J.F.K.

V době, kdy nebyla americká „high society“ Stoneovi svatá ani trochu, se tato (svého času) nejkontroverznější persona hollywoodských kopečků osvědčila jako znamenitý fabulátor se smyslem pro demagogii, kterou však nemá divák problém sežrat i s navijákem. S kontroverzním tématem, jenž může klidně být až do roku 2038, kdy má být odtajněna Warrenova zpráva, považováno za pravdivou rekonstrukci, se totiž Stone vypořádal po svém. Přestože jeho levicové smýšlení čiší ze snímku každou chvilkou, je estetika filmového vyprávění natolik sugestivní, až je možno na tři hodiny odhodit stranou své vlastní úvahy a nechat se unášet režisérovým rozborem případu, který je veden na bázi konspiračního thrilleru. Bravurní střihová skladba maže rozdíly mezi dokumentem a filmovým výmyslem a přestože je film přecpaný dialogy (a závěrečným monologem brilantního Kevina Costnera), nenudí ani trochu a i když se tři hodiny budou někomu zdát moc, po skončení si bude divák díky Stoneovi připadat, jako by právě rozetnul Gordický uzel. A přitom se toho zase až tolik nevyřeší... (04.09.2006)

Není to vůbec jednoduché hodnotit film jako tenhle. Neexistuje tu žádná pořádná zápletka, žádný originální scénář a celé to připomíná spíš nějaký dokument nebo rekonstrukci. Ve více než tří hodinách filmového materiálu vás zavalí takové kvantum pro někoho možná šokujících fakt o atentátu na prezidenta Kenedyho, že mnohdy nebudete stíhat jména, události nebo souvislosti a když už ano, nebude se vám často chtít ani věřit, že to snad všechno může být ve skutečnosti pravda. Tenhleten nafouklý slepenec informací ale u sebe naštěstí drží perfektním lepidlem, které nese jméno Oliver Stone. Díky jeho svižné a zkušené režii vás JFK ani na chvíli nenudí, dokáže vás patřičně zaujmout a až do úplného konce držet najpaté jako kytarovou strunu. Sloní podíl na tom dozajista nese i plejáda prvotřídních herců v čele s tehdy ještě hvězdným Kevinem Costnerem. A kým taky jiným? Ten si totiž prakticky totožnou roli neústupného státního zástupce, který se nebojí jít do boje za pravdu a spravedlnosti i proti daleko mocnějšímu nepříteli, střihnul už v De Palmových Nedotknutelných a za svůj závěrečný snad pětiminutový monolog před soudem by měl právem dostat zvláštní ocenění. Navíc je až s podivem, jak aktuálně a povědomě tyhle víc než 40.let stará témata v dnešní době, kdy na světlo vyplouvají stále nové a nové šokující skutečnosti o událostech z 11. září 2001, působí a nezbývá tak jen doufat, že na podobný demystifikující film právě o útocích na New Yorkská dvojčata nebudeme muset čekat tak dlouho, jako právě na JFK. (24.08.2007)

Oliver Stone si opět vybral zajímavé a silné téma a nebojí se šťourat do věcí, které by radši spousta lidí viděla uklizené někde u ledu. Látka je lákavá, herecké obsazení (ať už hlavní role, nebo ty vedlejší) velice slibné, režie kvalitní a nápaditá (líbí se mi prostřihy skutečných záběrů s těmi Stoneovými) a hudba naprosto trefná. Kevin Costner podává přesvědčivý výkon a ukazuje, že je velmi kultivovaným hercem, který měl v té době skvěle rozjetou kariéru. V menších anebo úplně malých rolích, si zahrají Oldman, Pesci, Jones, Bacon, Candy, Matthau či Sutherland a všichni obstojí. Jediné, co mi na filmu vadí je jeho délka. 190 minut je opravdu dost i na takto rozsáhlý a dějově nabitý snímek, protože některé pasáže (není jich ale mnoho) jsou nudnější. Závěrečná Garrisonova rekonstrukce případu ale byla skvělá a zanechala ve mě silné dojmy. Stone opět nezklamal. (18.07.2010)

To, že je to konšpiračka by mi až tak nevadilo ako fakt, že je to úplne otrasne zrežírované a ešte horšie napísané. Rádovo tretina filmu sú flashbacky, čo je znamením mizerného scenáristu, ktorý nevie vyrozprávať príbeh cez prítomné scény, ale musí si vypomáhať dovysvetľovaním. Ďalším základným problémom je vizuál, ktorý vyzerá ako z treťotriedneho televízneho filmu. Replikovanie dobových záberov (s Oswaldom) je nedôveryhodné a dobový vizuál Stone navodzuje otrasným presvietením scény a teplými televíznymi filtrami. Dal som tomu hodinu a pol a i to bolo viac než dosť. Sfilmovaná strata času. (04.09.2016)

Jestli mám JFK připojit nějaký přívlastek, pak určitě nikoliv ten, že by se mělo jednat o nejlepší Stoneův film. Ale nejspíš by si zasloužil přívlastek nejosobnější. Oliver Stone si zkrátka splnil svůj sen a natočil film o tématu, které ho v moderních amerických dějinách pálí asi nejvíc. Ten film je natočený se zjevným zaujetím, vášnivě, až s posedlostí. A nemyslím si, že je to dobře. Stoneovi chybí odstup a propadá paranoidním konstrukcím. Začátkem 90. let jsem se atentátem na Kennedyho zabýval a přečetl jsem si kde co bylo u nás k mání. Ono je to asi tak - pokud vám v Americe nezáleží na serióznosti, zabýváte se v oblasti konspiračních teorií Oblastí 51 a ufologií, ze které konec konců vycházel svého času ve svých popkulturních velkofilmech Spielberg, no a pokud chcete vypadat seriózně, řešíte atentát na Kennedyho a konstruujete ta nejšílenější spiknutí. Z obrovského množství materiálu si Oliver Stone pochopitelně vybral jen ta východiska, která podporují jeho teze. Existuje ale stejně velké množství indicií, které jeho představu rozbíjejí. Netroufám si tvrdit, že vím, jak to všechno bylo, ale nakonec mi představa, že atentát spáchal Oswald sám, přijde pravděpodobnější než jakákoli jiná verze. Jestli něco opravdu platí, tak to, že státní administrativa USA se předvedla v opravdu špatném světle, ať už jde o bezpečnostní opatření před atentátem nebo průběhem samotného vyšetřování. Ale hledat v tom všem ďábelský komplot zavání účelovostí. Jestli nějaký mýtus zaslouží nelítostně rozbít, tak je to především představa "prezidenta pravdy", se kterou Stone pracuje. Populární sitcom Červený trpaslík v jedné z epizod provokativně pracuje s myšlenkou, že se atentát podaří překazit a vede to ke katastrofě, protože Kennedy oslabený neustálými společenskými skandály z četných milostných afér a styky s mafií Ameriku neukočíruje. Samozřejmě jde o komediální nadsázku, ale s reálným základem. S odstupem doby lze říct, že se Kennedy od svých prezidentských kolegů nelišil a měl dost másla na hlavě. Pro mě je neúnosná délka a především konspiračně paranoidní charakter filmu. V JFK vidím počátek zaplevelení veřejného prostoru těmi nejstupidnějšími konspiračními teoriemi, jaké si lze představit. Mechanismus, který Stone použil, se od té doby jenom recykluje. Celkový dojem: 60 %. (16.12.2015)