Dům ďábla

Retro horor, který mě skoro celou dobu nudil a u kterého jsem bohužel i usínal se v závěru až neskutečně rozjel a nabídnul opravdu vítečnou přibližně 20 minutovou hororovou podívanou. Opravdu jsem mu chtěl vystřihnout odpad, protože málokdy u filmů usínám, ale díky závěru si tento retro pokus ode mě zaslouží 3 hvězdičky. (15.04.2010)

FIlm bych ohodnotil jako velkou dávku nudy. Většinu času se nic neděje a pak na samotný závěr kdy se něco začné dít, si to hlavní hrdinka rozdá s partou šíleců a přestože je svázaná je všechny přemůže. Děj je však naprosto nenápaditý a přímočaře směřuje k jednomu bodu, jenž mne ale vůbec nenadchnul. (19.11.2020)

Za 400 dolarů bych se taky čtřičtvrtě hodiny procházel prázdným barákem. Inu, touha po penězích mládež napříč lety neopouští. The House of the Devil je sympaticky poučené dílo (častá sebereflexe žánru), které se vrací třicet let zpátky a nabízí něco diametrálně odlišného, než většina dnešních MTV hororů. Schválně nezačíná lekačkou a není prokládána sekundovými flashbacky na něco hnusného. Strašidelné momenty jsou donekonečna odkládány, ale protože se jakožto hororoví diváci chceme bát, mnohem větší děs díky tomu budí i scény v podstatě neděsivé (nikdy dřív jsem sebou necuknul při pohledu na ostříhané vlasy). Důsledné osmdesátkové stylizaci podléhá prostředí, chování protagonistky i kamera. Dlouhé záběry, znepokojující úhly, detaily znemožňující nám mít přehled o prostředí. Poctivá práce, žádná prvoplánová hra na efekt. Rozpaky vzbuzuje až finále, zbrkle dohánějící po celou dobu zanedbávané. Větší radost by mi udělalo provokativní „vyšumění“ do prázdna, utnutí v tom nejlepším. Na druhou stranu, trpělivost si žádá své ovoce a bez eklektické patnáctiminutovky by se The House of the Devil ani nemohl nazývat hororem. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Němi, sidzej (01.08.2010)

Nechci tady hanit horrory 80. let, ale tohle je střela do vákua. Na jednu stranu film sebejiště buduje hned od začátku silnou znepokojující atmosféru a diváka dobře vyladí do nervózního stavu. Jenže! Slovo promarněný čas je pro House of the Devil ještě slabý výraz. Místo nějaké scenáristické invence totiž ubíjí neskutečně dlouhou nudnou pasáží, kde by bylo dějovým zvratem i spláchnutí záchodu. Nekonečné čekání je korunováno nevalným koncem, a tak nad pěknou stylizací převládá negativní dojem. Alternativa: Skeleton Key. (22.05.2011)

Sakra, tohle byl fakt zvláštní film. Takřka 70 minut se v něm skoro nic neděje, jen si jedna normální holka domlouvá baby sitter brigádu (nezvykle dlouho) a pak se jen sama pohybuje po velkém době (ještě déle). A to je, až na pár drobností, všechno. Přitom to ale nějak zvlášť (jak by se mohlo zdát) neškodí atmosféře, která na zatím tak obsahově nuzný příběh vystoupá do velmi přijatelných a příjemných výšin nezvykle často. A pak přijde poslední dvacetiminutovka, která ve vašich očích celý film vyzdvihne poměrně vysoko (tak jako u mně), nebo jen pokrčíte rameny a řeknete si: "Tak alespoň něco". Ten příběh není originální, vlastně není ani nějak originálně vyprávěn, ale ono to prostě funguje. Má jisté kouzlo, poutavý styl vyprávění (navzdory jeho prostotě, která ho právě možná ona dělá tak zajímavým), příjemné herecké výkony neodpudivých postav. Byť musím uznat, že občas nezvratitelná pravda, že celá zápletka prostě na celovečerák nestačí a tak jsou některé věci docela okatě natahovány, ale na druhou stranu, nakonec se s tím tvůrci poprali docela obstojně. Jedním slovem prostě klasika. Která mi dost sedla. 3,5* (13.04.2013)