Nenávisť

Když se zhmotní nenávist, může z toho vyjít dobrý horor. I přes slibně znějící název a potenciál, se film plácá v nudném tratolišti hororů pro děti. Sice se najde pár dobrých míst, kdy film by rád přinesl něco nového do hororového krbu, ale to by se taky musel snažit pan režisér přitopit, aby ho divák nezačal nenávidět za to, jaká mu začíná být zima z toho, jak se ve filmu mele a kde nic tu nic. V rádoby originálním pojetí se ztrácí postupně všechno ostatní. Hlavně schopnost vyděsit. Klady: herecké obsazení není marné + pár dobrých nápadů se najde. Zápory: "nevýživný" remake + nudné a nestrašidelné scény + odtažitá režie + slabé hororové scény + napětí si divák musí domyslet + zmatený výsledek bez kusu hororového umu + slabé pojetí. Mé hodnocení: 40% (26.02.2013)

Horor, u kterého jsem se málem pos#al strachy! Jeden šok za druhým... Nic tak děsivého jsem snad ještě neviděl - už po hodině sledování jsem si říkal, že tohle ve zdraví nedokoukám. Jako plnohodnotný film to sice selhává ve spoustě aspektů (charakterizace postav, výstavba děje, jasnější vysvětlení na konci), ale tady jde hlavně o to, co nejhrůzněji odrovnat co nejvíc lidí - a v tomto ohledu americká Nenávist funguje perfektně. Atmosférický masakr bez zbytečných litrů krve - to já rád. (21.03.2005)

Už jsem z těch Kruhů, Očí a jím podobných hororů docela unavený. Už se ani není čeho bát. Původní japonskou Nenávist jsem ještě neviděl (mám to v plánu tento měsíc), takže nemohu přímo srovnávat, ale americká verze je plná děr a nelogičností. Musím se přiznat, že jsem nad tím začal přemýšlet až po skončení filmu, během sledování mi to bylo pro velice dobrou atmosféru a lekačky šuma fuk. K plusu ještě musím přičíst časové zpřeházení jednotlivých scén. Dodalo to filmu na atraktivnosti. To ale nemohu říct o Sarah Michelle Gellar, která se herecky vůbec neumí bát, což je vzhledem k žánru filmu (a hlavní roli) dost průser. Ještě se musím přiznat, že ač jsem sebou při sledování pořádně škubl jen jednou a po filmu jsem usnul jako nemluvně, tak jsem se kolem třetí ráno asi 5x leknutím probudil a nemohl se zbavit některých výjevů z filmu. 3 a 1/2* (03.05.2005)

Tak nevím. Nezačíná se to už i vám přejídat? To je stále dokola.... dům, kde se stalo v minulosti těžké příkoří a jeho noví obyvatelé, na které původní osazenstvo (s pomocí burácející hudby a roztodivných zvuků) útočí. Nikoliv, jak by se možná nabízelo, zleva, zprava-po křídlech, ale seshora (po stropě) případně podlahou. Přičemž v drtivých počtech případů, se zřejmě jedná o socky nemající na kadeřníka resp. hřeben a zubní pastu. Jak jinak si vysvětlit, ty dlouhé mastné černé vlasy padající přes čelo téměř k podlaze a když už se, jednou za čas, přecejenom ukážou v plné síle resp. kráse, řeknete si, zaplaťpámbu, že plátno nepřenáší pachy. Navíc to vypadá, že se jim hrubě nedostává potřebného železa a trocha těch slunečních paprsků popř. permanentka do BBC by taky neuškodila. Kdo se má pořád na ty šourající se bledule koukat. Trocha pohybu resp. života do toho umírání by neuškodilo. To na ně resp. nás diváky, nemůže (z koupelny) útočit třeba taková Charlize Theron?! Pravda, nikdo by se (jí) nebál, ale... to těhle ředitel(ů)ek vápenky taky ne.... Stylový úvod (B. Pullman), jemuž může konkurovat snad pouze Tomáš Hertl, jedna hustá nečekaná (autobusová) lekačka (souhlas viz Segrestor-mně tam zajela i celá peřina s polštářem), na zbytek rychle zapomenout. Na deset zívnutí, jeden světlejší moment. Navíc, když místo zimomriavek (mám rád tohle slovo súsedia :-) resp. husiny, přichází soucit resp. potutelný smích, nebude zřejmě něco v pořádku. Prozívaných 40%. P.S. Na to (vetřelčí) chroptění bych doporučil (Brom)hexin. Třikrát denně, třicet kapek .... do resp. po jídle. (17.10.2013)

Dějově nic moc, ale jestli hledáte horor, u kterého se skutečně chcete bát, doporučuju si tohle pustit někdy v noci, kdy jste doma sami, zaručeně nezklame. (22.07.2010)

pekný a strašidelný ale po scenáristickej stránke veľmi veľmi deravý, herecké výkony žiadne, hrdina s ktorým by sme sa mohli stotožniť žiaden, ale keby som to pozeral neskoro v noci a úplne sám, bál by som sa ako malé decko a to je asi zmyslom hororov (04.10.2005)

Japonské exotické bububu už na druhý krát u mňa nefunguje. Ten prvý krát to bol samozrejme kruh, ktorý bol ale poňatý o niečo viac veľkorysejšie a ponúkol áčkovejšiu hlavnú hviezdu. Nenávisť nie je až tak strašidelná, neponúka toľko otázok na zamyslenie a je tak nejak celkovo popkornovejšia. Čo je trošku s počudovaním, keďže ju režíroval Japonec, na rozdiel od Kruhu. Ale pre fanúšikov žánru solídny kúsok. (03.06.2012)

Nevím, co více bych měl pro dostavení se strachu ještě udělat. Koukal jsem v absolutní tmě se sluchátky, jak radí POMO a ono vůbec nic. Nesedla mi ani tá čistě japonská verze z roku 2002 a ani tahle. Nechce se mi věřit, že jsou všichni zdejší uživatelé až takový posránci. Čeho se to bojíte? Pár nabarvených šikmookých retošů? Hraje zde samý kokot. Takaši Šimizu je idiot. Udělat remake k vlastnímu filmu už silně idiotismem páchne. Navíc, když k tomu přičtete, že to opět posral. No, uznejte sami. Odpádek. Jinak bych neměl klidné spaní. (07.01.2014)

Tak tenhle japonský horor mě moc nechytl. Už ani nevím, proč... Ale úplně špatné to nebylo. (27.03.2014)

"Buffy" mám rád, ale ani její přítomnost (natož Pullmanova) mně nedokázala nijak vytrhnout. (10.05.2006)

Mám rád Sarah Michelle Gellar, přesto si nemyslím, že by byla zářivým diamantem v tomto nezářivém hororu. The Grudge je zcela neoriginální Ring-like horor, který je pouhou předělávkou do 'američtiny'. Sice stejným režisérem, ale pokud se v tom dobře orientuji, jedná se už o 3. (slovy: třetí) jeho pokus.. tak tedy nevím. Je to spíše pod 3 hvězdičky. (23.11.2008)

Ach ty japonské duchařiny. Když vytřeštil duch šikmočka kukadla poprvé, dalo mi to zabrat. Po dvacátéosmé míň a na konci po šedesáté deváte už jsem se ani nepolekal. Děsivé scény svou zručností na smysly určitě útočili dobře, když ale duch dostane ve filmu tolik prostoru, co hlavní postava, kouzlo horrorového filmu se musí zákonitě vytrácet. Rutinní vývoj, kdy se ze snahy o přežití překlápí do nutnosti rozklíčovat nezajímavou zápletku, je pro mě taky jedna z těch méně oblíbených cest, takže s tímhle horrorem si na mě moc nepřišli. Alternativa: Ring, Shutter. (19.03.2011)

Nudné, chaotické, zmatené......Mám rád horory, ale tohle bylo hodně slabé a vůbec mi to nesedlo...Byla to opravdu nenávist pro mě ,k tomuto filmu....Odpad! (08.07.2010)

Horor s velkým H. Nenávist je doslova napěchována těmi správnými ingrediencemi svého žánru, slabý scénář se úplně ztrácí ve vynikající hrůzyplné atmosféře tohoto hororového skvostu, lekačkami doslova nabitý film, který svého diváka drapne a už nepustí (11.05.2005)

Americká variace japonské kuchyně. Používá všechny patřičné ingredience přesně podle kuchařky a má i japonského kuchaře. Takže neurazí, občas zaujme, ale přesto nenadchne a rychle vyšumí, (25.07.2006)

No nedalo mi to a musel sem, po několika letech znovu, podívat na tenhle film. Dalo by se říct, že mně trochu (dost) hlodal červíček pochybnosti, jestli tohle neni jenom další zbytečný remake a já si jenom něco nenalhávám. A neni, tedy je to remake, ale oproti tomu letošnímu, je to jak nebe a dudy. Na první pohled, se to tak nemusí jevit, ale při bližším zkoumání je vidět, že tenhle film byl točen s citem a hlavně to všichni brali, tak nějak víc zodpovědněji. Vezměte si třeba lekačky, ono se to málo ví, ale i ve starších hororech, byli a sou lekačky, jen sou zpracovány jinak, sou zpracovány tak, že se na ně nelze připravit, hudba se neztiší, kamera se neupne na postavu a pak nastane nějaký bu bu, tady sou třeba taky lekačky, ale sou podány tak nějak víc přirozeněji, prostě se stanou. Další věc, která je zde výborně podána, je ono charakteristické rozdělení, kdy se vypráví příběh každé jednotlivé postavy, opět působí to normálně, je v tom přehled a neztrácel sem se v ději, takhle se během devadesáti šesti minut, odvypráví něco, co by jinak potřebovalo tři až čtyři filmy a přitom, sem po skončení měl pocit, že vše bylo řečeno. Další věcí, která stojí za vyzdvihnutí, je samotný dům, ti co ho stavěli pro tenhle film, si dáli záležet, na každé věci, co je v tom baráku, rozmístění nábytku a věcí, to jak dům působí na diváka/postavu, to vše má onu tajemnou a zlověstnou auru. Nemluvě o tom, že herci přesně ví, jak mají hrát své postavy a hrají je prostě na jedničku, a i když někteří herci mají zde méně prostoru, tak tohle je ten případ, kdy méně je více. A ještě k tomu nejvíc důležitému, k děšení/strašení, to jak to tady prováděno, je prováděno s umem, takže Kayako a její rodina, tak zde využívají celou škálu věci, jak své oběti děsit, mobily, monitory, berou na sebe podobu jiných postav a nebo prostě jenom stojí, nic víc, jen stojí a koukají. A v tomhle ohledu, tkví kvalita tohohle filmu a proto je stále po letech, tak děsivý. (11.01.2020)

Nakonec to není nic víc, než poctivě odvedené hororové řemeslo. Příběh je sice vyprávěn poněkud komplikovaně, ale jsou v něm nepřehlédnutelné mezery. Režisér alespoň umí vybudovat řádně strašidelnou atmosféru a postrašit diváky bez zbytečně krvavých efektů (práce se zvukem je ale opravdu perfektní). Kdo čeká víc, bude nejspíš zklamán. (11.04.2005)

S odstupom času jednu hviezdu uberám. Stále však platí, že som sa bavil viac ako dobre. Žeby preto, že som nevidel japonský originál? (22.05.2005)

Nenávist m sice člověk v sobě, ale současně ji může taky korigovat, může být motivační či ničivá. Někdo si na ni nestěžuje, jiný ji má v sobě rád a hýčká si ji. Inu kolik lidí tolik... (28.09.2010)

Japonci to skrátka vedia. Toto je podarený horor, v ktorom dominuje vyladená hudba, efekty a nepríjemné zvuky. A to je v podstate základ toto filmového strachu. Chýbajúci silnejší dej je nahradený kvalitnými scénami a celý film je v podstate bez hluchých miest. Nuda tu nehrozí. (22.09.2018)