Návštěvní hodiny

Umírající otec má kupu dětí věrně za ním docházejících pravidelně do nemocnice. O "Návštěvních hodinách" pak my diváci zjišťujeme, jak jsou jednotliví příbuzní rozdílní, jak rodina nedrží pohromadě a otec se trápí pocitem, že až zavře oči, zemře s ním taky to poslední, co ty všechny lidi spojuje. A zoufalá snaha děti jakkoli spojit je ústředním tématem inscenace. Naštěstí tématu na síle přidává herecké obsazení, takže se mi už po chvíli sledování chtělo mezi ty magory hodit atomovou bombu. Neskutečně dobře zahrané příbuzenstvo, tak příšerné, jak obvykle opravdu bývá. 70% (04.06.2012)

Propracované a do jedné postavy naštěstí také dobře zahrané televizní drama (ano, dokonce včetně hrůzu nahánějícího Martina Stropnického), které má navzdory vážnému tématu i optimistický nádech a najde se v něm také místo pro jemný humor. O hereckém umu Rudolfa Hrušínského se není třeba rozepisovat a všichni jeho filmoví potomci jsou rovněž bez výhrad (měl-li bych někoho z nich vyzdvihnout, tak asi Antonína Molčíka), čili ještě pochválím úžasně jedovatého dědka Jana Skopečka a s obdivným hvízdnutím dodám, že Dana Batulková vypadá třicet let stejně (úžasně). (18.10.2015)

Dost děsný televizní film. Ne že by to byl špatný příběh, ale dialogy jsou tu jak prkno a téměř žádný herec svůj part nezvládl. Jediný Hrušínský dokáže být fajn a přesvědčivý, ale na to jsme u něj zvyklí. Stropnický jako hlavní postava zároveň získává cenu za nejprotivnější postavu - to už mu víc věřím když hraje toho ustaraného ministra obrany. (15.04.2015)

Zdařilá televizní inscenace. Dobré herecké obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským doplňují jeho filmové děti, jejichž rozdílné charaktery velmi výstižně a věrohodně představují naši přední herci. Po myšlenkové stránce mne osobně toto dílo oslovilo, protože si taky myslím stejně s panem Hrušínským, že co člověk cenného získá od svých předků, má za povinnost předat svým potomkům. Co se rodného domu týká, tak mám ten názor, že každý člověk by měl mít tady na zemi kousek místa, které patří jenom jemu. Cením si civilního uvěřitelného projevu všech hereckých dětí, které se sešly u lůžka nemocného otce. Výprava nebyla příliš náročná, protože se celý příběh odehrává v nemocničním prostředí a vynikne zde různorodost členů jedné rodiny a jejich vzájemná komunikace. Doba se mění, dneska by se o dům všichni svorně poprali. (21.11.2016)

Příběh o starém otci, který je v nemocnici a navštěvují ho čtyři jeho potomci. Otec celý život stavěl dvougenerační vilku v Hájích a rád by tam udržel svoji rodinu pohromadě. Nejen o tom, jak dopadne dům (jestli se prodá nebo ne), ale i o životech charakterově zcela odlišných sourozenců se na ploše necelých 70 minut odehrává solidní drama. Starého otce si zahrál Rudolf Hrušínský a jeho věčně urýpaného souseda v nemocničním pokoji Jan Skopeček. Sourozenecké obsazení také charakterově bezvadné (Molčík, Frej, Hadrbolcová, Stropnický) a o kvalitní podívanou je postaráno. Výborná role pro Broňu Poloczeka jako zetě starého otce. K tomu osobitá televizní režie Pavla Háši a krásná hudba Jiřího Šusta. (20.11.2016)