Amityville 2: Posedlost

Pokračování výborného původního strašení v Amityville má přesně ty neduhy, kterým se první díl dokázal vyhnout- mrazivá atmosféra musela ustoupit méně či více povedeným trikům a hlavně- přehrávající herce, hlavně posedlý synáček malinko tlačil na pilu. Přesto je i The Possession kvalitním členem rodiny filmů o posedlém baráku (btw ten v Amityville je vskutku vymazlený, především ty podkrovní okna, jež evokují hrozící oči), s pro mě překvapivým dějem- noční vyhlazovací rodinné inferno přišlo dřív než jsem čekal :-) a s především výbornou kamerou- když se herci dívají někam za kameru, vypadá to, jakoby vám koukali za záda a vy tak máte pocit mrazení zaručen :-) Slabší 4* (14.08.2013)

Série Amityville, postavená na fikci, že se to opravdu stalo, patří asi mezi nejznámější a snad i nejlepší v žánru ,,strašidelný dům". Dvojka je plagiátem, poctou či kopírováním Vymítače ďábla? Myslím, že je to jedno, i když podobností je více než dost. Jen místo posedlé Lindy Blairové zde máme posedlého Jacka Magnera. Rodina, nadšená z nového bydlení v domě, jehož průčelí vypadá jako lebka, se přestane radovat velmi brzy. Nečekané úkazy a stupňující se hádky směřují k očekávané tragédii. Démon, jenž do chlapce vstoupí, znetvoří jeho tvář natolik, že chvílemi je od Blairové k nerozeznání. Vynikající hudba vytváří patřičnou atmosféru, kde tak stačí pozorovat jen postavy ploužící se vyděšeně temným domem, a o napětí je postaráno. Skvělé mechanické efekty a masky v závěru snímku připomínají, jak opravdověji působily oproti vyumělkovaným digitálním efektům. Damiani, kterého proslavily zejména filmy z prostředí italské mafie, vytvořil snímek, jenž funguje i po letech. (19.11.2012)

Italskému expertovi na policejní honičky USA debut na poli hororu poměrně vyšel. Sedí mi zde povedená kamera s ponurou hudbou Lalo Schifrina i um maskérů. Samotné mystery si v některých ohledech předchází samotnou jedničku. Během natáčení došlo k selhání vysoce výbušných chemikálíí, které explodovaly a závěrečná scéna kdy hoří boční stěna domu je skutečná. Natáčení probíhalo ve stejném domě jako v původním Horor v Amityville (1979). Dům ve filmu doopravdy není skutečný, jeho replika se nachází v New Yersey. Rodina Montelli v tomto filmu byla fiktivní ovšem vólně založena na skutečném životě rodiny Defea. Adresa Amityville domu ve filmu je 112 Ocean Avenue, Amityville. Ve stejném roce 1982 byl propuštěn scenárista Tommy Lee Wallace, který v té době psal a režíroval neslavně proslulý Halloween III: Hon na čarodějnice. Oba filmy byly pokračováním Amityville. (13.08.2013)

Jsem trochu rozpolcenej. Pokud film uvidíte samostatně a nebudete nuceni srovnávat s ostatními Amityvilláky, bude všechno v pořádku. Mě ale zklamalo, že Damiani vůbec nebere ohled na počáteční film týhle série a tak nám například vraždy v domě proběhnou jinak, než jsou popisovány v "jedničce", vrah vypadá jinak, než je popisován a ukázán v jedničce a církevní vrchnost by taky neudělala dvakrát po sobě stejnou chybu. Tohle chtělo líp promyslet. Ital sice rozjíždí větší akci s použitím více masek a triků než Rosenberg, ale zdaleka se mu nedaří vystavit tu tajemnou atmosféru Horroru v Amityville, i díky slabšímu hereckýmu ansámblu. I když jsem původně zamýšlel hodnotit hůř, nakonec budu dneska strašně hodnej a hvězdu za tu režisérovu necitlivost vůči vynikajicímu původnímu snímku nestrhnu, protože některý triky ve filmu mě opravdu potěšily a hlavně, vyspal jsem se z toho. (29.12.2013)

Můj "horor na Štědrý den" pro rok 2011 :-) ... Strašně příjemné překvapení, kvalitou na úrovni vynikající prvního dílu. V podstatě už jsem se dostal do stádia, kdy pomalu přestávám věřit, že z období 70. léta a výš objevím horor, který zatím neznám a který mě nějak výrazně nadchne - a druhý Amityville mě z tohoto omylu vyvedl (kéž by se to stávalo častěji). Rozhodně doporučuju tuhle "dvojku" vyzkoušet. Horror movie of the year (29.12.2011)