Vtedy v Amerike

Zfilmovaná nostalgie. Jsou snímky, pro které je i maximální hodnocení příliš těsné. Leoneho magnus opum takovým dílem je. Těžko ho však adekvátně zhodnotit, jelikož i po letech uvedená čtyřhodinová verze, je stále příliš krátká na to, aby zcela odkryla veškeré dějové linky, které měl natočené. Takto zůstává hodně nakousnutých, ale nedořečených. Chtělo by to uvést původně zamýšlený a Leonem vysněný sestřih. Takto zbývá nostalgická historická freska, kterou ohromně citlivě a zkušeně vede přes tři časová období za podpory geniální Morriconeho hudby, famózních herců, úžasné technické stránky i výtečné výpravy. Nejlepší část snímku je ovšem hnedka první třetina. Tam je Leoneho vyprávění nejsilnější, protože nejosobnější. (14.01.2007)

Já si nemůžu pomoct, ale mě tenhle film dostal... Bez ohledu na stopáž, která na první pohled vypadá děsivě... Ty tři a tři čtvrtě hodiny jsou vyplněny napínavým a bohatým příběhem, který je podbarven krásnou hudbou pana Morriconeho, ty tři a tři čtvrtě hodiny utečou jako nic. Co se mi líbilo nejvíc, byl způsob vyprávění, který Sergio Leone zvládl s bravurou mistra cechu režisérského. Dokonalé je například prolínání časových vrstev v úvodní části filmu, kdy na plátně sledujeme Noodlese (Robert de Niro) v plné síle "podnikavého" mládí, zatímco drnčící telefon nás pořád vrací k tomu, že jde o retrospektivu stránoucího ex-gangstera. Scénář snímku je pojat velkolepě. Postupná konfrontace tří časových období, od let dospívání až po zralý věk, dokonale zpracovaná atmosféra Ameriky za časů prohibice, skvělé vykreslení postav podsvětí, jejich návyky, chování.... To je kratičký výčet toho, co dělá Tenkrát v Americe skutečně vynikajcím filmem. Na závěr - nemyslím si, že je dobrý nápad, srovnávat Tenkrát v Americe s Tenkrát na západě, protože jde o úplně jiný film, s jiným stylem vyprávění. To je, jako byste srovnávali Kmotra třeba s Apokalypsou.. (20.07.2006)

Bohužel musím říct, že Tenkrát v Americe mi přichystalo asi jedno z největších filmových zklamání. Nikdy bych si nepomyslila, že mě gangsterka s Robertem De Niro v hlavní roli a v režii Sergia Leoneho nebude tolik bavit a ani zajímat. První část, která mi přišla docela nezáživná, jsem nějak dodívala a řekla si, že druhá bude snad lepší. Bohužel nebyla. Dlouhé záběry beze slov, kde se nic neděje, mi zde přišly zdlouhavé a nudné a ani charaktery postav se mi nelíbily, zejména ten Nirův. Vítězně z toho pro mě vychází snad jen hudba Ennia Morriconeho. Tenkrát v Americe je samozřejmě kvalitně natočeným filmem, jen jsem na něj možná zrovna neměla tu správnou náladu. A nebo možná, jakkoliv je Sergio Leone brilantní režisér, tak tam, kde jeho filmařské postupy ve westernu vytváří genialitu a září, tam v gangsterce selhávají a působí zcela jinak. Samozřejmě, jedná se jen o můj dojem. (28.07.2013)

Tenkrát v Americe byl film, na který se Sergio Leone dlouhá léta připravoval a který měl být vyvrcholením jeho tvorby. Ve skutečnosti se stal vrcholným průšvihem a patrně Leonemu o pár let zkrátitl život. Už najít producenta bylo extrémně obtížné, protože při známé Leoneho pečlivosti se náklady šplhaly nebezpečně vysoko. Navíc film byl nesmírně dlouhý a pro poměry první poloviny 80. let to platí dvojnásob. Producent si jednoduše nedokázal představit, že by čtyřhodinový biják byl pro diváky akceptovatelný, a protože ve Spojených státech je producent fakticky majitelem filmu, naložil s ním po svém. Sestříhal ho na polovinu a takto zmršenou verzi pustil do kin. Protože Leoneho příběh se odehrává ve více časových rovinách, vznikl nešetrnými zásahy paskvil, který kritika strhala a diváci vypískali. Z filmu se stal jeden z nejhorších propadáků desetiletí a vzhledem k výši nákladů znamenal pro Leoneho faktický konec režijní práce. Rehabilitace se až do své smrti nedočkal, ta přišla až o šest let později uvedením původní režišérovy verze do distribuce. Ano, je to velmi dlouhé, ale je to zároveň velmi poutavé, profesionálně natočené a velkolepé. S odstupem doby hodnotí filmoví fanoušci i odborná kritika Leoneho snímek jako jeden z nejzásadnějších v americké kinematografii. Pro řadu herců šlo o vrchol filmové kariéry, v některých případech, pravda, poněkud předčasný (Elizabeth McGovern). Celkový dojem: 90 %. (08.01.2008)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Ta nádhera. Závěrečná hudba z titulků ve mně pořád zní. Promítám si před očima úžasné záběry - z reastaurace, kde byl Noodles s Deborah, nebo Nooodlesovo sledování malé Deborah škvírou ve stěně. A naopak drsné scény - výslech zkrvaveného Fat Moea přivázaného vedle splaskávajícího se boxovacího pytle; přepadení klenotnictví, vystrašený klenotník a vedle práskačka říkající: tak udeř mne a myslící na sex; scéna s policistou, kdy ho ještě Noodles s Maxem jako kluci vydíráním donutí, aby jim vrátil hodinky a poskytoval ochranu. Dávám 6 hvězdiček... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mzhX2PD6Srw (17.02.2009)