Mastičkár

Kladivo a dláto ako provizórne chirurgické nástroje, stačí dezinfikovať alkoholom. Staršia klasika, ktorá patrí k tomu najlepšiemu z poľskej tvorby minulého obdobia. Množstvo nezabudnuteľných dojímavých a silných scén zostáva v pamäti aj po rokoch vďaka charizmatickej hlavnej postave. –––– Nite si prosím. – Na vyšívanie? – Nie, na šitie. Hrubé, biele. –––– Nepomáham chudobným ani bohatým, pane. Ja pomáham ľuďom. (03.01.2014)

K poľským filmom sa nedostávam často, ale pokiaľ sa už k nejakému dostanem, nie som sklamaný. V tomto prípade som dokonca nadšený. Pekné dielko s citlivo zahranými postavami. Veľmi sympatická poľská herečka pôsobiaca ešte tým skutočne nevinným dojmom, že človek na chvíľu aj zabudne v akej dobe to človek žije. Veď ako Oscar Wilde, pravdepodobne vtedy ženatý homosexuál, vtipne povedal: „Príliš mnoho líčidiel a príliš málo oblečenia je u ženy vždy príznak zúfalstva.“ A hlavná hrdinka je presný opak, aké to šťastie. Takisto vynikajúci hlavný herec a pomerne strhujúci dej v poetickom poňatí. Nemám čo vytknúť. (24.12.2015)

Přestože režisér Jerzy Hoffman se proslavil spíše epicko-historickými příběhy, ve kterých uměl vždy dobře navodit výrazně historickou filmovou řeč. O to více se dá říci, že mě mile tímto filmem překvapil. Poeticky naladěné duše to spíše ocení. Film dovede vtáhnout živostí, smutkem, lyrikou a nezaměnitelným příběhem podobenství obrazu lásky a spravedlnosti, v němž čas rychle běží a je jak stvořen pro potěchu duše. Co víc dodat? Stojí jistě za úvahu, čím že tak cukrkandlová romance osloví a zanechá cosi, co nelze do detailu popsat. Kdo ví, možná krásnou souhrou skvělých polských herců nebo pečlivě vybranou tvorbou exteriérů či dobovými reáliemi. Nejspíše to ale bude přímočarou poetikou prodchnutou obsahem krásně lidských věcí. (30.10.2017)

Přiznám se, že film mi léta unikal, lépe řečeno jsem o jeho existenci (i jeho knižní předlohy) neměl ani tušení. O to to včera bylo větší překvapení a jednalo se opravdu o hodně silný a emotivní zážitek. Vypointovaný příběh, který se klidně mohl stát (hranice mezi úspěchem a neúspěchem a existencí a "neexistencí" je opravdu velice úzká), výborné herecké výkony, nádherná Anna Dymna (na těch více než 30, co jí tehdy bylo opravdu nevypadala), zajímavé exteriéry i hudba a hodně velice emotivních scén. Ty ale do silného příběhu patřily a nenechaly diváka ani na chvíli vydechnout či se od příběhu odpoutat. Přesto, že jsem byl do příběhu plně vtažen, několikrát jsem se přistihnul, že se mi "asocioval" Jean Valjean, při některých vesnických scénách zase tak trošku "Želary". Ten název filmu mne zpočátku trochu zmátl, dovedl bych si představit trošku jiný a výstižnější překlad. V té polské kinematografii (a kultuře obecně) je opravdu hodně drahokamů a tento k nim (podle mého názoru) určitě patří. Při mnoha dalších asociacích se mi vybavil i film "Bohové", ale chirurg/mastičkář (Wilczur/Kasiba) zdaleka tolik nehulil :-) (29.12.2017)

Poláci mě ani tentokrát nezklamali, jejich tvorbu postupně objevuji a zatím stále velmi dobrý. Příběh chirurga, který ztrátou paměti přijde o vše a protlouká se životem bez zázemí, bez rodiny, bez peněz, mě rozhodně nenechal chladnou. A ač to místy asociuje červenou knihovnu (setkání s dcerou či dceřin románek), vůbec mi to nevadilo, decentní způsob podání a pěkné zpracování všechny připomínky zametá pod koberec. Bylo mi potěšením. (28.09.2019)