Zmeškaný hovor

Skoro výborná duchařina která strašně ztrácí na délce. Necelé dvě hodiny je na tenhle film až moc dlouhé. Miike sázel na atmosféře, která se mu dařila naprosto dokonale a hodněkrát jsem měl nahnáno. Ale bohužel od druhé půlky je nějak pomalá a strnulá. Naneštěstí je tu naprosto k posrání konec který je fakt celkem strašidelný. Film sice nějak zvlášst nedoporučuji, ale na jedno podívání je to fajn. Ještě jsem zvědavej na seriál. (21.05.2011)

Niekolko japonskych Kruhov, niekolko americkych Kruhov, niekolko japonskych Nenavisti, niekolko americkych Nenavisti...poviem vam, bol som tohto zanru nadlho prejedeny a to uz ani z niektorych menovanych som nebol dva krat nadseny. Proste som sa od tohto zanru distancoval. Na navrat som si vsak nemohol zvolit nic lepsie. V zaklade je to sice len vykradacka menovanych, ale od takej tretiny (konkretne od sceny "LIVE") mi bol veskery pribeh prakticky ukradnuty. Miike niekolkymi nenapadnymi ale o to hrozostrasnejsimi scenami dvihol atmosferu a napatie filmu skutocne vysoko a to malo taky ucinok ze az do konca som musel nervozne prehladavat kazdy tmavy kut obrazovky. A poviem vam, po dopozerani som bol normalne (v dobrom slova zmysle) unaveny. Nemam co riesit. A ten zaver je proste uzasny. (9/10) (17.03.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $16,234,612║ Sklamanie, nič viac. Tento Japonsky horror neponúkne nič nové, len dokola to čo je vidieť v každej inej Ázijskej produkcii, takže pokiaľ ste ešte neprejedený z dlhovlasých ženských pohybujúcimi sa sekanými pohybmi a túžiacimi po pomste v zmetenom príbehu, tak nech sa páči. Pre mňa to bolo maximálna otravná klišuidná pásová podpásovka, z množstvom tmavých obrázkov a nezmyselného deju. /20%/ (20.03.2009)

První čistý horror známého japonského úchyláka Takashi Miikeho, jenž vykrádá Ringu a Phone a ani se za to nestydí. Liší se od nich snad jen tím, že dlouhovlasá babice není při hrátkách s oběťmi dlouho vidět, což divákovi vynahradí při scéně v televizním studiu při natáčení duchařské reality show, kdy si nepěkně pohraje s nebohou dívkou postiženou smrtící kletbou. Ano, kletbou.. To dostanete hlasovou zprávu od vašeho vystrašeného já z doby, která nastane za dva dny a za ty dva dny ve stejný čas se nestačíte divit. Zajímavé, ale nic nového pod sluncem. Opět duch několikrát zaútočí, pak se rozjede pátrání po jeho původu a kořenů jeho počínání, aby film vyústil do matoucího finiše. Natočeno je to stylově čistě, ale bez jakékoliv větší dávky emocí. Kdo by tu čekal nějaké typické Miikeho nechutnosti, bude zajisté zklamán. Kdo však má rád duchařiny a překousne neoriginalitu filmu, bude s OMC spokojen. Pro někoho tuctová duchařina, pro mě nadprůměr balancující mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Za tu scénu v tv studiu dávám čtyři hvězdy. Ale je to jen o fous. (23.08.2005)

Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... (07.05.2007)