Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Horor
  • Krátkometrážny

Recenzie (6 052)

plagát

Hrozba smrti (2024) 

Hora svalů a intenzivní bitky. Oproti tomu je na škodu přehnaná stopáž, chudá zápletka a nepříliš kompaktní ráz filmu. Patrick Swayze je jistě ohromen, že si někdo vzpomněl na to béčkové z jeho filmografie a film Road House zapadaný prachem realizoval v novém tvůrčím pojetí. Dobrou zprávou je, že se nejedná o otrocký přepis původního filmu. Spousta scén z předešlého filmu je vypuštěna a vše připomíná spíše jakési pokračování. Jake Gyllenhaal s napumpovanými svaly vstupuje neohroženě na scénu, aby zpacifikoval čeládku darebáků v zapadákově, kde čerstvě přijal práci elitního vyhazovače. Rozfláká každému lotrovi ústa, zpřeláme jim údy a ještě tak trochu flirtuje s místní slečnou. Pak narazí na tvrdší ořech jménem Conor McGregor, který taky umí rozdávat tvrdé rány. A jak to tak bývá, toho nejlepšího si nechá až na konec. Doug Liman se ujal této staronové látky a vsadil hlavně na sérii bitek, které převládají. Výplň mezi nimi byla ovšem o hodně méně zajímavá, zápletka málo výrazná, tudíž film i s divákem ožíval především v mlátičkách, kterých postupem času přibývalo. Režisér na nich v podstatě vystavěl svůj film. Patrně nebylo bezpodmínečně nutné točit zapomenuté akční drama, co ani současným divákům není tak známé. Gyllenhaal a spol. se ovšem postaral o to, že vzkřísit pěstní souboje se závanem videokazet, je vlastně fajn nápad. 7/10

plagát

Stalker (2022) 

Nuda zaseklá ve výtahu. Béčková herečka z hororových filmů uvázne s kameramanem ve výtahové kabině hotelu. Navzájem se neznají a zavedou spolu řeč. A ta konverzace je nekonečná. Režisér se vůbec o nic dramatického nepokusí. Potenciální agresor vypadá příslušně divně a potenciální oběť je nesympatická dívka, kterou si nelze oblíbit. Ti dva mezi sebou pořád plkají a k ničemu se nemají. Film nemá napětí ani gradaci a už v polovině začne nudit. Pak se náhle dostaneme do bodu, kdy by se mohlo něco začít dít, takže dojde k nečekanému vyústění, které je na filmu tím lepším. Role oběti a útočníka se nenadále obrátí. V tu chvíli by se finální část mohla rozjet v napínavou fázi jinak nudného filmu. A ono se toho moc nezmění. Původně domnělý útočník dostane za vyučenou sterilním způsobem. Žádná velká brutalita se nekoná, napětí se ani na chvíli nedostavilo. Steve Johnson natočil slabý film, Bez výrazných thrillerových momentů, s absencí napětí a Stuart Brennan se Sophie Skelton v hlavních rolích moc nezaujali. Výsledkem je zdlouhavý thriller, který uspí diváka. 2/10

plagát

Double Blind (2023) 

Když mladí lidé nemají na živobytí, za lukrativní odměnu jsou ochotni podstoupit testování experimentálního léku. V počtu sedmi lidí napochodují na kliniku, kde se vše zvrtne ve špatné a lék začne usmrcovat jednoho po druhém. Na řadu přijdou halucinace a pacient v žádném případě nesmí podlehnout spánku. Debutující režisér Ian Hunt Duffy nevládne ohromující režií, avšak dokáže být pádný, dovede filmu dát spád a v uzavřeném prostředí umí navodit nervozitu. Úmrtí se smrsknou nejčastěji na krvácení z nosu a očí a pěnu u úst, k vidění jsou i jiné skony, lépe i hůře natočené. Docela by se hodil i nějaký zásadní zvrat, třeba závěr byl na to vystavěný, tvůrcům to stačilo tak nějak objasnit, co chtěli, a film už nechtěli komplikovat. Kompenzací je, že žádná z postav nemá své přežití jisté. Hereckou partu vede Millie Brady, každý se snažil zaujmout, někdo se zdržel více, někomu to trvalo méně. Prostředí kliniky nabídlo poměrně solidní hororovou podívanou, co měla vyvážené ingredience, napětí i porci nápadů, aby divák zůstal v bdělém stavu. 8/10

plagát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Bryce Dallas Howard jako úspěšná spisovatelka špionážních románů spolu s odpadlým agentem Samem Rockwellem dávají co proto nebezpečné utajené špionážní organizaci, která jim jde po krku, a chce ovládnout svět. Má to takový parodický nádech bondovek, přičemž to není na překážku, také je to poměrně kreativně zrežírováno a na řadu přijde i nějaký ten nečekaný zvrat. Spisovatelka sotva dokončila svoji pátou knihu se svým neohroženým agentem Argyllem a do života jí ve vlaku vstoupil skutečný agent, který ji přišel chránit. Zvláštností je, že její pátá kniha odráží realitu a vše co se stane není jen literární fikce. Matthew Vaughn s přehledem zvládá akční pasáže, nechybí jeho kreativitě sofistikovanost a dialogové pasáže nepostrádají zajímavost. Není to myšleno úplně smrtelně vážně. Spisovatelka všude s sebou vláčí kocoura, takže i on je přítomen útoku zabijáků a režisér si z něj tropí legraci. O rodičovskou lásku se postaral Bryan Cranston a Catherine O´Hara, kteří sem tam vypustí nějaký ten vtip. Henry Cavill a John Cena pak vystupují jen v představách spisovatelky. Celé to disponuje tempem, vysokou technickou kvalitou, chválím nasvícení a akční scény neukrývané do tmy. Dostavil se film, co má kvalitní režijní vedení, podpořené skvělou hereckou sestavou, množství akčních scén a zásobu kreativity. 10/10

plagát

Hunt Her, Kill Her (2022) 

Mladá žena se stane terčem maskovaných zabijáků poté, co přijme noční práci uklízečky v tovární hale. A tak se jedny hermeticky uzavřené prostory, kde se dá úspěšně schovávat a číhat na protivníka, poslouží jako stěžejní kulisy napínavého thrilleru. Samotná hala zrovna pro osamělou ženu nepředstavuje požitek, takže abychom ji neviděli jenom plnit její pracovní povinnosti, tak je třeba ukázat její odvahu unikat útočníkům a bránit se proti nim všemožnými prostředky. Ta naháněná, která se táhne celým filmem, je působivě koncipovaná, ponuré prostory představují znásobení divácké nervozity a celé to má svěží tempo. Natalie Terrazzino se rázem přerodí z upejpavé uklízečky v psychicky a fyzicky odolnou ženštinu, která šikovně dává na frak agresorům, teče při tom krev a napětí nepolevuje. Tvůrčí dvojice Greg Swinson a Ryan Thiessen se na dlouhá léta odmlčela, aby ve svém druhém společném filmu ukázala svůj zjevný talent. Greg napsal scénář, Ryan se chopil kamery a společně se pustili v podstatě do jednoduše vedeného thrilleru s dobrou finální pointou, která prozrazuje důvod přepadení. A dávalo to smysl. S tímhle filmem je napínavý večer zaručen. 10/10

plagát

Prízrak v Benátkách (2023) 

Kenneth Branagh potřetí mrská svým mohutným knírem coby Hercule Poirot, neboť i v penzi ho v Benátkách z klidu vytrhl nesnadno rozluštitelný případ mrtvé dívky. Přijímá pozvání na spiritistickou seanci, kde se duch mrtvé dívky bude vyvolávat. Jak se ukáže, medium je podvodnice a vrah je mezi účastníky. Svého zpracování se tentokrát dočkal méně známý detektivní román Agathy Christie nesoucí název Halloweenský večírek s mysteriózním nádechem. Ve filmu to moc nefunguje. Film celkově působí bez energie a kupodivu hodně lacině. Jak kdyby se šetřilo úplně na všem. Na castingu, druhou hlavní roli hraje Tina Fey, což není zrovna herečka se zajímavým herectvím. Jamie Dornan se snažil do filmu vnést něco extra, ale i on tak nějak zaniká. Michelle Yeoh zmizí ze scény hned po počáteční fázi. Kelly Reilly také patří do kategorie hvězd nižší svítivosti. Vůbec nejhorší je ošklivý vizuál. Šero střídá tma tmoucí, to se děje celý film, jen konec a začátek je prosvětlený. Většinu filmu je každou chvíli někdo jiný podezřelý a odhalit pravého vraha dá celkem práci. To samozřejmě do poirotovek patří. Jenže nulový spád a přemíra nudných pasáží, málo zajímavé režie vyvedené v obyčejném televizním formátu, scénáře, co nemá cit pro gradaci, to vše podtržené hnusnou kamerou, dělají třetí detektivní pátrání v trilogii tím nejslabším. 5/10

plagát

Spolu (2022) 

Silně lidský film plný vjemů, dojmů a emocí. Máte-li v domácnosti retarda, musíte pro něj učinit velkou oběť. Postižený Michal má ve svém mládeneckém věku myšlení desetiletého dítěte a jeho matka si nedovede představit život bez něj. Jeho sestra i přes averzi k svému bratrovi se po dvou letech odloučení vrací a rovnou se do uzavřené domácnosti nastěhuje. Konflikty a neshody na sebe nenechají dlouho čekat. Herecké trio Veronika Žilková a Kamila Janovičová vedené Štěpánem Kozubem předvádí velmi sugestivní herecké výkony. Kozub ve svých záchvatech vzteku si musel vyřvat hlasivky na maximum a rozhodně dokazuje, že do složité role vklouzl hladce. Film vychází ze zahraniční divadelní hry, kdy je to víceméně znát tím, že neopouštíme příliš často byt. Venek ale také má své zastoupení, i když Michal posměšky nesklízí, až na nenávistného trafikanta. V jedné fázi se ocitne postižený v ústavu, ze kterého ho nelze propustit, rázem následuje necitlivý střih a Michal je zpět doma. Vše proběhne bez potřebného vysvětlení. Výtky ke scénáři a střihu se tedy najdou. Rušivých elementů je spíše pomálu, takže divák se může postupem času ponořit do přívalu emocí a silných scén. A zajímavě rozhodně působí, jakým způsobem došlo k postižení. Vznikl tak hutný počin, kdy i český film má svého Rain Mana. 8/10

plagát

V letu (2024) 

Naprosto podprůměrný akční film, na němž není co chválit. F. Gary Gray se pokusil o odklon a namísto finančně nákladného filmu natočil zpočátku hodně ukecanou frašku a posléze přidal letmo zastaralé akce, co má až parodické vyznění. Kevin Hart vede zlodějskou partu na zabití, jejich úděsné pokusy hláškovat plní hlavně první polovinu filmu a je obtížné se z té zdlouhavé nudy náhle zkoncentrovat na porci akce v polovině druhé. Ta rovněž nepřináší velkou útěchu a akční pokrokovost. Paluba letadla je až příliš evidentní maketou, letadlo je legračně animované, akce vypadá na dnešní dobu bídně a zaostale. Herci jsou rozděleni do různých kategorií. Kevin Hart nemá moc co nabídnout, obstarožní Jean Reno v záporné roli zaniká a Gugu Mbatha-Raw je coby agentka Interpolu jen na ozdobu. Zbytek herců nemá smysl moc komentovat, je strašný a Mistr převleků Vincent D´Onofrio zřejmě stupidnější roli ještě neztvárnil. Nechápu, že nalepení vousů a paruka je ve filmu považováno za maskérský vrchol. Dalším omylem bylo najmout na post scenáristy Daniela Kunku, který svým béčkovým scénářem vše spolehlivé potápí. A režisér se za celou dobu nepokusí snímek něčím ozvláštnit, režírovat vždy uměl, tentokrát ukázal, jak nešikovný umí být. Hart a spol. nezazářil a ve vzdušném prostoru spíše diváka týral než bavil. 4|10

plagát

Bratia (2023) 

Příběh bratří Mašínů v podstatě dobrodružném balení. Náznaky kontroverze neznatelné a utlumené. Nemá smysl rozebírat historické události a řešit jejich detailnost a objasnění. Daleko lepší bude posoudit, jak z filmového hlediska režisér Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný rodinného klanu, s danou látkou pracuje a co se rozhodl divákům předvést. A zvolil akční cestu, kdy po počátečním komorním rozjezdu, bratři poprvé osahají zbraně a vydají se na boj s rudým terorem. Jejich cesta lemovaná krví končí ve východním Německu. Než dorazí do svého cíle, tak jsme svědky jejich řádění, kdy není radno jim zkřížit cestu, Bratři ale mají scenáristický status zůstávat  nadále neodolatelnými sympatickými hochy. Takže bez problému se jim dá fandit. Akční pasáže nejsou přímo úchvatně natočené, mají svůj řád a technickou kvalitu. A ke konci si užijeme hodně němčiny. Režisér občas vynechal natočení potenciálně zajímavých scén, takže se třeba nedozvíme, jak se Ctiradovi podařilo pláchnout z vězení. A takových nedořečených scén je ve filmu povícero. Důležitou složkou pro celkové vyznění filmu bylo trefné herecké obsazení. A Jan Nedbal a Oskar Hes splňují náročná kritéria. Jsou skvělí jak v dialogových pasážích, tak i v dramaticky akčních rejdech. Pokud si tedy erudovaný historik hystericky rve chlupy na ohanbí z důvodu laxního zpracování, tak já s tímto svižným převedením látky nemám nejmenší problém. Zajímavý film. 8|10

plagát

Vyháňač diabla: Znamenie viery (2023) 

Dvě červotočem posedlé mladice pouští hrůzu na diváky. Režie má ale nádech rutiny a nápady v ní zanikají. Koncept  přitom není vůbec špatný. Navazuje se na klasiku Vymítač dábla návratem ústředních ženských postav. Linda Blair a Ellen Burstyn mají stále touhu i po mnoha letech utkat se s rohatým zlem, nakonec se mu postaví jen druhá jmenovaná. Nápady se najdou. Téma je sice notně provařené, takže je vůbec zázrak, že se objeví něco s rozměrem originality. Počáteční ztracení dívek v lese, následný vzestup jejich posedlosti až po třeskuté finále s vymítáním, kde se kněz dostaví na poslední chvíli. Tyhle prvky byly poměrně neotřelé, jen režisér David Gordon Green na ně tolik nebral důrazný zřetel. Tu hrůzu prostě měl více znásobit. Překvapivě se nedostaví žádná šokující scéna, i když ďábel byl ve formě, hlasy dívek měnil ostošest a knězi otočil hlavičku s následným zlomením krku, skutečný hnus prostě absentuje. Z hereckého hlediska vynikají Jennifer Nettles a Lidya Jewett, naopak Leslie Odom v roli otce je až otravný a dostal dost prostoru. Horory s námětem vymítání originalitou už dávno nehýří, postupně vyklízí pole a diváky přestaly šokovat. Když se tahle série důstojně zakončila i přes své nedostatky, tak je to vlastně úspěch. 7/10