Miloš Vavruška

Miloš Vavruška se narodil 25. srpna 1924 v Kutné Hoře. Už jako dítě miloval divadlo, kterému se začal věnovat ochotnicky. Absolvoval herectví na pražské Státní konzervatoři v roce 1948 a hned nastoupil své první zaměstnání v pardubickém Městském oblastním divadle (1948 – 1949), dnes Východočeské divadlo, v Divadle Jiřího Wolkera v Praze (1951 – 1957) a v Městských divadlech pražských (1957 – 80. léta), kde setrval až do odchodu na odpočinek. Na této scéně se uplatnil též jako asistent režie. Jak ve filmu, tak na divadle se nejlépe uplatnil v malých charakterních úlohách. Nejdříve v postavách hrdinských a milovnických, poté i komických a dramatických („Charleyova teta“). K filmovým dělníkům a mladým hrdinům ho předurčoval ostře řezaný obličej a specifický měkký hlas.

Do filmového průmyslu nastoupil ihned po konci války, v roce 1946. Stal se představitelem hlavně malých (občas i větších) roliček: muž na kole (MUŽI BEZ KŘÍDEL), Miloš (PŘEDTUCHA), muž na plaveckém stadionu (POSLEDNÍ MOHYKÁN), muzikant v cirkuse (MUZIKANT), listonošský syn a oktaván Černý (ČERVENÁ JEŠTĚRKA), kreslič Julek Carda (DRAVCI), úderník Josef Brejcha (BYLO TO V MÁJI), desátník Tonda (AKCE B), dispečer na letišti (ÚNOS), dělník a muzikant (SLOVO DĚLÁ ŽENU), voják raněný do nohy (TAJEMSTVÍ KRVE), příslušník StB Borovanský (EXPRES Z NORIMBERKA), člen SNB (SEVERNÍ PŘÍSTAV, FRONA a PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK), dělník (BOTOSTROJ), poručík Jiří (VĚTRNÁ HORA), Chod (PSOHLAVCI), opravář Franta (NECHTE TO NA MNĚ), husita (JAN ŽIŽKA), traktorista (NEZLOB, KRISTINO!), řidič (ZAOSTŘIT, PROSÍM!), písař (NEPORAŽENÍ), odbojář (HRA O ŽIVOT), patrola (ZÁŘIJOVÉ NOCI), vyšetřovatel (PŘÍPAD JEŠTĚ NEKONČÍ), číšník (SMRT V SEDLE), Kadaň (POVODEŇ), SNB (OBČAN BRYCH), laborant (105% ALIBI) i kočí Vojta (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA).

V 60. letech jeho jméno zaznělo ve snímcích ZLEPŠOVÁK (technolog), POCHODNĚ (úředník Prášil), ČERNÁ SOBOTA (laborant), BÍLÁ SPONA (strážmistr VB), KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE? (navigátor), VÁNICE (Béda Šubrt), POZOR, VOLÁ LIŠKA… (velitel), MYKOIN PH 510 (docent Malát), KRÁL KRÁLŮ (knihovník), EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (učitel), LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (bandita), ATENTÁT (kaplan), ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (režisér), BÍLÁ PANÍ (host v hospodě), ALIBI NA VODĚ (poručík Navrátil), SEDM HAVRANŮ (člen SS), PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY (praporčík VB), KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY (snědý muž), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (jezdec), NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (pobočník), MARATÓN (plukovník), SLASTI OTCE VLASTI (lovčí), SVATBY PANA VOKA (zpovědník Ignác), SVATÁ HŘÍŠNICE (číšník) apod.

I v dobách nejtěžší normalizace na Miloše Vavrušku český film s malými postavičkami aspoň třikrát ročně nezapomněl (v rozmezí let 1972 a 1973 se uvedl v deseti snímcích). Ztvárnil mj. velitele hlídky (KLÍČ), majora (BITVA O HEDVIKU), Inda Bohouše (DÍVKA NA KOŠTĚTI), motohlídku (HROCH), lovčího (TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU), muže v bílém plášti (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), pracovníka Krajské správy, (NA KONCI SVĚTA), důstojníka (ČAS LÁSKY A NADĚJE), důstojníka SS (ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM), hajného Tomáše (JAK SE BUDÍ PRINCEZNY), sluhu (PRINC A VEČERNICE), hosta na večírku (ČISTÁ ŘEKA), fendricha (PAN VOK ODCHÁZÍ), kriminalistu (ČAS PRACUJE PRO VRAHA), fotografa Lojzu (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA), Mojžíše (HRA O KRÁLOVNU), vozku (KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ), funkcionáře (ŠÍLENÝ KANKÁN), stávkokaze (HODINA ŽIVOTA), vladyku (OLDŘICH A BOŽENA), hlasatele (KARIÉRA) atd. V 90. letech se už na plátně odmlčel.

Vydatně spolupracoval s rozhlasovými („Přelíčení“ atp.), nahrávacími (př. „Falešní hráči“, „Voskový les“, „Na západní frontě klid“, „Jiskra života“, „Cesta zpátky“, „Žert“, „Dvojí smrt Johna Lafcadia“, „Saturnin“) a hlavně televizními – inscenace i filmy (LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, JAK SE ZRANIT VE SLUŽBĚ, ZÁHADA ZAMČENÉHO POKOJE, PŘÍSAHÁM A SLIBUJI) – seriály (KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, slovenský LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, SANITKA, ZLÁ KREV) studii. Získal Cenu Senior Prix (1995). Miloš Vavruška zemřel 20. dubna 2003 v Praze ve věku nedožitých devětasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour