Spravodlivosť pre moju dcéru

Tak toto je jeden z těch příběhů, kdy od začátku do konce musíte držet palce hlavnímu hrdinovi i když vidíte, že mu z toho postupem času pořádně jeblo. Vzhledem k neobvyklým okolnostem a řadě nešťastných ran osudu se ani není čemu divit. Přijít o všechno na čem vám záleží a dívat se, jak se vše kolem vás rozpadá a do toho se ještě nedočkat spravedlnosti, tak to musí sakra bolet. Popravdě řečeno, ona každá nespravedlnost, ať už malá anebo jako v tomto případě velká přeroste postupem času ve vnitřní nenávist, která vás zevnitř sžírá jako jed proti kterému nejsou protilátky. V horších případech to člověka dovede, až k extrémním blbostem a to hlavně protože neví kudy ven. Tak to se přesně stalo našemu hrdinovi Andrému Bamberskimu, kterého skvěle zahrál francouzský herec Daniel Auteuil. Z počátku nám snímek vykresluje příběh vcelku normální francouzské rodinky ve které všechno funguje, jak má až do té doby než zemře jejich teprve čtrnáctiletá dcera. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nejastnostmi až do té doby než se při pitvě zjistí, že měla před smrtí pohlavní styk ve kterém byla v  bezvědomí. A v tom nastupuje náš André a začíná ten pravý Saigon, který trvá bezmála půlku jeho života. Příběh je vyprávěn pěkně postupně, jak šel čas a my se v něm dozvídáme rok po roce jeho nešťastné boje hlavně se soudní byrokracií. Neschopnost soudů, ministerstev a policie v naší nádherné Evropské unii stoprocentně nefunguje a spolupráce mezi členskými státy už vůbec ne. Píšu to hlavně proto, že tento film byl natočen podle skutečné události a postoj Německa v této kauze je nehorázný, skoro až do nebe volající. Po třicetiletém marasmu, kterým si náš André prošel by si zasloužil minimálně nějakej ten diplom za výdrž  a z mého pohledu taktéž obdiv a zasloužených 80%. (21.09.2021)

,,NEMŮŽETE BRÁT SPRAVEDLNOST DO SVÝCH RUKOU, PANE BAMBERSKI..“ /// Když ženský nestačí chlap, kterej miluje svoji rodinu, dostanou věci celkem logickej spád. Teda až na tu smrt, vo kterou celou dobu jde. Vyprávění voživený kraťoučkejma flashbackama o fotříkovi, kterej podniká až šílený věci, aby vypátral příčinu smrti svý dcery a hlavně, aby dosáhl spravedlnosti. Daniel Auteuil není žádnej akční hrdina, takže nepobíhá s bouchačkou v ruce, ale používá právníky a spolíhá na soudní systém. Nechávaj vás, abyste mu začali rozumět. Asi bych nedokázal to co von, ale rozumím mu… Skoro neuvěřitelnej třicetiletej příběh o dodrženým slibu, pro všechny, kteří maj rádi skutečný dramata. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti skutečnosti. 2.) Stará se začala učit německy. 3.) Potřebuju zjistit, že nejen Česko je neskutečnej Absurdistán. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.09.2017)

Ďalší z hlbokých príbehov o nespravodlivosti, ktoré napísal sám život. 27 rokov to trvalo, kým André s vypätím všetkých síl a času vyhrabal spravodlivosť z útrob ľahostajnosti súdov a úradov, ktoré pravdu pochovali pod zem spolu s nebohou Kalinkou. André sa nevzdal, bojoval, a napokon aj zvíťazil. Aj keď sa obávam, že keby tamten hajzlík Krombach nebol taký chamtivý a nenásytný, tak by ho nedokopali za mreže dodnes... Čo sa týka filmu ako takého, so spracovaním som v podstate spokojný, aj s hereckým obsadením a gradáciou deju. Akurát miestami by som ocenil, keby to išlo aj viac do hĺbky emócií a psychológie postáv. Nechcem tým povedať, že by to bolo povrchné, ale niektoré situácie by si zaslúžili určite obsiahlejšie emočné vypätie. Aj keď na druhú stranu, radšej toto ako keby mal byť z toho nejaký uplakaný doják. (14.08.2017)

Áno, toto je typ filmov, aké sa musia neustále nakrúcať a pre ktoré bol vlastne celuloid vyrobený. To bez ohľadu na ich objektívnu kvalitu, pretože obsah tu zohráva rozhodujúcu úlohu. Je potom škoda, že ak nejaký scenárista vyhrabe podobný prípad z nejakého archívu, tak nevznikne aj skutočne dokonalý film. Spravodlivosť má sotva hodinu a pol a dovolím si povedať, že pri takýchto obrovských časových skokoch je to dosť málo a kľudne by som zvládol aj ďalšiu hodinu, ktorá by viacero vecí viac objasnila, pretože film je veľmi skratkovitý a mohol o európskej byrokracii toho povedať ešte viac. Takto kriticky sme nemali nemecké, a ďalej francúzske a aj rakúske, orgány vykreslené snáď nikde okrem diel z DSV, ale tak hodili francúzskym filmárom rukavicu. Holt sme si rovní a rovnejší a na tom sa bohužiaľ asi nikdy nič nezmení. Ale ani na tom, že najväčšou zbraňou pravdy je čas. (18.05.2018)

Bylo to hodně dobré, ale mělo to být vynikající. Tvůrci měli k dispozici skvělý námět a perfektní herce, ale z mého pohledu chybělo víc emocí, což se odrazilo především v případě otce. Auteuil hraje dobře, o tom žádná, ale ta jeho umanutost, díky které se snaží takřka třicet let doshánout spravedlnosti, je tu na mě příliš plochá a i emoce jeho ex-manželky a ostaních aktérů kolikrát zůstávaly zcela nevhodně na bodu mrazu. Na druhou stranu jako ukázka toho, jak (ne)pracuje justice, lhostejno zda ve Francii či Německu, to funguje skvěle, ačkoliv ten výsledný efekt nebyl tak silný. Čekal jsem něco podobného Présumé coupable, což jsem bohužel nedostal, ale i tak to stálo za to. 70% (21.06.2017)