Ondriš Jariabek

Ondrej Jariabek se narodil 20. února 1908 v obci Kraľova Lehota u Liptovského Mikuláše. Po studiu na učitelském ústavu ve Spišské Nové Vsi (1927) pracoval jako učitel v Čadci (1927 – 1939) a Prešově (1939 – 1941). Současně horlivě ochotničil a získával tak cenné jevištní zkušenosti.

Jako herec se profesionalizoval a stal se dlouholetým členem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě (1941 – 1980). Pracoval zde s výjimkou let 1947 – 1948, kdy se stal scenáristou a režisérem Slovenské filmové tvorby na bratislavské Kolibě Československého státního filmu. Roku 1980 odešel herec Ondrej Jariabek na odpočinek. Byl psán i jako Ondriš Jariabek. Jeho doménou bylo charakterizační umění, smysl pro realistickou drobnokresbu a vitalitou překypující lidové typy. Jako vynikající slovenský herec se zejména v 70. letech stal nestorem slovenských herců a divadla.

Sehrál např. Žebráka v Molièrově „Donu Juanovi", Rychtáře Kroužilka ve hře „Lucerna" Aloise Jiráska, Kupce v O'Neillově „Miliónovém Marcovi", Starce v tragédii „Král Lear" Williema Shakespeara apod. Byl též známým spisovatelem. Jako autor je Ondrej Jariabek podepsán pod různými povídkami, novelami, loutkovými a rozhlasovými hrami a taktéž pod dvojdílnými memoáry „Z pastierčaťa herec" (1988).

Ve slovenské národní kinematografii se kromě herectví zpočátku uplatňoval hlavně na druhé straně kamery. Začínal ještě během druhé světové války jako autor námětu u krátkometrážního snímku Eugena Mateičky LETO POD KRIVÁŇOM (1943). Dále u slovenského snímku režiséra Václava Wassermana ČERTOVA STENA (1948) byl současně hercem, autorem námětu, spoluautorem scénáře a pomocným režisérem.

Stejné funkce herce, spoluautora scénáře a pomocného režiséra měl u dramatu Paľo Bielika PRIEHRADA (1950). A ke komedii KOZIE MLIEKO (1950) byl opět hercem, spoluautorem scénáře a debutoval (poprvé a naposledy) jako samostatný režisér (za pomoci Bořivoje Zemana a Andreje Lettricha). Dále se Jariabek vyprofiloval pro slovenský film výhradně jako herec.

A hrál již v prvních slovenských dlouhých hraných filmech od 40. let: VARÚJ...! (kočí), ČERTOVA STENA (host v baru), KATKA (dělník v továrně), PRIEHRADA (Očiak), LAZY SA POHLI (Gábel), POLE NEORANÉ (Soviar), RODNÁ ZEM (Hrstka), V PIATOK TRINÁSTEHO (Rebro), ČERT NESPÍ (úředník), POSLEDNÁ BOSORKA (žebrák), ZEMIANSKA ČESŤ (Peter Barina), KAPITÁN DABAČ (Bórik), JÁNOŠÍK (Gajdošík), IVANOV (Šabelskij), MAJSTER KAT (Findo), TRAJA SVEDKOVIA (sluha Jano), ZBEHOVIA A PÚTNICI (Hrebenár), ORLIE PIERKO (dědo Šimek), NIE (flašinetář), ZLATÉ ČASY (dědeček), TOTO LETO DOMA (Kryštof), ŽIVÁ VODA (Hančin), NOČNÍ JEZDCI (Jakub Hreňo) a nebo VÝLET DO MLADOSTI (školník).

V českém filmu postupně vytvářel v rozmezí 40. až 60. let různé menší i větší úlohy krčmáře Lájoše ve snímku ČAPKOVY POVÍDKY (1947) Martina Friče, krčmáře v Machově dobrodružné AKCI B (1951), vesničana s povozem v BÍLÝCH OBLACÍCH (1962 ), titulního starého muže Otakara Herolda (namluvil ho Vladimír Hlavatý) v katastrofickém thrilleru KONEC SRPNA V HOTELU OZON (1966) režiséra Jana Schmidta a naposledy vojáka Václava z hudební pohádkové komedie ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968) Bořivoje Zemana.

Václavem uzavřel svojí hereckou kariéru v českém filmu, kterou za rok doplnil ještě namluvením Michala (Jaroslav Marvan) v Klosově a Kadárově TOUZE ZVANÁ ANADA (1969).

Hrál i psal pro rozhlas („Třicet ročních výstřelů", „Demokraté", „Fuk a Huk", „Mrtvému pole, smrti les", „Sněhurka a sedm trpaslíků", „Cesta kolem světa za 80 dní", „Doktor Ox" aj. a hlavně sváko Ondro z „Rolnické besedy"), dabing, televizní filmy (MLADÉ LETÁ, KUBO, SVÁKO RAGAN, POŽIČIAM SI KOŇA atd.) i seriály (ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE, NEPOKOJNÁ LÁSKA, MIESTO V DOME, OCO, MAMA A JA, NECH ŽIJE DEDUŠKO a nebo česká PLECHOVÁ KAVALÉRIE).

Byl krátce pedagogem bratislavského Odborného divadelního kurzu (1950 – 1953). Za autorskou a uměleckou práci na snímku PRIEHRADA získal Národní cenu (1950) a později též Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1968). Ondrej Jariabek zemřel 3. února 1987 v Bratislavě, pouhých sedmnáct dní před devětasedmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour