Expres z Norimberka

Tak jsem si dal zase trosku ty propagandy a nenudil jsem se zaskodnici potrebuji v mezinarodnim vlaku ziskat plany k velke sabotazi nastesti ve vlaku zasahuji neohrozeni agenti STB Bek s Chudikem no samozrejmne ze je to hodne naivni film poznamenany dobou ve ktere vzniknul ale ocenuju pokus o skoro spionazni thriller v nasich podminkach navic z meho oblibeneho prostredi jedouciho vlaku diky svizne stopazi to pak bez problemu utece zkratka nemam s tim problem a nehodlam to potapet jenom kvuli obsahu a dobe vzniku (29.08.2013)

Dobová ideologická sračka s několika vtipnými momenty (z dnešního pohledu). 1) Z filmu si odnáším pohled na rozzářené děti, které v krojích přišly na nádraží v Chebu k odjezdu vlaku zazpívat své učitelce. Ta jela na jednodenní školení do Prahy. 2) Také policejní stíhači na motorkách stojí za zmínku. (08.09.2017)

Běda! Imperialistickým buřičům a rozvracečům se zachtělo sabotáže v našem krásném lidovědemokratickém ráji. Ještěže máme uvědomělého úderníka a příležitostného estébáka Pepíka Beka (pětiletka splněna za roky čtyři!). K tomu sovětský zlepšovák ve formě výtahu na ryby v přehradách a máme dokonáno. Úsměvná, nicméně báječná výpověď o době té nejtužší totality. (11.11.2011)

Na dobu tvrdého stalinismu pěkně akční podívaná, jsou zde přestřelky, skoky z jedoucího vlaku i jedoucího automobilu, boj muže proti muži, honičky v temných uličkách, kráska v ohrožení. Všechno je to ale tak tuhé a nedokonalé, že je to až legrační. A k tomu ty děsivě schématické figury-ti sluneční či bodří "naši" versus Západu zaprodaní pekla zplozenci. Někdy to vypadá, že role ve filmu byly hercům rozdány dle zásluh. Předúnoroví filmoví milovníci (S. Beneš, M. Homola) si musí své "hříchy" vykoupit zápornými rolemi. Přitom zrovna Svatopluk Beneš v roli hlavního konspirátora a téměř bondovského, chladnokrevného vraha je ukázkou naprosto hovadského obsazení role. Vidět jeho o zavilou grimasu se pokoušející obličej, doprovázený výrokem: "Jestli pípnete, našiju to do vás", to je opravdu zážitek na úrovni nechtěné parodie. Ti, kteří hráli před Únorem bodré lidové typy (Vojta, Marvan, Baldová), tehdy pro potěchu diváctva či kasovní úspěch, hrají je zase, nyní však ve službě nové ideologie. A nakonec jsou tu nastupující socialistické hvězdy (Bek, Chudík a ta vzorná pedagogická kráska L. Vendlová), kteří hrají ty správně, uvědomělé, nové lidi. Všechno by to už dneska byla sranda, nebýt takové dobové narážky iluzionisty (F. Filipovský), pronesené v rámci lehké, společenské konverzace : "Můj dědeček vždycky říkával, že zázračnost kouzla vzrůstá se čtvercem vzdálenosti od první řady diváků. Proto jsem se taky neudržel, když se před časem dály ty zázraky v Číhošti a na jiných farách, a jel jsem se podívat, jak si počíná konkurence, ale řeknu Vám, takovou fušeřinu by ani náš děda nepřežil." Když si jeden vzpomene na toho utlučeného faráře Toufara... (14.11.2010)

Nový film režiséra Vladimíra Čecha mohl být dalším zajímavým pokusem o dobrodružný žánr v našem filmu — o špionážní film se všemi náležitostmi, které tento žánr provázejí — s napětím a prudkými dějovými zvraty. Zůstal však pouze pokusem nepodařeným. Přispěl k tomu jednak příliš radikální sestřih, který činí z filmu, kde záleží na každém detailu, dějovou tříšť, v níž se často divák nevyzná a musí velmi namáhavě rekonstruovat dějové motivy, jednak nedokonalé spojení napínavé formy s ideovým obsahem, který klouže na povrchu v několika laciných frázích. Musilo se to projevit na jednotlivých postavách, které jsou až úzkostlivě černobílé. Bohatá dějová osnova dobrodružného žánru ubírá ovšem do určité míry širší možnosti vykreslení charakterů jednotlivých postav, ale to, co vidíme v tomto filmu, nejsou lidé, ale schemata, která oživují v úloze šachových figurek dějovou osnovu. Lví podíl má na tom i to, že režisér použil některých prvků z amerických detektivek, které ve spojení s ideovým záměrem filmu působí víc než podivně. Vedle toho je do filmu zařazena řada postav, které s hlavní dějovou linií nemají nic společného, jako na př. topič a strojvůdce, a jen ilustrativně vyplňují prázdná dějová místa. A tak i herci, ač se jedna ve většině případů o naše přední herce, nemohli v tomto filmu uspět a ztroskotali na schématech svých postav. Jedinou výjimku tvoří Jaroslav Marvan v roli zlepšovatele Čapka, kterému se podařilo dát své postavě alespoň trochu života a přesvědčivosti. Filmový přehled 13/1954 (03.01.2009)