Jan Werich

Čech je největší čechožrout. Čím starší je tělo mé, tím více je moje srdce napojeno na duši pana Wericha. Toto povídání o smutných osudech a událostech velkolepého, vzdělaného člověka, který humorem reflektoval a referoval o době a životech v té danosti, zanechalo ve mě mnoho pocitů, nejen obdiv k jeho osobnosti, ale též jakousi pachuť ze skutečnosti, že jeho slova jaksi zůstávají pozapomenuta, nevyslechnuta. Můžu jen doufat, já, ten věčný pesimista, že třeba následující generace pochopí myšlenky velikána československého umění, že pochopí, co myslel tím svým mějte se tu dobře.  (08.01.2022)

Jan Werich je nepochybne ikonou českej kultúry. Ikonou presahujúcou rámec dramatika, spisovateľa, divadelného, filmového a televízneho herca. Nemožno sa čudovať, že diváci vyhľadávali podujatia, v ktorých účinkoval a nasávali múdrosti, ktoré trúsil. Aj prvý rozsiahlejší dokument sa netají obdivom k tejto legende a nemožno mu mať za zlé, že negatívne stránky Werichovej osobnosti sú spomenuté iba okrajovo a decentne. Neubližuje to však jeho  plastickému obrazu. Dokument sa mi páčil a našiel som v ňom aj zopár skutočností, ktoré mi neboli známe. (09.01.2022)

Moc hezký a velmi osobní portrét snad největšího českého filosofa. Po dokumentární stránce vskutku mimořádně dobře odvedená práce a těžko se tomuto dokumentu cokoli vytýká. Moudra pana Wericha bych dokázal poslouchat neustále a čas od času tak také činím. Člověk nabere občas pocit, že Jan Werich má odpovědi i na ty nejzapeklitější otázky a dokáže je zodpovídat s takovou lidskostí a přirozeností, že se v mu v této disciplíně horko těžko hledá přemožitele. Nedoporučuji tento dokument rozdívat v nočních hodinách, jinak vám hrozí také necelé dvě hodinky spánku. Na pozadí dnešních událostí budete tento dokument vnímat ještě intenzivněji než v dobách míru. Fialova vláda bohužel chytá více a více totalitních manýrů a svět začíná připomínat Orwellovu knihu 1984. Při zakládání nesmyslných ministerstev, aby se nikdo necítil ochuzený o korýtka, scházelo k dokonalosti založit snad už jenom Ministerstvo pravdy. Proti dezinformacím se v každém demokratickém režimu musí bojovat informacemi, nikoli omezováním a cenzurou jako za protektorátu či během komunistické vlády. Wericha na Fialovu totalitní vládu. [86 %] (14.05.2022)

Občas mají někteří lidé pocit, že moudrý klaun Werich Jan zná odpovědi na všechny jejich otázky, a proto není divu, že si (hloupě, samozřejmě) nějaký ten jeho citát vymyslí. Každého je potřeba brát jako člověka a jsem rád, že tento dokument, na rozdíl od jiných, tento fakt nezastírá. Velkorysá stopáž, mnoho informací a citace z Werichových dopisů jsou hlavní devizy tohoto rozevlátého filmu. 90%. (17.01.2022)

Působivé, pro mě v několika momentech i překvapivé, laskavé, důstojné, dojemné. O soukromí se toho moc nedozvíme, což mi je sympatické a co se týče tvorby- studnice beze dna. Zrovna čtu jeho Deoduši- pohádky a bajky pro dospělé, je z nich cítit smutek. Obdivuhodný mozek s výjimečnou schopností prezentace, zvláštní je, že mi nebyl nikdy zrovna sympatický, ovšem jeho tvorba patří k pokladům naší kultury a v tomto směru bezmezný obdiv. Překvapilo mě, co všechno stihnul, měl velmi zajímavý život, cosi jako jízdu na horské dráze. Turbuletní dvacáté století mu dalo do těla. Vždy, když letěl vzhůru, přistřihlo mu cosi zákeřného křídla. Zvláštní život... Jeho sousedem ve vile byl básník Vladimír Holan. Wericha nesnášel. Měj mu toho za zlé nemálo, beztak to bylo vzájemné. V dokumentu se ke kritickým pasážím nedostáváme, jsou jen lehounce naťuknuty jakési prkotiny stran Werichovo povahy. Rozumím tomu, že o mistrovi jen dobře, ale jsme lidé, čili ono by ho to nijak nepoškodilo. Škoda, že film nevznikal ještě v době, kdy ho pamatovalo více umělců, jak tady jeden pán zmiňuje. Ale nevadí, sakum prdum plný počet. Dokument je to krásný a velmi podnětný. (01.11.2021)