Réžia:
Pavel HášaScenár:
Antonín MášaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Frej st., Antonín Molčík, Zdena Hadrbolcová, Martin Stropnický, Bronislav Poloczek, Dana Batulková, Jan Skopeček, Jana Vychodilová, Jaroslav Cmíral, Libuše Štědrá (viac)Obsahy(1)
Těžce nemocného otce (R. Hrušínský) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého… (Česká televize)
(viac)Diskusia
B. Polozcek nese ve filmu z roku 1986 krabici s televizí SONY KV-1340E, která se ale vyráběla v Japonsku v roce 1975 a Z. Hadrbolcová říká, že ji koupili v obchodě za 16500 korun.
Bronislav Polozcek v pořadu Úsměvu českého filmu řekl, že to točili zrovna, když se stala havárie v Černobylské jaderné elektráně a všem hercům prý bylo špatmně a nikdo nevěděl z čeho.
Skvělý obrázek české, věčně se masirujici rodiny. Každej si hrabe za sebe. Každej je bezvadnej. A starej nešťastnej a zeslablej táta mezi nimi. Takhle my tady žijem. Takhle se tady navzájem žerem. No a starej dědula v nemocnici,kterej se nechal holit od všetečnýho Polozckal svýho holiteoe přežil. Pan Skopeček letos oslavil devadesátku a jeho holitel Polozcek zemřel před třemi lety. Mockrát se v životě vyměněj role.
Jeden z mála filmů,který je ze skutečného života Hrušínský jako vždy skvělý.