturovi Toscaninim viem akurát, že existoval a vo svojom obore bol slávny. Inak je to u Franka Zeffirelliho, Elizabeth Taylor a Philippa Noireta. Nepatria síce medzi mojich obľúbencov, ale rád sa na diela, v ktorých účinkujú alebo ich v prípade Zeffirelliho režírujú rád pozriem. Film o trojročnom úseku zo života Toscaniniho ma nenadchol. Bolo v ňom dosť zaujímavých miest a nápadov, ale tiež dosť klišé, naivity až gýča. Takže priemerné hodnotenie bude asi to najlepšie, čo môžem k filmu vyjadriť. ()
Reklama