castor

Čekal jsem to celkově intenzivnější… Chlapácká témata, velkorysé akční scény, poctivé napětí, vybroušený styl, dunivá hudba, velká černá auta, military rámec, herecké hvězdy. A často velká ramena, ale… Taylor Sheridan, který si vybudoval vlastní značku v podobě drsných látek, umí napínat, ale mnohá svá poslední dítka úplně nepohlídal. Nadějně vyhlíží i tahle testosteronová záležitost, ač Sheridan tentokrát sází na ženské postavy. V čele elitního týmu CIA agentů totiž stojí Zoe Saldana, která cvičí ženy, které mají za úkol sblížit se s manželkami či dcerami členů teroristických skupin a pomoct organizaci rozvrátit zevnitř. Teď se ujme nové krve: Mexičanka, otec Syřan, zřídka popustí uzdu emocím, několik rodinných tragédií, agresivní partner... Snadné to mít tým ovšem nebude: jde totiž o nejdůležitější cíl, kterého Američané mají od dob bin Ládina. Každopádně to místy vypadá, že měl Sheridan kvůli třenicím okolo veleúspěšného Yellowstonu těžké spaní, tak někdy ve dvě ráno sedl za klávesnici a sepsal tuhle špionážní záležitost, ve které je těžké se vyznat. Určitě ne proto, že by byl scénář komplikovaný, nýbrž pro nenápaditost, spoustu klišé, divné dialogy či plochost postav. Nebo absenci skutečně dobré (akční, napínavé) scény. Je tu navíc hodně rodinných peripetií velitelky Saldany (její morální kompas je poněkud podivně nastavený), prazvláštní vztah s dcerou hlavního cíle (které evidentně stačí pokaždé cokoliv nakukat) i utahané plkání pánů v kravatách za kulatým stolem. Sheridan v přetlaku projektů lehce ztratil formu. „Právě jsme stvořili novou generaci teroristů!“

Zřejmě nejlepší díl seriálu. Dívky poznávají afghánskou matku s dcerou a vytvoří si k nim vazbu. Ta problematičtější z dvojice chce pláchnout, jiné východisko nezná. Nicméně stále rekapitulujeme nejznámější stereotypy aneb Evropan/Američan ocitnuvší se v arabské zemi. Pražáci každopádně (zase docela snadno) získávají lokalizaci místa a přesouvají se do nehostinných hor. Snad první díl, který nemá vyloženě přihlouplé scény, dokonce by se dalo mluvit o napětí a snaze zostřit hrany. Pánové Révai se Štáfkem totiž s útočnými puškami nevypadají vyloženě směšně. Jen s těmi charaktery prostě (obecně) neumíme pracovat.

Není to zlé, ale tvůrci se prostě točí v kruhu průměrnosti. Ve zraněné noze je infekce, ale dobrou zprávou je, že dívky žijí a že si únosci hodlají především vydělat, tzn. žádný Talibán a řezání hlav. Snad. Je tu první zveřejněné video, ze kterého jediná hmatatelná stopa vede do Německa k člověku, který by mohl znát únosce. Tvůrci stále tu a tam vytahují vedlejší linie: tu rodinnou (ségra navštíví matriční úřad) i tu skrze šejka (jasný odkaz ke kauze katarského prince). Zatímco u dívek nějakou psychiku/emoci vnímáme, o pocitech a problémech vyšetřovatelů se nedozvíme nic, respektive vše je schované za siláckými dialogy a gesty. Celkově srozumitelné, ale plné klišé…

Snažíme se (rozuměj kopírujeme) moc. Zapálená šéfová Leona, která neuhne ani před ministrem, její IT kolega Spinner, který je přehlídkou klišé, všude samý neon, spousta záběrů z dronu, silácké dialogy, kancelář v industriálním skladu s černým SUV či tklivá hudba, kdykoliv se ocitneme v pákistánském Balúčistánu. Právě tam totiž zmizely dvě holky (inspirováno skutečným únosem českých dívek z roku 2013), vnímáme nejen to, co prožívají ony, ale i jejich rodiny. Neokoukaná Pavla Gajdošíková mě v Chybách moc bavila, sem se ale typově příliš nehodí. Její rodinné trable jsou nezajímavé, navíc divák už asi tuší, co vzejde z pátrání její sestry. A její opakované soulože s přítelem jsou nijaké. Plus to neustálé překrývání ručníkem/prostěradlem radši nekomentuju… Prostě zatím hlavně škoda, že se bereme tak vážně.

Potěší kamera ostříleného Vladimíra Smutného, potěší herecké obsazení, potěší téma, protože špionážní žánr je v našich končinách nedostatkovým zbožím. A vlastně potěší i ambice. Poznáváme dvě holky, které se vydaly do Indie. Ale berou to přes sousední Pákistán. A v jihozápadní provincii Balúčistán je unesou neznámí ozbrojenci. Poznáváme i zvláštní agenty z týmu zpravodajské služby, kteří v cizině pomáhají krajanům z nesnází. Instrukce ale bohužel dostávají z Prahy, ve které se hodně mluví a místy to dost skřípe. Dialogově, situačně. V hlavní roli vystupuje „šéfka“ rozvědky, která případ dostane na starosti, zatím má ale myšlenky víc ponořené u bohatého arabského šejka, který u nás sexuálně zneužíval dospívající dívky a hrozí, že jeho vyšetřování skončí v rodné zemi. A její zapálenost zatím působí lehce úsměvně. Stejně jako jejich kancelář v podobě nějaké opuštěné továrny. Amerika volá.

Možná to na někoho může působit, že když Arnold dostal dokument mapující jeho život a kariéru, Sly nemůže zůstat v duchu jejich celoživotní rivality pozadu. Svérázná a nepředvídatelná matka, tvrdý a temperamentní otec. Dost se hádali, syny hodně přehlíželi. Neradostné období znamenalo pro Stalloneho střídání internátů a škol. Ke vztahu s otcem se vrací často, vyjma jeho dvou ústředních filmových sérií je vlastně hlavním tématem dokumentu. Ten od začátku vtáhne a ústřední bijec díky své zarputilosti a energii nepustí. Těmi devadesáti minutami se line melancholická nálada, Sly vzpomíná, lituje, bilancuje. Filmy pro něj byly už v dětství únikem z reality. Když přišli s bratrem Frankem domů, nikdo tam nebyl. Po rozvodu rodičů trávil většinu času s otcem, který razil přísnou fyzickou výchovu. Sice mu nikdo nevěřil, ale začal hrát ve studentských představeních. Ačkoliv mu nezvládnutá výslovnost komplikovala postavení mezi spolužáky, nenechal se zlomit. Dokonce mu jeden z profesorů z Harvardu měl říct, že v něm něco je. Šel si za svým. Zkoušel dál divadlo. Začal psát scénáře inspirované svým dosavadním životem. Před kamerou dostával jen štěky. Odmítání ho povzbuzovalo. Do fenomenálního úspěchu Rockyho, do kterého vložil kus sebe samého, přesto zaznamenal desítku rolí. Netušil, co jímavý příběh bezvýznamného mladíka přinese, ale chtěl si pro sebe říct, že to aspoň zkusil. Neznámý boxer, který chytne příležitost za pačesy jedinečnou příležitost, z něj udělal hvězdu – hereckou i scénáristickou. Ač dřel, po triumfu Rockyho se mu znovu nedařilo. Po úspěchu dvojky přišel druhý klíčový hrdina. Veterán John Rambo rovněž táhl. Pokud má ale někdo Slyovou náturu, chce rozšířit svůj záběr. Nebál se režie, dál psal scénáře, zkusil komedie.  Přesto na konci 80. a začátku 90. let čelil hlavně fyzickým výzvám (což tady jen velmi letmo přelétneme). Charakterní příležitost mu pak nabídlo až solidní drama Země policajtů. Kus sebe do svých rolí a projektů opakovaně projektuje. Snaha udržet se na vrcholu byla nicméně trnitá. I nad tímhle obdobím Stallone v dokumentu dumá. Obnažuje se jako citlivá a přemýšlivá bytost, která lituje, že natočil pár zbytečností namísto toho, aby byl raději u vyrůstání svých dcer. Zatímco třeba u četných zranění z natáčení se zastavuje, smrt jediného syna lehce obchází. A vlastně víckrát se šlo hlavnímu aktérovi dostat pod kůži. Výsledek je sice standardní dokument, ale díky ústřední legendě nejen akčního žánru působí autenticky a upřímně. A vlastně „škoda“, že to Sly musí celé odtáhnout za režiséra, kterému chybí tah na bránu, pečlivější práce s filmovými ukázkami i jistá uskákanost s archivními materiály.

Nebylo jí ani třicet, když se jako první člověk na světě pokusila přeplavat z Kuby na Floridu bez přestávky a bez klece proti žralokům. 160 kilometrů neklidných vod. Nevyšlo to. Zabejčená dálková plavkyně a spisovatelka Diana Nyad to zkusí znovu. Jenže tohle „váhání“ trvalo 30 let, takže nemožná výzva se stává ještě nedosažitelnější. Jsme ale přeci v Americe, navíc se tenhle příběh skutečně stal. Zlomí svou kamarádku a koučku Jodie Foster, aby ji začala na 50hodinovou plavbu připravovat. Zbytek je jasně nalajnovaný, párkrát to (někdy i smolně) nevyjde, tak to kurážná Diana třeba o půl roky později zkusí znova. Do toho přijde množství překážek (jedovaté medúzy, ostré slunce nad hlavou, halucinace) či návraty k traumatu z dospívání v podobě sexuálního napadení ze strany plaveckého trenéra. Annette Bening ve vodě „solidně“ trpí, přeci jenom se mi ale víc líbila charismatická Jodie (nějaké ty herecké nominace z toho asi kápnou). Zajímavé téma, poctivé zpracování, místy až děsivé scény na moři. Holt nikdy není pozdě plnit si své sny.

Zase pár mafiánských pletich, podrazů a vražd v poměrně temném podání. Boss Vincent má na černou práci svou pravou ruku Cubu Goodinga Jr., který už chtěl z tohohle kolotoče vypadnout. Franck Khalfoun na počátku své kariéry spolupracoval s Alexandrem Ajou, párkrát z toho byly ucházející thrillery. Tady se furt mele o loajalitě, jezdí se z místa na místo, abychom si následně „vychutnali“ vydatnou přestřelku v honosné vile. Gooding Jr., který prožil kariérní vrchol v druhé polovině 90. let, bohužel poslední dvě dekády sbírá jen béčkové drobky, sotva průměr je to také tady. O nic působivého se bohužel nejedná.

„Vy jste vážně osina v prdeli,“ vystihla naprosto přesně Saulova asistentka směrem k hysterickému Waltíkovi, který se vloupal do kanceláře. Ten má nicméně troufalý plán, stejně jako pan Opatrný (Gus). V obou dvou případech figuruje bývalý gangster na vozíku Hector, vítěz může být jen jeden. Druhá polovina série velmi dobrá, ač jsem tomu zpočátku upřímně už vůbec nevěřil. Každopádně rýpnout si musím: dlouhodobě se tu totiž ohýbají a přetvářejí charaktery postav na základě toho, jak se to prostě tvůrcům hodí. Jednoduše ten, který třeba dva díly sekal školácké chyby, teď překvapí nejbystřejšími instinkty a inteligencí. Těším se každopádně na finální řadu.

Dlouhodobě se tu ohýbají a přetvářejí charaktery postav na základě toho, jak se to prostě tvůrcům hodí. Jednoduše ten, který třeba dva díly sekal školácké chyby, teď překvapí nejbystřejšími instinkty a inteligencí. Kupříkladu taková Waltova historka při konfrontaci s Jessem, kterému v balíčku cigaret cosi důležitého chybí, působí hodně komicky. A takový pan Gus Opatrný má asi nějaký šestý smysl nebo se mu nezdála třeba teplota vzduchu? Každopádně DEA nabízí ochranu i Waltovým nejbližším, hlava rodiny ale musí zůstat v terénu a zahlazovat škody, které napáchal.