Jan Werich

Vynikající průřez kariérou a životem Jana Wericha, mého oblíbence. Každou vteřinu tohoto dokumentu jsem hltal a byť pro mne mnoho řečeného nebylo novum, užil jsem si jej na maximum. Zajímavé byly i vzpomínky Z. Svěráka, J. Suchého či Jiřiny Bohdalové, případně Werichovy vnučky. Čtení z korespondence podtrhlo dobře odvedenou práci tvůrců. A souhlasím, že při záběru na herecké persony během podpisové akce Anticharty, byly oči Ladislava Peška hodně výmluvné. V současné situaci ohledně covidu, kultury, oteplování, atd. se hodí na závěr tohoto komentáře přidat obligátní otázku pana Škutiny: "Tak co tomu říkáte, pane Werichu?", leč odpovědi se už nedočkáme. (09.01.2022)

Kdyby Jan Werich nežil v tehdejší době a v tehdejším Československu, byl by z něj herec světového formátu. Měl na to osobnost, kterou mi tento dokument strašně hezky představil. Každá další návštěva Werichova domu tak pro mě bude daleko osobitějším zážitkem, než-li doposud. Tehdejší režim bylo jednoznačně to nejhorší, co mohlo naši zemi potkat, a jsem rád, že po třiceti letech od vzniku samostatné země poslední volby do Poslanecké sněmovny smazaly komunisty z povrchu zemského. Doufám, že jednou pro vždy. Pan Werich by měl jistě radost. (10.01.2022)

Ze začátku silná skepse. Film totiž začíná skoro až po takové chaotické lince, která je od konce, ale zase ne od úplného konce. Poté to jsou hodně zvláštní způsoby  vyprávění. Jako třeba to, že do filmu vypravěčsky promluví Preiss, pak teda někdo  jiný, pak Táborský konstantně a podobně. Určité rozzaření rolí člověk pochopí, ale proč se tam nelogicky střídají jako na horské dráze. Obecně šlo dát více síly do vysvětlivek. Mnoho lidí ví, kdo je Pavel Taussig a hlavně Zdeněk Svěrák, ale je to mluva z pozice nějakých pseudo-autorit, kterým musíme věřit, protože tvůrci říkají. Zasvěceným to dává smysl. Ale takhle člověk, tam  může dát jakéhokoliv joudu a doufat, že nikdo neumí googlit. Ale to jsou vlastně i přes svou délku slabá negativa. Film si mě nakonec získal. Nakonec šlo o velmi plynulé vyprávění, během kterého postavy vstupují do příběhu, kdy je jich potřeba a zase odcházejí. Což v případě Voskovce, kterého dlouho nevidíme i asi zbytečně, je docela škoda. Pokud ale máme nahlédnout do geniality Jana Wericha a jeho života, tak jsme dostali  přesně to, co bylo potřeba. Konečně v rámci životů slavných a hlavně nepřekonaných jsme se dostali i k němu, což cením nejen z pozice fanouška. (06.08.2021)

Vcelku tradičně natočený dokument (vzpomínky ještě žijících přátel či rodinných příslušníků, fotky, videa) o veselém velikánu československého filmu, který bohužel žil v tak blbém období dějin, že nemohl tvořit naplno (nacisti, druhá světová válka, komunistický převrat v roce 1948, normalizace po roce 1968). Werich si dobu opravdu "vychytal", měl hroznou smůlu, ani v té Americe mu to nevyšlo. Dokonce ani v té bondovce si prý kvůli dobrým očím Blofelda nezahrál (aspoň jsem tu viděl jeho fotku s bílým kocourem při castingové zkoušce, tu jsem dříve nikde nezahlédl). Dokument silný, ale svým způsobem smutný. (13.02.2022)

Dokument jako takový nepřekročil hranice žánru, proto nemá moc cenu rozebírat technickou stránku věci, ale spíše se zaměřím na osobnost Jana Wericha a na vcelku povedené převyprávění jeho života od tvůrců Martina Slunečka a Miloslava Šmídmajera. Tady bych měl jednu menší výhradu. Z velké části je dokument postaven na souboji Jana Wericha s různými a mu nepřátelskými režimy. To se dá pochopit, pohnutá doba jednoznačně formovala jeho tvorbu i jeho samotného. Bez ní by možná ani Jan Werich nebyl. Vždyť sám přiznává, že satira potřebuje tvrdý režim, jinak by vlastně ani neměla smysl. Osobně bych ovšem uvítal větší ponoření do rodiny a do jeho vztahů s přáteli. Mnohé sice bylo řečeno a většina diváků se pravděpodobně dozví spoustu nového, přesto bych rád větší hloubku. Jan Werich byl beze sporu velká osobnost, kterou plně respektuji. Nicméně byl také kontroverzním člověkem. Dle slov manželky byl občas protivný a ješitný dědek, to pro mě není výtka, spíše jej to polidšťuje. Jeho vztah s Voskovcem a podrobnější pohled na jejich filmové neúspěchy by také přineslo více zajímavého materiálu. Čtyři dobré hvězdy jsou na místě, stejně jako respekt k panu Werichovi. Nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že kdyby se šlo více do hloubky, mohlo se objevit ještě něco zajímavějšího. (31.03.2022)