Frona

Záleží na tom, jestli chceme soudit tvůrce a jejich záměry (což by v tomto případě bylo také velice ošemetné), anebo jestli film hodnotíme podle emocí a myšlenek, které v nás vyvolal – a to bez ohledu na to, jestli to bylo záměrem oněch tvůrců. Pokud bych se na tento film díval v roce jeho vzniku a s tím, že bych si tehdy jako jeden z mála uvědomoval „zhoubnost“ jím představovaných myšlenek, jistě bych ho odsoudil, bo by mi nepřinesl vůbec nic. Dnes se ale divák, který je aspoň trochu znalý historie, musí chtě nechtě dívat jinak. Já jsem se díval na drama lidí, kteří bojují o cosi, co je stejně předem prohrané - a naopak ti, kteří si na konci myslí, že vyhráli, připojují se (aniž by to tušili) k velkému zločinu. Čím tragičtější události nastávaly, tím absurdnější, zbytečnější a smutnější se musely jevit diváku, který jakoby znal budoucnost. Závěrečná scéna s traktorem a rudým praporem mi pak vyzněla zvlášť soucitně, zvláště při pohledu na ony konečně zorané meze. Je to něco podobného, co jsem zažíval u Pudovkinova filmu Matka – také jsem nesledoval budovatelský film, ale film o koloběhu útlaku – o tom, že Rusové svrhli cara jen aby je za pár let mohl perzekuovat pro změnu zase Stalin. Je jasné, že toto nemůže nastat u jakéhokoli starého filmu. Ačkoli jsem viděl mnoho agitek z 50. let, tímto způsobem na mě zapůsobila pouze Frona, neboť to především žádná prvoplánová agitka není. Je to velice zručně natočený film o lidech v jistých politických a sociálních souvislostech. Jde o to, jak film čteme. Já jsem si Fronu přečetl po svém a početl jsem si pěkně. Mimoto má film nádhernou kameru. (09.04.2007)

A zase to ty křivý imperialistický kapitalistický přisluhovačský Yankeeský svině dokázaly! Zase naočkovaly obyčejnýho živnostníka, aby ničil, kradl a zabíjel pro ubohých 6 hektarů (!!!) půdy a nějaký rozoraný meze. Nedokážu se oprostit od toho šílenýho budovatelství, vážně nechápu, jak někdo mohl povolit točení těchhle braků, co povolit, přímo je přikazovat točit. Dějově je to naprostá šablona, která se tehdy neobjevovala jenom ve filmu, ale taky v knížkách. Obvykle jde o boj za družstvo (či jiné podobné zařízení - cementárnu, koželužnu, cihelnu...), vždycky jsou tam dvě (jiný sudý počet) silné postavy. Jedna je zlý zarytý a nenávistný protisociálněrealistický bastard neštítící se ani zabití bratra, otce nebo syna, aby uškodil společnému dílu. Jeho protějšek je naopak morálně na výši, uvědomělý a čestný předseda nebo jiný komunistický funkcionář. Ti jsou obklopení dalšími archetypálními postavičkami (z mamonu napravená žena, zloduchem pomýlení sousedé atd), kteří ještě v mlze neprocitli do těch světlých zítřků. A nikdo nepochybuje, že se dílo podaří i přes všechny úklady hamižného zloducha, protože na tyhle zmetky v tomhle režimu vždycky dojde (a když ne, tak co, Bůh /čti Lenin/ si je roztřídí). Tyto filmy dokáže z podprůměru povznést jedině výtečné herectví, výrazná postava, kvalitní humor, bohatá výprava nebo třeba neobvyklý scénáristický nápad. Jenže ve Froně nic z toho není. V paměti mi utkvělo jenom to, že produkce strašně plýtvala (natočili to na tehdy drahej barevnej materiál). (08.04.2007)

Na to že jde o agitku to žádná velká katastrofa není. Krejčík je pan režisér a banální a mnohdy i směšný příběh dokázal natočit v některých scénách opravdu působivě, skoro bych mu nehádal dobu vzniku. Dojem však samozřejmě snižuje politická angažovanost, podivný námět a nářečí, které ve filmech opravdu nemusím. (23.04.2007)

Ach ta léta padesátá... Pluhy v traktor překovati - jím pak meze rozorati... ;-) Hm, tohle >odružstevněle sedlácké< drama bohužel poplatné době a ideologickým socrealistickým šablonám je až běda, naštěstí však alespoň (snad že by?) osobnost režiséra Krejčíka způsobila, že nejde o vyloženě jen stupidní prvoplánovou budovatelskou agitku, jakých v té době nasekáno bylo jak na znárodněném běžícím pásu... I tak však v průběhu filmu ono pověstné dělení na ty naše dobré družstevníky versus třídní nepřátele sedláky stále více nabývá na síle a vyvrcholení s vítězi vedeným meze rozorávajícím traktorem s vlajícím rudým praporem překračuje už všechny meze dobrého vkusu. Nakonec zase jednou hodní družstevníci - ti strůjci pokroku a šťastných nových zítřků zvítězí nad chamtivými zlými >šelmamy< sedláky, zpátečníky a rozvraceči, schopnými pro grunt a majetek i spáchat otcovraždu, že... A tak snad zajímavý je tenhle film nejvíc tím, že v něm jako herečka debutovala Hana Hegerová, krásná bytost, dáma, šansonierka a umělkyně par excellence... (08.04.2007)

Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo. (28.10.2017)