oje

Skvělý pořad. Konfrontace informací o zajímavých tématech nebo historických momentech s jejich ověřitelností je originální formát. Detailní analýza zdrojů umožňuje třídit fakta od neověřených tvrzení a ve výsledku k tématům vytváří maximálně relevantní a objektivní obsah bez skepse nebo snahy o senzaci. Za každou epizodou musí být strašně práce², vždy ale stojí za to, protože k diskutovaným tématům jsou Fakta ta nejhodnotnější tvorba nejen na YouTube. Keep going!

Příjemné a zajímavé podcasty převážně z pole vědy od sympatické dvojky ostřílených bojovníků za pravdu, kteří vědí, jak pracovat s informacemi a zdroji. Přátelské dialogy s nadhledem vytváří uvolněnou atmosféru, nadsázka o občasné odbočování podtrhují přirozený charakter rozhovorů. Právě autenticita, zajímavá témata a inteligentní zmoderátoři jsou hlavními rysy, díky kterým můžeme mít pořad rádi a který jej také odlišuje od jiných. Kluci zaslouží uznání už za koncept boje proti dezinformacím a oblbování národa, stejně jako za úctyhodný objem a frekvenci tvorby, jen tak dál!

Filmový příběh o mladých klucích z nižších vrstev amerických maloměst a jejich snahou vyrovnat se s postraumatickými stavy a stresy je hlavně dramatem s drobnou přidanou hodnotou představující upozornění na společenskou nesnáz začleňovaní veteránů strýčka Sama. Jako drama ale film nefunguje zvlášť silně, emotivní momenty nejsou a situace z války tvoří jen tenký rámeček vztahovým těžkostem hlavních hrdinů. Ryze americké téma českému publiku nenabízí možnost ztotožnění nebo pochopení. Bez zvučného jména Tellera v hlavní roli by se mohlo hodnocení pohybovat i výrazně níže, protože příběh sám mnoho nenabízí.

Nečekaně fungující drama ze světa virtuální reality, nápadité, rozmanité a strhující tak, že čas při sledování letí jako o závod. Po dlouhé době jde o film, který má všechno. Hrdinský epos a boj s dobra se zlem za rytmu 80's s hlubokou myšlenkou jako třešničkou nakonec a řadou dalších ingrediencí filmového hitu, díky kterým nemusíte být gamer, aby vám zaplesalo srdce a dokázali jste si zase jednou vzpomenout, proč máte rádi filmy, stejně jako já, který dlouho film zbytečně přehlížel, protože svět her je mi už na hony vzdálený. Spielberg to má holt stále v paži.

S postupem času po shlédnutí se maže rozdíl mezi hodnocením filmu a jeho řazením mezi nejzajímavější filmy v historii celého filmového průmyslu, stejně jako mizí do ztracena už tak tenká linie mezi sledováním filmového dramatu a skutečného životního příběhu. Velmi citlivá režie vykrývá místy zploštělý děj, nápad k nezaplacení a zvláštní pocit a energie po zhlédnutí tvoří výjimečné dílo, svým způsobem podobné dalším režisérovým titulům. Film je perfektním společníkem na večer nebo noc, kdy se budete mít náladu nechat se unášet baladou o hořkostech i radostech života a ztvárněním dospívání, které už nikdy nebude autentičtější.

Velmi komorní sonda do života barmana dělnické čtvrti, do které patří vraždy a mafie stejně jako brokovnice pod pult. Plochý scénář bez vyhrocených okamžiků a povrchní rozkreslení postav budí dojem, že se celý námět mohl pohodlně vměstnat do 25minutové povídky filmu o gangsterech, na druhou stranu nelze příběh ani vývoj jednoduše zařadit mezi tucet dalších, a tak se divák za přispění solidního obsazení nechá pohodlně unést bez předsudků dalšího děje vývojem příběhu až k závěru. Dvousečnost filmu má pak nevyhnutelně za následek rozporuplné hodnocení a divák si tak musí k Drop sedat s tím správným rozpoložením a očekáváním.

Film jde od prvních minut přímou cestou za svým cílem děsit a polekat. Přes autorovo zařazení mezi thrillery je tak film čistokrevným horrorem, který v průběhu používá všechny osvědčené nástroje k paralýze diváka. Lekačky, necivilizované postavy a ponurý dojem konce světa v podobě ukrajinské vesnice podtržený podzimním počasím úspěšně tvoří patřičnou nepříjemnou atmosféru a v součtu společně s mnou protěžovaným POV stylem solidní fungující celek. Ghoul se tak může klidně zařadit i v celosvětovém měřítku mezi ty zdařilé horrory roku 2015 (umírněně řečený obrovský superlativ pro Petra Jákla). Objektivní dojem slušného nadprůměrného horroru se bije s nadšením, které vyvolává v českém divákovi, protože v rámci dosavadní snahy naší kinematografie o horror je snímek jako lamborghiny zaparkované mezi koloběžkami.

Je pro mě vcelku novinka, že spojenečtí zajatci byli gestapem během války umisťováni do wellness táborů. A největším wellness byla pravděpodobně samotka, ze které vždy vyšel Steve McQueen jako ze salónu krásy. Všechna tato nelogicky idilická a příjemně prosluněná vykreslení pobytu ve vězeňském táboře, do kterého bych si klidně na weekend také zajel, ale jdou stranou, protože celkově je snímek krásně odvyprávěným, chytlavým a napínavým dobrodružstvím, kde ani po dvou hodinách nehrozí jediná hluchá minutka, navíc s největšími sympaťáky Hollywoodu, kteří udělali i z rozporuplného spojení nejrůznějších žánrů brilantně fungující celek.

Přesvědčivá rekonstrukce vojenské akce v podobě přestřelky na hřebenech afghánských hor, perfektní obsazení a pár milých momentů. Je ale třeba přistoupit na princip celkového pojetí filmu s příběhem striktně ohraničeným na úsek v řádu desítek hodin, což mu ubírá na pestrosti a zabraňuje možnosti sblížení se s postavami, rozvoji jejich vztahů či náhled do jiných atraktivních míst, např. základny či výcvikových center. Vyšší filmové ambice a hlubší prožitek tak chybí a film působí sice dobře, ale jen jako jedna kapitola z pamětí mariňáka, která nenabídne tolik, co ucelená kniha.

Vyletněné prostředí amerického předměstí a herecké obsazení nechává očekávat klasické prvky příjemné komedie. Ta ale nepříchází a místo toho rozebírá problémy partnerů jako jednotlivců, jejich vzájemných vztahů a vůbec vztahů napříč rodinnou. Ještě krůček a film by byl jen čisté drama, přitom ale podanné ryze nepřesvědčivě a emotivně chladně. Možná nemám tolik zažito, abych se s postavami ztotožnil, možná je naše kultura od americké vyšší vrstvy moc vzdálená, a možná byl film jen jednoduše nuda.