Réžia:
Takaši ŠimizuKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Christopher YoungHrajú:
Sarah Michelle Gellar, Clea DuVall, William Mapother, Bill Pullman, KaDee Strickland, Rosa Blasi, Rjó Išibaši, Ted Raimi, Grace Zabriskie, Jason Behr (viac)Obsahy(1)
Američanka Karen (Sarah Michelle Gellar) študuje v Tokiu za sociálnu pracovníčku a svoj osud si spečatí vo chvíli, keď sa rozhodne zastúpiť istú zdravotnú sestru, ktorá sa jedného dňa z ničoho nič jednoducho neukáže v práci. Vydáva sa na miesto určenia - do tajomne tichého domu v tajomne tichej uličke - a nachádza tam iba postaršiu americkú ženu, ktorej nie je práve do reči. Keď začuje zhora zvuky, vydáva sa tam, aby zistila, o čo ide, a tým sa zamotá do bludného kruhu nadprirodzenej hrôzy, akú si nedokázala predstaviť ani v najhorších snoch. Keď niekto zomrie v záchvate intenzívnej zlosti, ostane po ňom prízrak, ktorý sa postupne šíri na ďalšie obete a "nedá im spávať", až kým ich nedoženie k šialenstvu alebo samovražde. Dokáže Karen čeliť tejto nočnej more? Dokáže ju zastaviť, kým je ešte čas?
Japonský režisér Takashi Shimizu sa presunul do Hollywoodu, aby si zrežíroval remake svojej vlastnej hororovej série. THE GRUDGE je tak po snímkoch Ju-On, Ju-On 2, Ju-On: The Grudge a Ju-On: The Grudge 2 už piatou "šokovou terapiou" o prekliatom dome a nešťastníkoch, ktorým jeho prízraky vystrašia dušu z tela. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (455)
Skvelý horor s fantastickou atmosférou a obludne desivými scénami. Má iba jednu chybu. Videli sme ho už štyrikrát predtým (najskôr sa grgajúco priplazili dva video-diely, potom režisér urobil dve kino-verzie a až potom si ho najal producent Sam Raimi na hollywoodsky remake). Skĺbenie najmodernejšej techniky 21. storočia s prastarou ázijskou mystickou mytológiou bolo dovedené možno ešte ďalej, ako v kultovom japan shocku Hidea Nakatu Ringu (ktorého úspech odpálil vlnu ázijských ducharín, vrátane tejto série). Americká Nenávisť síce obsahuje niekoľko nechutne (to má byť hororová poklona) strašidelných scén (duch pri posteli, duch v posteli, duch v sprche), ale opäť – mnohé z nich (okrem balkóna, uznávam, že to je novinka) sme videli štyrikrát predtým. Film potápajú aj nezmyselne použité počítačové triky. Divák by sa aj CHCEL báť a aj sa BOJÍ... ale zrazu spoza rohu vykukne digitálne animovaný duch a atmosféra je fuč. Jedinou, zato výraznou scenáristickou inováciou je, že tentokrát je hrdinkou Američanka. Vďaka tomu získala snímka zaujímavý zlovestný podtón o národnom/kultúrnom odcudzení v inej krajine. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/503/ ()
Jednou se JUknete do strašidelného domu a za pár dní budiž vaše tělo nachystáno v kremační peci a obsluha vesele mačká tlačítko ON. Přiznávám se, že jít po skončení Nenávisti o půlnoci na záchod a potkat na temné chodbě vlastní rozespalou dceru s vlasy do čela, pochcal bych se hrůzou už před místností tomu určenou.. Sugestivní duchařina, jenž je od šokujícího začátku až do trpkého konce protkána beznadějí a na vše útočícím zlem. Navozujícími prostředky budiž znepokojivá hudba C.Younga, nuance zvukové složky (predátoří chrčení vyluzované hřebenem) a především umě načasované lekací scény, při kterých se dostanou hodnoty vaší tepové frekvence už téměř na dosah číselné úrovně IQ toho nejlepšího prezidenta ČR, co jsme tu za posledních osm let měli. Takový spiderwalk jak z Exorcisty nebo B.Pullman, odmítající k cestě do přízemí použít zdviž, či alespoň schodiště - toť laskominky pro adrenalinu chtivou hercnu každého hororového diváka. Pokud se někdy dočkáme i českého remaku a já věřím, že ne, musí se role detektiva zhostit Tomio Okamura. Chrčící maminku by pak mohla hrát s černou parukou a vyválená v mouce H.Vondráčková, ale na tom kategoricky netrvám.. ()
Nevím, co více bych měl pro dostavení se strachu ještě udělat. Koukal jsem v absolutní tmě se sluchátky, jak radí POMO a ono vůbec nic. Nesedla mi ani tá čistě japonská verze z roku 2002 a ani tahle. Nechce se mi věřit, že jsou všichni zdejší uživatelé až takový posránci. Čeho se to bojíte? Pár nabarvených šikmookých retošů? Hraje zde samý kokot. Takaši Šimizu je idiot. Udělat remake k vlastnímu filmu už silně idiotismem páchne. Navíc, když k tomu přičtete, že to opět posral. No, uznejte sami. Odpádek. Jinak bych neměl klidné spaní. ()
Horší než kterýkoliv z původních japonských Ju-On dílů. Na tento remake prvního celovečeráku Ju-On: The Grudge (bere samozřejmě i z jiných dílů, ale z tohoto čerpá nejvíce a je annoncován jako jeho remake) jsem se hodně těšil. Proč by se mi stejně, jako v případě The Ring, nemohl líbit remake více než originál? Důvodů, proč se tak nestalo, je několik. Zkrácené lekačky a upravené stěžejní scény. To mně několikrát pěkně nakrklo. Ženská jede výtahem, pak se lekne, zaleze do postele a hned je pod peřinou Kayako atd. Žádné dlouhé napínání, mrazivé čekání na úder paní domácí. Navíc je většina napodobovaných scén horších než u originálu. Vyjímkou je možná jen utržená čelist. Ta scéna se mi líbila více než u prvního TV dílu. Prkenní američtí herci. Gellarka mě zase nepřesvědčila, že je více než podprůměrnou herečkou. Nemluvě o tom, že neumí moc hrát vyděšenou k smrti. Korunu tomu nasazuje pan Raimi, jenž tu roli dostal zřejmě jen z protekce od tatínka. Jak on se tváří, když se k němu plazí Kayako, to je opravdu "hrůza". V házení vyděšených obličejů jsou Asiati jasně nedostižní. Atmosféra. Nemůžu si pomoci, ale film nemá tak nechutně děsivou, depresivní a bezvýchodnou atmosféru jako japonské díly. Po celý film jsem se snad ani jednou nelekl, o husí kůži ani nemluvě. Možná tomu napomohlo i přehnané trhání pohybů Kayako. Nepřišla mi prostě tak děsivá. Na druhou stranu je film mrazivější než většina současné americké produkce. Přílišné vysvětlování a polopatičnost. To je u každého individuální, ale mně více sedí, když film spíše naznačuje a nechává mi prostor pro vlastní představivost. Tak to by snad bylo vše, co bych filmu vytknul. Z mých předešlých slov to vypadá, že se mi The Grudge nelíbil. Líbil, ale japonské díly mi připadají lepší a atmosféričtější. Rozhodně však The Grudge patří mezi to nejlepší, co v rámci horrorového žánru přišlo poslední rok z USA do našich kin. Kdybych film srovnával s japonskými díly, tak by ode mně měl 6/10. Ve srovnání s americkým standardem 8/10. Takže mi vychází 7/10. Ale jelikož první TV Ju-On a Ju-On: The Grudge 2 u mně mají 4 hvězdy a považuji je za podařenější, tak remaku musím dát hvězdy tři. ()
Téměř totéž, co jsem napsal k původní japonské verzi. Příběh je upozaděn ještě o něco málo více, forma dostala sugestivnější a nastrojenější kabátek, některé děsivé chvíle zmizely, jiné přibyly... a právě díky několika obměnám vyděsí film stejně, jako originál. Čtvrtá hvězdička je jen a pouze za plakát. ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (19)
- Režisér Shimizu těží ze svého původního nápadu už řadu let. Nejprve totiž ve své domovině natočil dva videofilmy Ju-on a Ju-on 2. Potom prišly kinofilmy Ju-on: The Grudge a Ju-on: The Grudge 2 a tento jejich americký remake Nenávist. (imro)
- První volbou do hlavní role byla Selma Blair. (HellFire)
- Ke konci filmu schází Kayako ze schodů podivnou chůzí. V záběru nebyly použity žádné trikové záběry. (HellFire)
Reklama