Belmondo podľa Belmonda

Tady nemůžu dát více hvězdiček ani z nostalgie. Tohle totiž vlastně ani není dokument, ale něco jako Sejdeme se na Cibulce a ve stínu Ebenovy Plovárny se to může jenom krčit ve stínu. Všechna čest Belmondovi, ale tohle je špatně sestříhané, špatně odrežírované i dramaturgované. Nepochopil jsem souslednost ani záměr. Ačkoliv tím asi bylo udělat tatínkovi radost. To chápu, ale cpát to do kina? Ne, díky. Belmondo je ikona a zasloužila si mnohem lepší dokument. (20.07.2016)

Víš co, je spousty herců který mám rád, ale jen jeden, kterýho miluju, kterýmu bych bez váhání dal pusu, kdybych ho viděl, tím hercem je Jean-Paul Belmondo. Nejde jen o to jaký je Bebel herec, ale když si přečteš knížku od pana Žáka, zjistíš jaký on je člověk. když se necítíš ve svý kůži, dáš film s Bebelem a on z tebe ten úsměv i tak dostane. Bebel byl, je a bude navždy můj miláček, protože on mně umožnil snít o dobrodružstvích, inspiroval mě svým velmi kladným vztahem k ženám a naučil mě, že smích je víc než jen pouhej pohyb obličejovým svalem. Dokument Belmondo přejede jeho nejzásadnější filmy (dle tvůrců), dá prostor rodině, všem jeho kolegům a přátelům, ale především dá prostor Jeanu-Paulovi největšímu frajerovi stříbrného plátna všech dob, který ač stár a po těžký nemoci, pořád s usměvem a s jiskrou v oku, vzpomíná na časy dávno zašlé, plné alkoholu, žen, přátelství, filmu, divadla, odvážných kousků... vlastně to není dokument, to je jak když jdeš na pivo s někým koho máš rád a v jehož společnosti je ti nádherně a koho budeš navždy milovat a spolu s tebou celá Francie a dost možná i hodně velká část Evropy. (10.05.2016)

Dokument, ktorý je postavený na tom, že interview vedie syn s otcom. Nechýbajú ukážky z filmov, až k nim máte chuť vrátiť sa. Ako starý muž Belmondo pôsobí ako vyžmýkaná špongia, ale v očiach mu hrá tá istá šibalská iskra ako v mladosti. Spomienky na bujarú mladosť a mňa zaujal aj vzťah - priateľstvo s Jeanom Gabinom. (14.08.2023)

Průvodcem životem nezpochybnitelné legendy se v dokumentu stává syn Paul Belmondo, někdejší automobilový závodník, vypráví a vzpomíná muž širokých rtů a velké francouzské jméno. Zvládal akci, humor i vážné polohy, nyní s nemizícím úsměvem popisuje historky z natáčení. Nic hlubokého, ale zatraceně milé. (02.08.2019)

Dokument s Belmondem cestujícím s rodinou a přátely po místech natáčení slavných filmů a vzpomínajícím na různé okamžiky se mi moc příjemně sledoval. Šlo o zdařilé a důstojné ohlédnutí za životem a tvorbou nedávno zesnulé herecké legendy, kde jsem se postupně smířil i s tím, že se v něm ne(chrono)logicky skáče od filmu k filmu, a kde mě navíc potěšila možnost (ať už ze současných nebo archivních záběrů) vidět a slyšet Lelouche, De Brocu, Verneuila, Melvilla a další francouzské režiséry alespoň krátce vyprávět o natáčení filmů... akorát mi přišlo škoda, že největší prostor se z režisérů dostalo Philippu Labrovi, který toho zajímavého oproti jiným moc neřekl a často spíše plácal jen všeobecnou chválu ve stylu řadového obdivovatele + ještě pak nechápu, co tady dělal Dujardin, u kterého jsem měl pocit, že nemá vůbec co říct k věci, jen opět prezentovat svou osobu (+ svůj film, který s Belmondem nemá krom jednoho odkazu nic společného). To bylo pár momentů, kdy jsem začal z filmu chvílemi nadobývat onen nešťastný pocit dokumentu plného doprázdna „mluvících hlav“, ale naštěstí většinu času jsem ten pocit neměl, hodně prostoru tu po celý čas dostal samotný Belmondo a jeho povídání se synem se krásně poslouchalo. Navíc mě potěšilo, že mezi výběrem těch filmů, kterým se dokument věnuje podrobně, došlo i na Opice v zimě, což je dlouhodobě můj nejoblíbenější film s Belmondem a vždy mě trochu mrzelo, že ho u nás skoro nikdo (včetně Belmondových fanoušků) nezná, tak potěší si potvrdit, že ve Francii jde naopak o kultovní záležitost. Nejen v závěru je dokument skutečně dojímavý, ale naštěstí vůbec ne pateticky a přehnaně. (12.12.2021)