Smrtiaca nenávi2ť

Na každom kroku mliečne ruky, nohy, hlavy, z každého rohu vysia vlasy, čumia oči a miesto gradovaného napätia (na príbeh som rezignoval už v jednotke) obohrané lakačky, ako na bežiacom páse. Velice nudná záležitosť, akú som od hororového matadora Shimizeho kalibru nečakal. Že by nám zcarpenternieval? 40% (25.06.2007)

No ty woe.....velkeee bulve, kvalitny procedur.... Tohle byla bezkonkurenčně jedna z největších píčovin, který jsem kdy viděl, jednoznačný a čistý odpad, možná i odpad na druhou. Já na horory moc nejsem, nicméně občas se přemůžu a nechám se zlákat na nějaké známé jméno, a většinou to v rámci tohoto žánru dopadne nevalně, i když se najdou i výjimky, které jakž takž se zájmem dokoukám. Ale tohle jsem nepobral prakticky od prvního do posledního záběru, vůbec jsem nepochopil souvislosti mezi jednotlivýma postavama, potažmo celý děj, tedy... pokud to nějaký mělo, o čemž dost pochybuju. Takže až se někdy budu chtít podívat na: Sarah Michelle Gellar, pustím si Veroniku, co se rozhodla zemřít (a pak z toho nějak sešlo) nebo na Sarah Roemer, pustím si Loudily anebo Disturbii, na tu se docela dalo koukat. Protože to byly jediné dva důvody, proč jsem to stáhnul. Zbytek osazenstva mi zhola nic neříkal. (05.09.2017)

Divné zvuky a náznaky hrůzostrašného zla mě nutily sedět u filmu a dodívat se do konce. Do konce? Konec je otevřený, aby mohla zapracovat fantazie a ta přece nemá žádné meze a hranice. Evidentně to všechno zapůsobilo dobře. Budu poslouchat podivný šramot odkud si z chodby. Taky se pokusím zjistit, co to bylo. Sakra, asi nechám rozsvícenou lampičku při usínání. (31.07.2009)

Jednička mě moc nebavila, ale měla aspoň náznak příběhu. Tady se střídavě různé postavy pohybují v několika dějových liniích po různých prostředí, scény absolutně nenavazují a lekačka střídá lekačku, aniž by se člověk byť jen jednou leknul. Celé mi to připadalo jako špatný vtip, protože jsem od začátku do konce nechápal "vo co go" a mám pocit, že to netušili ani tvůrci. (02.02.2008)

Takashi Shimizu nenadchl, ani neurazil. Stvořil řemeslně dobře udělaný fajn horrůrek, který s Ju-On veterány nijak neotřese, ale v záplavě remaků asijských filmů patří k těm podařeným. Ke cti mu lze přičíst, že oproti jedničce není přeplácaný scénami s Kayako, snaží se budovat "po asijsku" plíživou atmosféru a budí větší pocit kompaktnosti. Též američtí herci se polepšili a vesměs podali aspoň průměrné výkony (svébytnou kapitolou je Sarah Michelle Gellar, jejíž obsazení jsem už u prvního dílu vnímal jako silný zásah vedle). Jako slabinu dvojky vidím fakt, že lekačky nemají údernost japonských originálů a některé z nich se až nepříjemně opakují. Shimizu už zkrátka z příběhu o smrtící kletbě (The Grudge 2 je celkově šesté zpracování) vytřískal snad všechen děsivý potenciál a v nových dílech vykrádá sám sebe. Jelikož tu jde o remake, výhradně určený americkému publiku, japonskými Ju-Ony pramálo zasaženému, lze nad tím přivřít oči. Stejně jako jednička The Grudge 2 nejvíce variuje scény z prvního televizního a celovečerního japonského dílu. Suma sumárum: sice to opět moc nevyděsí, ale pro fandy duchařin je to dobře stravitelné. (20.11.2006)