PetrPan

Reinlova klasická filmová mayovka z 19. století našroubovaná na knižní předlohu odehrávající se v 18. století  v Americe před  americkou válkou o nezávislost.  Od klasických mayovek se pak rovněž odklání svým vcelku překotným způsobem vyprávění. Na škodu to výrazně není, zejména příznivci akčních jednohubek si přijdou na své, protože akcí a přestřelkami tu Reinl rozhodně nešetří a pořád se něco děje.  Karin Dor je pak velkou ozdobou celého filmu, byť prostoru se jí zase tolik nedostává, Trochu zklamáním jsou dost nevýrazné ústřední postavy Unkase a Sokolího oka, ale vše se v dobré obrátí špatným koncem. Tři šípy do hrudi...

Gotický začátek slibuje trochu něco jiného než se divákovi nakonec dostane. Podobně jako v prvním díle opět nejsou dodržována některá upírská paradigmata a opět nám tu vampýři vesele pobíhají na denním světle a česnek nám tu taky nezavoní. Jen kůl a kříž zůstávají. Lesbická tématika první části tu sice opět nechybí, ale první housle tu hraje heterosexuální vztah a za sebe musím říct, že se mi Podivná láska opravdu líbila, a to i přesto že lehce pidlovoká  Yutte Stensgaard v hlavní roli Mircally/Carmilly Karnsteinové nebyla žádná výhra v loterii.  Výborné je finále, byť nedává moc smysl a krásné jsou tu pochopitelně opět ženy a příjemně vkusná lehká erotika. Tři vášnivé polibky a její rty cítím na krku...

El Dorado bylo pro mě díky matné dětské vzpomínce s podtitulem "Nuda k uzoufání" dlouho symbolem mé nechuti ke klasickým americkým westernům. Po letech tedy druhá šance  a tentokrát to bylo přece jen o něco lepší. Schematický westernový příběh s jasně rozdanými kartami nijak nepřekvapil, stejně jako  Wayne v nažehlené košili s vestičkou, tedy  zásadně zásadový čestný chlapák se srdcem na pravým místě.  A jeho "přelidštěnou a přectnou" postavu pak považuju paradoxně asi za největší slabinu celého filmu Třeba převelice patetickou a nadbytečnou scénu s mladým sebevrahem, která měla zřejmě dodat Waynovu Thorntonovi na tragičnosti, bych rozhodně vyškrtnul. To  na Jamese Caana v roli hejska s brokovnicí či na Mitchumova ožralu už to byl přece jen jinší pohled a (nejen) jejich postavy celému vyprávění dodávají na barvitosti a životnosti.  Akční scény pak nejsou nijak bombastické či pamětihodné, ale Hawks umí pracovat s napětím, dají se tedy rozhodně užít.  Pár amerických klasik si asi ještě střihnu, na tři broky v pr.. pravém předloktí to rozhodně je.