PetrPan

V hlavní roli zase moderní  a populární pitomá holka (čti submisivní pasiáns) s posttraumatickým syndromem (vychovávala ji babička!) ,  ovšem TÁÁKHLE talentovaná a vůbec celkově zajímavá a vůbec ne povrchní jako ty hezký a pokrytecký káči ze školy. A když začne snít, tak se začnou dít podivuhodné věci, to Vám tedy řeknu, doslova žužu retro, kde z těch barviček, kostýmků, neonů a hudby přechází zrak a sluch. Alenku v říši za zrcadlem ale nečeká princ, ale  démon z MýTú a jiná pitomá holka, jejíž příběh je tak cimicky krutej, že by se i Weinstein začervenal! A to Vám měla tak hezký jméno...   Hororově  lehce angažovaná legrační show, kde se nesmějete ani nebojíte..

Trochu těžkopádné vztahové drama o nebezpečenstvích emancipace a s ponaučením, že do objímky  se nesahá! Budínová si pyšnou a de facto amorální mrchu z režisérem kritizované vyšší vrstvy viditelně užila, stejně jako Adamíra jejího manžela intelektuála a motýla Emanuela, který rád opyluje makové panenky tam i onde.  Šmeralův kriminalista v důchodu bez vlastního života aneb slídil s notýskem a kontakty  na SNB se stává de facto spouštěčem tragických událostí, kdy se jeho majetnická neteř (Budínová) rozhodne svého majetku (Adamíry) nevzdávat, což vede k smrti stopařky, vydírání a dalším spoilerům.  Skvěle zahrané, o tom žádná a překvapivé i vlastně otevřeným koncem, ale jinak de facto bez tahu na branku a vlastně ve svém sdělení velmi omšelé.

V podhoubí rodinného dramatu a thrilleru nakonec vypučí zárodek malého hororu z vlhkých snů Petera Parkera. Nejdřív jen tak probublává podložím skrze sny (už nikoliv Petera!), aby v posledních deseti minutách vyskočil jako pověstný čertík z krabičky, usmál se na vás od ucha k uchu a sežral pár koledníků z You're Next. Atmosféra od začátku neustále houstne, ale nakonec se Bodinovi ta kaše trochu zdrcne a do té doby i příjemná hra na mrazivou realitu se rozprskne v nesmyslnou vybíjenou na efekt, ovšem vlastně bez onoho efektu, anžto přístupnost zůstane někde na třináctce nebo pod ní nebo s ní v díře...

"Jiříčku?"  Simona Peková si svou první velkou roli od prodavačky, která nesmí být blbá, evidentně užila a Český lev je rozhodně zasloužený.  Z několikero scén s ní doslova mrazilo a závěrečný a už skutečně nefalšovaný "home invasion" s naprosto dokonalým přirozeně amorálním a nekompromisním Kratinou neměl chybu.  Co tím vším vlastně, včetně na první pohled (jen na ten) bezradným závěrem,  chtěli pánové Vejnar s Pavlíčkem  říct. Jednoduše:  Nepouštěj si do domu maminku, pokud jsi submisivní retard aneb  geniální sonda do duše dnešní bezradné generace třicátníků, pro něž je vlastní život a potřeby záhadou.

Funkční intimní drama, které si sice nese "tíhu" pozitivního poselství a tak rozhodně nepotěší ty, kteří ve svém neradostném životním údělu hledají tu pravou filmovou kvalitu a naděje či nedej bože láska jsou pro ně sprostá slova.  Ovšem nás ostatní, takové ty normální, možná i sangviniky, nemohl tenhle střízlivý herecký koncert páně Rodena, Rázlové a nadějného Šoposkiho nepotěšit.  Nenápadně si Matylda, jak jsem koukal, posbírala i nominace na České lvy a byť si kromě hudby nic neodnesla, tak cítím naději, že by to ani s českými filmovými cenami nemuselo být do budoucna tak špatné. Pan Alzheimer je a asi i dlouho bude vděčným filmovým tématem, poněvadž na stará kolena si s ním nikdo z nás povídat  jistě moc nechce a po padesátce se stává noční můrou častěji než anorektická dáma s kosou a tady pan Slavík o něm zpívá docela poctivě.  Nejsilnější scény: Hovno! a Pomoz mi.  K pětce mi chyběl pohled Otce..

Lloyd jak má být, tedy visící a balancující. Ale nejen to, okouzlující smršť nápadů a gagů a slapstick jako šlehačka. A té se tu zrovna nedočkáme. Vyrábí se vůbec ještě práškové (vločkové) mýdlo?

Středo až dlouhometrážní groteska musí mít něco navíc, buď musí být magická, Chaplinovo  Zlaté opojení nebo naprosto šílená Lloydovo O patro výš, jinak po dnešním divákovi pouze sklouzne jako úsměvná a příjemná záležitost, ale nic víc. A On u maríny nic moc navíc nemá a i ty situační gagy jsou tu místy možná až moc na sílu (roztočený Harold) a nebo naopak až příliš fádní. (boxer s mýdlem).  U mě dobrý.

Parádní westernový a černočerný úlet, kde každá mikropovídka nádherně vyšumí do ztracena, což však rozhodně neznamená, že je bez pointy.  Hned u první s chvástajícím se pistolníkem jsem se začal usmívat a úsměv mi z tváře neslezl po celou dobu. Snad jen paratarantinovský dostavníček v závěru byl lehce otravnější.  Skoropětka.

Film s velkým F, jehož příběh by dnes už nikdo neuměl vyprávět a přesto jej pořád a stále prožíváme. Bertolucciho opus magnum, kde je vlastně naprosto vše, láska, nenávist, zrození, smrt, zrada, věrnost, touha po moci i svobodě, ideály, chtíč, přátelství, rodina, samota... Na pozadí věčně politicky rozervané Itálie se odvíjí příběh dvou rozdílných chlapců ze dvou rodů, chudáka a boháče od okamžiku jejich narození až do samotného konce.

Tak já jedu do Chuchle.