Šakal

Už samotný úvod nenechává nikoho na pochybách, že nikoliv Iñárritu, ale mistr Lubezki bude ten, kdo tu bude tvrdit muziku… Vskutku originálně nasnímaná scéna útoku indiánů, která diváka rovnou vtáhne doprostřed všeho dění a následuje chlad prostupující skrz plátno, zažírající se hluboko do morku kostí a neumožňující, i přes tlustej pletenej svetr a zimní bundu s pevně naraženou kapucí na hlavě, se až do konce snímku zahřát. Nikoliv tak hlavnímu hrdinovi, majícímu životů vice než kočka, otužilejšímu než lední medvěd, oheň rozdělavájícímu na počkání, ve skoku (o tyči) si nic nezadávájícímu s Renaudem Lavilleniem a tak je to bohužel s celým snímkem. Veskrze na efekt, s marnými pokusy o přesah, podivným metafyzičnem, flashbaky pokoušejícími se nahradit (zakrýt) plytký scénář a Iñárritovou bezmocností, vyprávět ucelený, neroztříštěný, příběh. Někomu tohle možná ke spokojenosti stačí, mně ne. 65% [CGI scéna souboje s mědvědem vskutku impozantně natočená, ale co naplat, když se ani u ní člověk neubrání potutelnému úsměvu, kdy to na diváka přímo křičí, jak je to natočené veskrze na efekt, kdy místo definitivního máchnutí tlapou, vyrvání střev a rozporcování Lea to vypadá, jako úsměvná hra kočky s myší. Výkřiky typu “jestli ani za tohle nedostane Leo sošku, tak za co proboha už….”, neberu. Leo nemá prakticky co hrát a když pominu fakt, že ho Hardy přehrává o dvě koňské délky, je to zásluha Iñárrity, že nechal štáb hrábnout si na dno sil a potom už stačilo pouze pustit kameru a zařvat klapka].

Ridley přestal filozofovat a i s vydatnou pomocí sympaticky hláškujícího kolonizátora, vesmírného piráta, Ironmana, discofila, farmáře…, ehm chtěl jsem napsat botanika Mata Damona náramně baví. Přičemž (až na pár vyjímek) dobrovolně rezignuje i na pocity zmaru, úzkosti z osamění, vyplívající z nastalé situace a naopak ukazuje, že na tom nehostinném Marsu je vlastně fajn (ty výhledy!) a tak je divák překvapivě svědkem feel-good rodinného snímečku, plného ryzí člověčiny a nikoliv „klaustrofobního syrového dramatu“. Ne vše se povedlo, ale v takto odlehčeném formátu, jsem ochoten, těch pár přešlapů, ano i toho Ironmana, p(r)ominout. Ridley je (pro mě) zpět! 85%

Pro někoho laciná pokleslá zábava, pro mě osobně kurevsky dobrej poctivej horalskej humor na úrovni. Zdejší podivné horské panoptikum mě (až na pár momentů) královsky bavilo a co víc, v samém závěru (tak jako v případě svérázného nekompromisního hlavního hrdiny Pavky Bulána) vykouzlilo spokojenej šmoulí úsměv ve tváři a to se počítá. Tahle režijní prvotina Vojty Kotka s nezaměnitelným rukopisem Petra Kolečka se nebere vůbec vážně (včetně dramatické poslední čtvrtiny) a byť příběh není tím, o co se může snímek opřít, překvapivě přesné herecké obsazení Pavelka-Taclík–Schmitzer a jím zdatně sekundující Tříkrálový (ne)pijan Dulava, to bohatě vynahradí. 75% P.S. zdejší hodnocení mě nepřekvapuje…..