PetrPan

Držte si je od těla! A ne jako tuhle jeden brigádník, co se podhrabal a otěhotněl.trestankyni! ... Fuj!.. Přivádět na svět další kapitalismem otrávenou duši.. Jen škoda, že Menzelové a Hrabalové nám vymřeli, dnes už máme jen "přetavené ingoty".

Krásný příklad toho, jak satira vůbec nemusí být komedií. Legrační totiž  tenhle Buñuelův majstrštyk opravdu není a přístupný široké divácké obci taky asi nebude. Sžíravý, hořký a krutý šleh do morálky vyšších společenských vrstev, kde mistr rychle a nemilosrdně seřezává jednu pokryteckou vrstvu za druhou až nezůstane nic než obnažený živočich Homo a vůbec ne sapiens. A to formou bizarního de facto survivalu, kde skupina bohatých a životem rozmazlovaných fouňů uvízne v jedné místnosti rozlehlého sídla a cosi nedefinovatelného a neviditelného jim brání odejít. Černobílá kamera, ostatně jako vždy, umocňuje mnohdy napětím přetékající atmosféru, která není prostá ani hororových prvků (obživlá ruka), psychologické proměny "přežívajících" psal sám ďábel a smrt číhá i na nevinné. Závěr pak vtipný a mrazivě epický zároveň. Příjemně únavný film a jasná pětka.

Vlastně neobyčejně obyčejná romantická techtlovinka, kde skrze prasáka Kinneara zamíříme i na dámské záchůdky ve slipech (ahah).  Na druhou stranu neokázale krásná Lake Bell a typicky mile potrhlý Pegg ty kýžené úsměvy i dojetí vyvolávají docela často a index happy feelu je tu tak hodně vysoko.  Nezávadné trojčení.

'Velmi silná záležitost, kde sice trochu vržou Rickmanova milovaná divadelní prkna, ale na stranu druhou je zase zajímavé sledovat kontrast mezi  právě rickmanovským divadelnictvím a filmově civilním herectvím Madeleine.  Ďábel svádí anděla, i když možná lepším výrazem je przní a neštítí se přitom ničeho, podvádí, mučí, lže, žadoní.  Ale je vůbec možné zkazit čisté nebo napravit zkažené?  Naopak od ostatních se mi tu moc líbilo originální mísení politiky a osobních aspektů, kde je totalitní režim přirovnáván k przniteli dětí, muži a vzdor, odboj proti němu onomu pošpiněnému, týranému, mučenému ale nezlomenému dítěti, ženě. Proč nekřičíme?

Akční drama s tóny tragédie, kde prosvítá Changova inspirace Kurosawou.   Příběh 13 bratrů, generálů nabírá na síle postupně, což mi začíná u Changa připadat téměř jako trademark. Třeba první souboj s "holohlavým" Bolo Yeungem čpí ještě naivitou a  zpočátku nic nenapovídá neschematické vyprávěnce, kde si dají na držku ten s oním, protože onen slouží špatnému pánu. Nicméně po nějaké době se právě až typicky changovsky začínají dít podivuhodné věci, kdy  i ti nejdrsnější z nejdrsnějších  zůstanou stát jako kůl v plotě nebo bezmocně rozhodí ruce (i nohy)...   Mít to pak ještě lepší bojovou choreografii ( holt ta se teprve rodila) šel bych asi ještě výš. Ale bavilo a překvapovalo.

Až si jednou zase budu chtít pustit příjemnou komedii, sáhnu tady po Vinnym. One man show Joea Pesciho ozdobená roztomilým výkonem Marisy Tomei.  Malé jako Pesci, výborné jako jeho herectví.

Co se vleče, neuteče.  Problémem filmů s dětskými hrdiny je právě ten dětský hrdina. Spielberg si na něm sympaticky nestaví domeček z karet plných emocí, ale na stranu druhou jsem brzy při sledování eskapád a dobrodružství malého kluka ztrácel pozornost. Na diváka pochopitelně číhají nástrahy v náznacích dospívání chlapce v muže a tunaj samozřejmě rámovány neradostnou realitou japonského tábora, ale je to krotké, hollywoodské čisté a krásnou literaturou šustící.

Tady se člověk musí vyhnout jednomu velkému nebezpečenství a tím je zhola zbytečný komentář.

V těchto vodách se hodí obligátní "na naše poměry" slušné, nicméně po ohlasech jsem čekal mnohem, mnohem víc.  Potěšil pokus o civilní pojetí, který ale zašel asi až příliš daleko a de facto z příběhu vykostil život, a to o ten šlo především. Budoucí společnost Střední Evropy v roce 2041 směřující nenávratně do neradostné dystopie pak očekávaně pouze načrtnutá, a to spíš formálně, zakřivené budovy, bordel v přírodě,  Harry Potter atd., ale tyhle obrysy a obrysy Andrei Mohylové byly na všem to nejhezčí,.  Příběh vystřižený, a místy i stejně zahraný, ze Specialistů (dva viděné díly s Dejdarem a asi pět s Prachařem ke znalosti stačí) mě k nějaké vážnější orgastické příhodě nepřivedl a už zítra si ho nebudu pamatovat. Zálohování pak vyvolalo spoustu otázek, ale i odpovědí. Dokážu si  totiž představit třeba zálohovanou drůbež, kdy bude v Tescu ve výkupu stačit vrátit třeba stehenní kůstku a už druhý den bude onen brojler zase na jatkách... Světový hlad vyřešen.

Limonáda pro fanoušky, která ale v žádném případě neurazí a Brice s Barkerem si ji viditelně užili. U závěrečného "souboje" jsem tedy chvilku doufal, že  to nedopadne dobře a mé hodnocení by tak šlo o dost výš. Ale jako takový filmový tribut není Peklo Manitoby zase k zahození. Celé to pošťuchování s obvyklou bandou grázlů nemá příliš šťávy a hlavní záporák je pak zcela nevýrazný, stejně jako "kráska", kterou  kdyby hrála Karin Dor..., ale i tak pořád zbývá na pěknou trojku.