Reklama

Reklama

Odrazy

  • Česko Mžitky (viac)
Trailer 3

Obsahy(1)

Rok 1945 Stalinova moc ovláda Poľsko. Slávny maliar Wladyslaw Strzeminski odmietne robiť umelecké kompromisy a tak sa stane prenasledovaným, vylúčia ho z univerzity, jeho obrazy sú strhané zo stien galérií. Za pomoci niektorých svojich študentov sa rozhodne bojovať proti komunistickej strane a stáva sa symbolom umeleckého odporu proti tyranii. (ASFK)

(viac)

Videá (4)

Trailer 3

Recenzie (94)

classic 

všetky recenzie používateľa

Strhujúci a excelentní... Za kamerou je pán Režisér Wajda, ktorý v požehnanom veku, nakrúca pôsobivý m-a-s-t-e-r-p-i-e-c-e, a zároveň svoj posledný film, čo sa dá považovať, ako vôbec jeden z najlepších v jeho bohatej, tvorivej kariére. Pred kamerou je naprosto geniálny pán Herec Linda, ktorý stvárnil umeleckého jedinca, poľského avantgardného m-a-l-i-a-r-a Wladyslawa Strzeminskiho, ktorý mal jednu, jedinú, veľkú, preveľkú smolu, ako to takú, že bol „v nesprávnom čase na nesprávnom mieste” ... Tvoriť v „hlbokom socializme” , v totalitnom Poľsku, tak ako mi káže srdce, tak to skôr, či neskôr, bude niekomu poriadne vŕtať v hlave... ! Systém, ktorý zničil človeka, že sa hovorí : „Vyšiel na psí tridsiatok, je ešte veľmi slabá náplasť” . Film rozoberá jeho posledné obdobie života z troch strán : Skúma napríklad vzťah s jeho dcérou Nikou, ktorá sa už podriadila tomuto systému, ktorý hlása : „Kto nepracuje, nech ani neje” , ale má ešte v sebe niečo z tvrdohlavosti svojho nezlomného otca. Potom sa pozerám na obdiv jeho študentov, ktorým prednášal na Univerzite, a keď mu toto právo odňali, začali chodiť k nemu domov, a nadšene vstrebávať nové poznatky. A nakoniec, bohužiaľ, sa prizerám na márny boj so systémom, ktorý neradno poraziť, či zlomiť, zostávalo len emigrovať, na čo sa neodhodlal, asi aj preto, že prišiel v prvej svetovej vojne - o ruku, aj o nohu. Dá sa povedať, že mrzákom sa stal, a akoby toho nebolo ešte málo, hádzali mu v jednom kuse polená pod kolená... Maximálne do kolien ma dostáva stvárnenie postavy Strzeminskiho, kde podáva Boguslaw Linda neuveriteľný herecký výkon, aký som nevidel, ani vskutku nepamätám ! Naozaj, niečo naprosto neobyčajné, ojedinelé, výnimočné, presvedčujúce, odhodlané, povestné !!! Radšej sa treba venovať filmom, ktoré človeku niečo dajú, ako zabíjať čas mnohými odpadovými tzv. „green screen” , t. j. veci, čo vznikajú takmer na kompletku pred zeleným plátnom, lebo z toho dokáže určitý jedinec tak ohlúpnuť, že sa s tým už potom nedá nič robiť... Len teraz vzniká taká otázka. Dokážu sa títo ľudia pozerať na takýto film ? ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

"Paobrazy" jsou esteticky vytříbeným filmovým dílem, v němž si Andrzej Wajda buď sype popel na hlavu, anebo se pokouší zbavit studu ze svého pocitu provinění. Nejde tu o životopis Władysława Strzemińskiho, byť se o životopisná data film opírá. Cílem je vylíčit zhoubný nádor - polskou formu stalinismu - na život a jeho potencionální nadšení, avšak schází tu hlubší niterný prožitek. Zachovány jsou jen zkratky vášní, pudů, vztahů, ale i dějů. Wajda rutině vyjevuje střety z krutých zkušeností lidských dějin, vrhá je bez okolků přímo až doprostřed esteticky ladných obrazových expozic Paweła Edelmana, avšak ďábla tím nevyvolá. Obrazy jsou tedy tím nejhodnotnějším z filmu, jsou inspirovány nejen výtvory Władysława Strzemińskiho, ale též plastikami a tou abstrakcí nekonečného prostoru Katarzyny Kobro. Sám Strzemiński se proslavil především unismem, na což je tu učiněna i narážka, tento směr potom sám uzavřel svým vrcholným dílem "Unistická kompozice 14" v roce 1934, a hned poté začal malovati krajinky, v letech 1948 a 1949 se dokonce pokusil o sblížení avantgardy se socialistickým realismem, a to cyklem solárních paobrazů. Unismus využíval i číselné propočty pro kompozici, jakýsi časoprostorový rytmus, a ovlivnil díky tomu sochařství, architekturu, hudbu a poezii. "Komunistické vítězství" ve východním bloku bylo jednoznačně devastující, o tom nemůže být pochyb, sám Wajda se na socialistickém realismu podílel, ta dobu mu dala příležitost, již dokonale využil (a později se od ní dokázal odpoutat), a pokud budu jízlivý, tak Wajda v Lodži (za svého studia) prožil smutný pád velikého malíře až "k jeho smrti hladem", aniž by se proti tomu postavil. Hrdinou Wajdova posypání se popelem je Władysław Strzemiński (dobrý Bogusław Linda), i když o boji proti komunistické straně nemůže být řeč, jde o osobní odpor, jde o uměleckou víru a předpoklady. A byť je jeho zhoubným nádorem vláda komunismu, šlo by vše aplikovat i na jiné politické děsy (ne nadarmo se tu zmiňuje Piłsudski). Z dalších rolí: bezhlavě a dalo by se říci "osudově" zamilovaná studentka výtvarné školy Hania Borowska (Zofia Wichłacz), umělcova osamělá dcerka Nika Strzemińska (Bronislawa Zamachowska), umělcův dávný kamarád, slavný básník a poválečný diplomat ve Švýcarsku Julian Przyboś (Krzysztof Pieczyński), režimu poslušnější ředitel moderního umění v Lodži Madejski (Mariusz Bonaszewski), ten nechvalně proslulý ministr kultur - byť jím byl až v letech 1952 až 1956 - Włodzimierz Sokorski (Szymon Bobrowski), za svou "zradu" pak pomáhající student výtvarné školy Roman (Tomasz Wlosok), v režimu správně uvědomělý rektor výtvarné školy Rajner (Aleksander Fabisiak), či ta mocná síla na výtvarné škole, a nejen tam (Andrzej Konopka). "Paobrazy" jsou estetickou kompozicí časoprostorového unismu a taktu nekonečnosti, obdoby lidské nesmrtelnosti. Drama z období stalinského marasmu strhující není, i když je posmutnělou připomínkou z historie člověka (ale ten je stejně nepoučitelný, takže dějinné zkušenosti se víceméně stále opakují). () (menej) (viac)

Reklama

ibeh 

všetky recenzie používateľa

Syrové a pravdivé od začátku až do konce. Mělo by být promítáno v rámci výuky studentům středních a vysokých škol, protože snahy o navrácení totalitních režimů s despoty v čele jsou nyní celosvětově velmi silné. Poklona panu Lindovi za jeho náročný herecký výkon, který zahrnoval ztvárnění hlavního hrdiny fyzicky výrazně hendikepovaného. Wajda bez kompromisů, čestné ukončení jeho tvůrčího života. ()

Krt.Ek 

všetky recenzie používateľa

Myslím, že je škoda, že „Mžitky“, tak jak jsou (spravedlivě!) radikální ve své obžalobě, nejsou stejně tak radikální i ve svým stylu; přitom, kde jinde než tady? Modernista Wladyslaw Strzeminski (a v druhém plánu moderní umění) si zaslouží víc než ryze akademický film, přičemž adjektivem „akademický“ myslím prvořadě na ten typ filmu, který kdyby byl natočen v ČR, tak by sbíral České lvy, myslím na ten druh snímku, v němž je všechno (od evokace historie přes inscenování prostoru po vyprávění příběhu) přesně tam, kde to má být (protože to bylo už tisíckrát odzkoušeno), filmařina jako svého druhu údržba, jízda ve vyjetých kolejích, harmonie jako nuda; jinými slovy při projekci si zanadávám na rudý zrůdy, ale k ničemu dalšímu mě film neprovokuje, nic dalšího ve mně nerozehrává, za týden ho už nebudu znát. Ale asi jsem rád, že jsem to viděl (je dobré znát individuální příběhy v té krvavé komunistické statistice) a jakožto Wajdova rozlučka s kinematografií to je důstojné. Jen se k tomu asi nikdy nevrátím a že bych měl nutkání to hned doporučovat někam dál (z toho titulu, že tu ukazuje o komunismu něco, co jsem ještě nevěděl), to se tedy říct nedá. 70 % [dafilms] ()

poz3n 

všetky recenzie používateľa

Polský umělec v područí doby a na pokraji sil. V určitých momentech nelze poslední Wajdův film nesrovnávat s Pianistou. Jenže zatímco Wladyslaw Szpilman je spíše zrnkem písku v soukolí válečných dějin, boj Wladyslawa Strzeminskiho se stává krutě osobním. Postupný útlak systému má vliv nejen na osud hlavního hrdiny, ale také na divákovo emoční prožití celého filmu. Ten tak nevědomky vstřebává všechna příkoří, až si uvědomí, jak moc se ho najednou dění na plátně dotýká. A v tom vidím jednoznačně největší sílu Wajdova snímku. Zdánlivě komorní příběh, který ve zpětném pohledu dosahuje antických rozměrů. Kdyby každý velký režisér odcházel s podobně kvalitním dílem, nezbývalo by se než klanět. Linda je pan herec. 7/10 ()

Galéria (27)

Zaujímavosti (3)

  • Celosvětová premiéra filmu proběhla 10. září 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (ČSFD)
  • Poľská oscarová komisia sa 28. septembra 2016 rozhodla film navrhnúť ako poľského kandidáta na Oscara za najlepší cudzojazyčný film. Film sa nekvalifikoval do deviatich nominácií v tejto kategórii. (Arsenal83)
  • Film sa natáčal vo Varšave a Lodži (Poľsko). (Arsenal83)

Súvisiace novinky

43. Letní filmová škola začíná 28. července

43. Letní filmová škola začíná 28. července

18.07.2017

Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (viac)

Reklama

Reklama