InJo

Kolosální potvrzení, že Snyder se coby kdysi nadějný filmař definitivně vyčerpal a že se ze svých chyb nehodlá nijak poučit. Stál jsem na jeho straně dlouho (i Armády mrtvých jsem se zastal), ale tady už není z čeho brát. Proti námětu v duchu 'Sedm statečných ve vesmíru' vůbec nic nemám, to by v tom filmu ale musela fungovat alespoň jedna věc pořádně. Čert vem, že se to - jak je u režiséra zvykem - bere hodně vážně (nevzpomínám si na žádné známky nadhledu), ale když je děj opravdu mizerně poslepovaný a nelogický, postavy tuctové a bez motivace, akce fádní a vizuální stránka chvílemi až otřesná (greenscreeny a kulisovost z toho úplně srší), těžko můžu být jakožto fanda epických akčních/dobrodružných sci-fi spokojený a film doporučit alespoň jako solidní žánrovou oddechovku na jedno použití. Má to docela sympatický casting (byť ne úplně využitý) a jeden ucházející zvrat, tím však výčet pozitiv bohužel končí. Na druhou část se asi podívám, očekávám od ní však vesměs totéž, tj. mizernou vykrádačku mnoha jiných (a ve většině případů výrazně lepších) filmů. Můj donedávna oblíbený tvůrce nezadržitelně míří ke dnu, zatímco jeho ego a přesvědčení o vlastní genialitě nepřestávají růst. Fakt je mi to líto a moc bych si přál, aby se Snyder vzpamatoval. Ideálně ve smyslu spolupráce se silným producentem, jemuž bude bedlivě naslouchat. Jinak ať už se na to fakt radši vyse*e... 35 %

Nadčasová žánrová klasika, v mnoha ohledech filmařsky dokonalá. Donner náramně buduje temnou a zlověstnou atmosféru plíživě a neodvratně se blížící apokalypsy a s hitchcockovskou precizností graduje jak jednotlivé scény (některé jsou nezapomenutelné), tak celý příběh. Gregory Peck je v hlavní roli naprosto fantastický (nedokážu si v té roli představit nikoho jiného) - to, jak jeho veskrze racionálně smýšlející a duševně stabilní hrdina postupně propadá zoufalství a beznaději a současně nachází sílu k vykonání vyššího dobra, snad ani nemohl zahrát lépe. První zásadní snímek mého oblíbeného režiséra dlouhodobě považuju za nejlepší satanistický horor (těsně vítězí nad Vymítačem ďábla a Rosemary má děťátko). A to už jen proto, že každý jeho hypotetický nedostatek (některé trikové záběry už nepůsobí moc přesvědčivě) zcela nekompromisně vyvažuje (či lépe řečeno "přehlušuje") jeden z nejlepších orchestrálních soundtracků všech dob, za nějž legendární Jerry Goldsmith dostal svého jediného (!) Oscara. I na samostatný poslech neskutečný zážitek. 100 %

První pokračování skvostného původního filmu, které mě bavilo a skutečně zaujalo. Neznámá režisérka vyčarovala solidní temnou a hrozivou atmosféru a hlavně několik velmi působivých scén, které jsou "hororové" v tom nejlepším smyslu slova (použití Goldsmithova božského hlavního motivu z originálu v klíčové scéně mělo patřičný efekt). Dokonce mě zaujala i ústřední myšlenka ("Čeho se církev nejvíce bojí?"), ale propojení s Donnerovou mistrovskou klasikou je hned ve dvou ohledech velice pofidérní. Jeden zcela popírá jedno ze zásadních odhalení a druhým je křečovitě zkonstruovaný závěr, jehož cílem je případná možnost vzniku další dílu, který by stál stranou (tzv. sidequel) již existující série. A který - pochopitelně - vůbec není potřeba... I tak ale asi nejlepší satanistický horor za docela dlouhou dobu. 65 %