Réžia:
Pavel HášaScenár:
Antonín MášaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Frej st., Antonín Molčík, Zdena Hadrbolcová, Martin Stropnický, Bronislav Poloczek, Dana Batulková, Jan Skopeček, Jana Vychodilová, Jaroslav Cmíral, Libuše Štědrá (viac)Obsahy(1)
Těžce nemocného otce (R. Hrušínský) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého… (Česká televize)
(viac)Recenzie (43)
Dost děsný televizní film. Ne že by to byl špatný příběh, ale dialogy jsou tu jak prkno a téměř žádný herec svůj part nezvládl. Jediný Hrušínský dokáže být fajn a přesvědčivý, ale na to jsme u něj zvyklí. Stropnický jako hlavní postava zároveň získává cenu za nejprotivnější postavu - to už mu víc věřím když hraje toho ustaraného ministra obrany. ()
Ze začátku jsem myslel, že se tam všichni budou prát o barák, kterej maj zdědit po těžce nemocnym fotrovi, ale ono z toho postupně naopak vyplynulo, že nikdo ten barák nechce. Jako přišlo mi dost komický, když se postavy ve filmu domlouvaj, kdo z nich zdědí barák, a padaj tam hlášky jako: "Já ten barák teda v žádnym případě nechci. Já taky ne. Co já bych dělal s barákem? Hele, vem si ten barák ty, když jsi nejstarší. Cože? Já? No to ani náhodou. Nech si ten barák ty." Si tam ten barák přehazovali jak horkej brambor. Ale celkovej dojem z filmu je docela dobrej. Možná by si příběh zasloužil i víc než těch 68 minut. Takhle je to vyloženě taková televizní jednohubka. ()
Námět je sice zajímavý, ale dramatičnost bohužel končí ve chvíli, kdy se zásadní věci řeší při jízdě autem (záběr na střetávající se auta byl teda přímo komický...). Herecky (až na Rudolfa Hrušínského a Jana Skopečka) nepřesvědčivé, ale spíš to vychází z nefunkčních postav a scén (zmrzlinový prolog, kobercové maloměšťáctví, podávání si rukou...). ()
Podle mě výborná hra, která stojí jen a pouze na hereckých výkonech. Sourozenci se totiž mezi sebou neustále dohadují a vedou konverzační války. Rudolf Hrušínský byl také výborný. Zajímavé je, jak se doma mění. Zatímco tenkrát se hádali o to, co bude s domem a nikdo jej nechtěl, dnes by se nejspíš servali o to, čí dům bude. Doba se sice mění, ale povahy lidí ne. Bratři a sestra se hádají o barák a postupně se to stává ústředním tématem jejich návštěv. Scénář je horší. ()
Dobré televizní drama, které i dnes může divákovi dát chvilku na zamyšlení, kam to se svým životem směřujeme. Sice pravda, dnes by se taková vilka určitě neprodávala (i když i dnes se stane, že se 4 potomci nedokáží domluvit a musí barák prodat), obzvlášť teď, kdy domy mají neskutečnou cenu, ale i tak se dá z filmu vypreparovat myšlenka vztahu rodičů a jejich dětí. Dobré vidět, dobré se nad tím i zamyslet. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (4)
- Bronislav Poloczek v pořadu Úsměvy (od r. 1997) vzpomínal, že tento film se točil koncem dubna 1986 poté, co nad Evropou se proháněl radioaktivní mrak z Černobylu a všem hercům bylo permanentně blbě a nevěděli z čeho. (Laliss)
- Stánek, na kterém bylo napsáno občerstvení, se prodávali květiny. (M.B)
- Nemocnice, kde se natáčeli pouze venkovní scény, byla nemocnice v Říčanech, ostatní scény se natáčeli ve studiu. (M.B)
Reklama