Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Krimi
  • Animovaný

Obľúbené filmy (10)

Vykúpenie z väznice Shawshank

Vykúpenie z väznice Shawshank (1994)

Nějak jsem tenhle filmový klenot v kinech propásl. Možná že to bylo i tím, že v době vzniku měl bohužel hodně silnou konkurenci (Forrest Gump, Pulp Fiction, Sedm apod) a poprvé jsem ho viděl až někdy před 8 lety z konečně sehnaného DVD. Zaujal mne hned, ale jak moc geniální film to je, jsem si uvědomoval až v průběhu dalších shlédnutí. Skoro pokaždé jsem zaregistroval ještě další detail, který měl ve filmu přesné místo i dopředu připravený význam. Díky geniálnímu scénáři a nezapomenutelnému výkonu obou hlavních představitelů (Tim Robbins a Morgan Freeman) a zdaleka nejenom nich, se tento FILM o mužském přátelství, optimismu a naději brzy vyšplhal až na samý vrchol mých absolutních "srdcovek". Mých nezapomenutelných scén je v něm "hafo", namátkou jen pohovory Morgana Freemana před komisí (obzvláště ten poslední), přímý přenos opery a samozřejmě celý perfektně vypointovaný závěr. Jen se tak trošku začínám obávat toho, abych se u tohoto filmu náhodou moc nezinstitucializoval :-)

Červenofúz

Červenofúz (1965)

Jedna z mých absolutních srdcovek. Poprvé jsem viděl ve filmovém klubu někdy v sedmdesátých letech a dojem byl tak silný, že jsem si musel brzy dát repete. Od té doby jsem se k tomuto filmu občas rád vracel a dojem a hodnocení tohoto filmu jsem nikdy nezměnil, což u jiných starších filmů u mne zdaleka neplatí. Jde o poslední černobílý film Akira Kurosawy a také o poslední vzájemnou spolupráci Toširó Mifuneho s tímto režisérem. Zdánlivě obyčejný příběh staršího zkušeného lékaře z nemocnice pro chudé (Toširó Mifune zde exceluje) a mladého ambiciózního lékaře je spojen s pestrobarevnou mozaikou mnoha lidských příběhů a osudů, které se navzájem různě prolínají i protínají. Počáteční úvod do děje a jednotlivých osudů je pomalejší, ale postupem času film diváka vtáhne do děje a přesto, že trvá tři hodiny, uteče jak voda a obzvláště druhá polovina je strhující. Je to (nejenom) film o životě a smrti, mozaika jednotlivých osudů skýtá mnoho námětů k zamyšlení. Kromě postavy Rudovouse se do mé paměti hluboko zaryla postava malé dívky, která prochází skoro celým filmem, vývoj jejího životního osudu je velice silný a její představitelka se role zhostila na výbornou. Je to také film o životních hodnotách, osobních a morálních vlastnostech a postojích a připadá mi v poslední době, že většina těchto lidských vlastností se tiše a nenápadně vytrácí ... Před nějakou dobou mne napadlo, že (kdybych měl tu moc) by nebylo tak úplně od věci promítnutí tohoto filmu dát do osnov pro mediky. A možná nejenom pro ně ...

Forrest Gump

Forrest Gump (1994)

O tomto filmu už toho bylo tolik napsáno a řečeno, že těžko můžu vymyslet něco nového. V mé TOP10 patří spolu se Shawshankem a Rudovousem na bednu. Nakonec u mne (ve sportovní terminologií na praporky) vyhrál Shawshank. Možná je to tím, že je (podle mne) realističtější. Forrest Gump je vlastně moderní historická pohádka, ale za to geniálně sestavená a předvedená. Na Forresta ve skvělém podání Toma Hankse se nedá zapomenout. Ale abych jim nekřivdil - minimálně na Robin Wright Penn, Sally Field i Gary Siniseho určitě také ne. Průvodní hudba je také skvělá a jen dotváří pestrou mozaiku Forrestových osudů i "útěků". Vloni jsem poprvé viděl film "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel". Pro sebe jsem si ho pracovně nazval jako ¨"severského seniorského Forresta". Film je to (díky zajímavým histrorickým retrospektivám) také velice zajímavý, i když nedosahuje kvalit knižní předlohy, ale Forrest Gump Toma Hankse je a asi navždy bude tím legendárním. Tak mne ještě napadlo, když se v hudbě už vžil pojem "zlatá léta šedesátá", jestli časem nostalgici nebudou u filmu vzpomínat na "zlatá léta čtyřiadevadesátá" (Forrest Gump, Vykoupení z věznice Shawshank,Pulp Fiction, ... :-)

Prelet nad kukučím hniezdom

Prelet nad kukučím hniezdom (1975)

Nevěřil bych, že vynikající knižní předloha by mohla být zfilmována takovým způsobem, že ji film ještě předčí. Miloš Forman to dokázal tak, že na tohle zpracování knižní předlohy nikdy nezapomenu. Jack Nicholson ve filmu exceluje, ale zdaleka nejenom on. O dalších hlavních představitelích už toho bylo napsáno více než dost, mně se m.j. moc líbila také postava indiána (Will Sampson), některé scény byly nezapomenutelné (např. "skvělý" pivotmanský výkon v basketbalovém zápase, scéna se žvýkačkou a samozřejmě celý geniální závěr). Myslím si o sobě, že jsem docela mírumilovná povaha, ale při každém shlédnutí filmu jsem se nemohl ubránit pocitu, že bych si sestru Ratchedovou docela rád také "přiškrtil". Abych nemohl být obviněn z genderové nevyváženosti, podobný pocit jsem měl také v další mé velké "srdcovce" u horlivého a nadmíru iniciativního policejního komisaře (Michel Bouquet ve filmu Dva muži ve městě)...

Všichni dobří rodáci

Všichni dobří rodáci (1968)

Nezapomenutelný film, pro mne absolutní jednička domácí filmové tvorby. Kronika a naprosto přesná analýza poválečné a především poúnorové doby nezapomenutelně zobrazená na osudech obyvatel jedné moravské vesničky. Díky režisérovi, kameramanovi i výstižnému obsazení ústředních rolí film plyne neskutečně poetickou a poutavou formou. Prostřednictvím mistrného vyváženi scén veselejších, smutnějších, vypjatých či "na zabití" je divák plně vtažen do děje i osudů jednotlivých postav. Ale není to zdaleka jen kronika tehdejší doby, ale naprosto výstižná analýza lidských (jejich i našich) charakterů i chování v konkrétních situacích. Jednotlivé ústřední postavy jsou dost různorodé a možná i díky tomu je ta analýza (zrcadlo) osudů a charakterů tak působivá. Scén i "hlášek", které se vryjou do paměti, je ve filmu mnoho, zrovna tak dost situací k zamyšlení. Nad osudy "rodáků" i nad osudy našimi. Děj filmu nezapomenutelným způsobem glosuje Vlastimil Brodský jako jedna z ústředních postav filmu. Já sám mám své první shlédnutí filmu ještě spojené se zážitkem, který jsem nikdy předtím ani potom v kině nezažil. Ve vyprodaném kině se střídaly hromadné spontánní výbuchy smíchu, potlesku či ovací podle povahy jednotlivých scén. Na konci filmu (až po titulkách) se rozhostilo ticho (nikdo neodešel v průběhu) a po chvíli spontánní dlouhý potlesk (i vestoje). Kdyby tam byl "oponář", bylo by těch opon nepočítaně. Později jsem film viděl znovu, atmosféra zdaleka nebyla taková a nedlouho poté tento filmový klenot putoval na mnoho let do trezoru ...

Madisonské mosty

Madisonské mosty (1995)

Čtyři dny v životě člověka - zdánlivě strašně krátký čas. Pro ústřední dvojici tohoto filmu to byly čtyři dny, kdy se toho událo tolik, že už nikdy nezapomněli. Fantastická Meryl Streep v roli zdánlivě obyčejné ženy a neméně výborný Clint Eastwood v roli fotografa-cestovatele. Strhující romantické drama, které mne dostalo hned při prvním shlédnutí (a tahle lahůdka mi hned zapadla do mých absolutních "srdcovek" - samozřejmě také kvůli hercům, kteří patří mezi mé nejoblíbenější). Nádherná hudba, která mi zněla v uších ještě dlouho po skončení filmu i ty originální mosty. Na závěrečnou "dešťovou" scénu asi nikdy v životě nezapomenu. No vlastně si ji Clint ušil na míru (i když na velký význam kličky u auta určitě také dbal, abych mu nekřivdil). Když jsem na konec filmu s odstupem vzpomínal, myslím si, že Francesca měla v závěru pravdu. Možná by jim to vyšlo, ale i kdyby ano, ty čtyři dny by ve všedním životě pomalu vybledly. A scénárista (resp. autor knižní předlohy) by přišel o pointu.

Hádaj, kto príde na večeru

Hádaj, kto príde na večeru (1967)

Legendární konverzační drama s hereckými legendami od legendárního režiséra. O vztahu rodiče a děti, toleranci i rasových předsudcích. V době vzniku snímku byla otázka rasových předsudků ještě stále dost horké téma, obecně se sice mluvilo o tom, jak jsme my amíci tolerantní a demokratičtí, skřípat to začne až v okamžiku, kdy se hra přenese na naše hřiště (a neplatí to zdaleka jen pro amíky ...). Zpočátku ději kraloval Sydney Poitier v roli dceřina nového nápadníka, postupně se ale těžiště vzájemných dialogů překlápělo na stranu dceřiných rodičů (vynikající Spencer Tracy s Katharine Hepburn), později přibyli i rodiče budoucího ženicha. Kromě výborných dialogů bylo zážitkem sledovat, jak skvěle tyto herecké legendy dokáží hrát i beze slov. Napadlo mne, že veškeré dílčí dialogy (obhajoby, že pravda je či není na mé straně) připomínaly tak trošku dění (a různé zvraty) u soudu (nakonec Stanley Kramer byl na soudní dramata naprostý mistr), a že vyvrcholením bude konečný rozsudek. Připadlo mi, že Spencer Tracy byl neustále spíše proti vztahu své dcery a držel se (na jeho poměry) spíše trošku v pozadí sporu. A i když atmosféra vzájemných dialogů neustále houstla, nakonec předvedl po zvážení všech pro a proti tak úžasný závěrečný monolog (včetně analýzy příčin i obhájení rozhodnutí/rozsudku), že na něj fanoušek může jen těžko zapomenout. Jenom je hrozná škoda, že to byl bohužel jeho filmový dialog poslední ...

Opus pána Hollanda

Opus pána Hollanda (1995)

Musím se přiznat, že předloni jsem ještě o existenci tohoto filmu nevěděl. První shlédnutí mne pořádně zaujalo a když jsem později viděl film podruhé, dostal se až do mé Top10. Je o celoživotním vývoji hlavní postavy a především o tom, že vnímání hudby hodně často může ovlivnit životy lidí a také jejich morální a životní hodnoty. Hlavní představitel (vynikající Richard Dreyfuss) se na to předávat tuto moudrost svým žákům, "dal" zpočátku neúmyslně - učení hudby jako jeho "bokovka" pro uživení rodiny se ale průběhem času stala jeho celoživotním posláním. Do filmu jsou zajímavým způsobem zakomponovány historické milníky té doby a jejich vliv na životy všech představitelů. Mnoho scén z tohoto filmu se mi hluboko zarylo do paměti. Namátkou jen : "Hraj západ slunce" , osobní přednes Lennonovy písně "Beautiful Boy" svému synovi, či rozloučení abiturientů se svým profesorem. Škoda, že za tento film Dreyfuss tu zlatou sošku tehdy nedostal ...

Zelená míľa

Zelená míľa (1999)

Zaujalo mne hned při prvém shlédnutí. Ale nadchlo až při "repete". Darabont mistrovsky vytváří strhující příběh, jehož všechny detaily a souvislosti při prvním shlédnutí divák ani nestačí postřehnout natož pořádně vstřebat: Výborný Tom Hanks, ale i většina představitelů dalších ústředních postav filmu nezůstává v ničem pozadu. Darabont mistrovsky buduje zápletky i atmosféru filmu, divák vezme za své i to "nadpřirozeno" (vždyť je to podle Stephena Kinga) a tříhodinový film díky neuvěřitelnému spádu událostí uteče jak voda. Ve velice působivém finále si divák uvědomí, že život ani náhodou nebývá vždycky fér. Na konci filmu jsem měl přesně totožný pocit jako u své další nezapomenutelné srdcovky "Dva muži ve městě". Přesto, že se tento film víceméně odehrává celý ve věznici pro odsouzené na smrt, je neuvěřitelně (vlastně přesněji řečeno uvěřitelně) lidský. Vlastně podobně jako "Vykoupení z věznice Shawshank". Souhlasím s názorem, že Darabont těmito filmy nasadil laťku (a nejenom pro sebe) zatraceně vysoko. Ale i ve sportu (např. atletika) se ty "nepřekonatelné" rekordy překonávají, i když to někdy docela dost trvá ...

Pánu učiteľovi z lásky

Pánu učiteľovi z lásky (1967)

Moje velká "srdcovka" z mládí. Je pravda, že v současné době už film připadá trochu naivní a zastaralý. Pro mne ale stále zůstává nostalgickou a příjemnou vzpomínkou a v mé Top10 se ještě stále drží. Filmů na téma "študáci a kantoři" jsem viděl mnoho a hodně dobrých, ale nějak pořád preferuji tento. Třeba je to kvůli Sidney Poitierovi, kterého jsem měl hodně rád (ne náhodou mám ve své Top10 s ním dokonce 2 filmy). Možná je to i tím, že jsem byl v té době přibližně ve věku jeho žáků a jeho přístup se k nim chovat s přirozenou autoritou jako k dospělým jsem oceňoval, obzvláště když v tehdejších školách u nás převažoval přístup autoritářský a soudružský (těm nemnoha výjimkám se tímto omlouvám). Nakonec Sidney vyhrál i když se k tomu přístupu musel docela obtížně probojovat. Také jsem byl odchován hudbou šedesátých let a písničku "To Sir, With Love" s Lulu jsem slyšel nedlouho před shlédnutím filmu (byla dokonce No. 1 v anglické hitparádě).