Zbehovia a pútnici

Jakubisko: "Jediný film, ktorý by som nevedel nakrútiť lepšie." Viděl jsem Zbehovia a pútniky už potřetí a stále se nestačím divit. Geniální skloubení obsahu, hudby a samozřejmě nesmírně nápadité a bohaté vizuality. Podle mě nejdrsnější a možná i vůbec nejlepší československý film. Jakubisko byl podle mě v 60. letech naším nejoriginálnějším a nejzajímavějším režisérem, který byl spolu s Elo Havettou a Věrou Chytilovou určitým protipólem estetiky ošklivosti Miloše Formana, Ivana Passera a dalších novovlnných režisérů. A řekl bych, že protipólem zajímavějším. Zajímalo by mě, jestli se ho někdy dočkáme dvd, ale nevím, jaké jeho kopie vlastně existují. "Škoda, že tento poviedkový triptych - o troch svetových vojnách - už nikto neuvidí v tej experimentálnej farebnosti ako bol urobený. Negatív sa stratil a dnešná kópia je vyrobená z talianskej verzie, ktorú si totalitný režim schovával ako usvedčujúci dôkaz pre chystané politické procesy s umelcami. Paradox: vďaka tomu zostal zo Zbehov aspoň bledoružový tieň mojej filmovej "runway"." (V rusky dabované verzi, kterou lze na internetu stáhnout, „kupodivu“ chybí krátká sekvence o okupaci Československa v roce 1968, kdy nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy.“) (13.11.2007)

Někteří filmaři pro mě zůstávají spojeni jen s jedním titulem, ostatní součásti jejich tvorby jsou buď příliš slabé, nebo se s nimi z nějakého důvodu míjím. Takovým příkladem může být Antonioni se svou Zvětšeninou, souznění, které se už nikdy neopakovalo. Jakubisko má vlastně štěstí, je pro mě režisérem dvou filmů - Sedím na konári a především Tisícročné včely. Jeho následující snímky u mě vzbuzovaly větší či menší rozpaky. Jeho ranou tvorbu jsem neznal, a tak jsem ke sledování Zbehov a pútnikov přistoupil bez předsudků. Během pouhé půlhodiny se počáteční údiv změnil v trýznivý šok. Jakubisko rezignuje na jakoukoli logiku, tohle je manýristická ulítlost, kterou nevysvětlí ani požití (jedné) drogy, jako spíš bouřlivá reakce organismu na požití několika protichůdně působících omamných látek. Jakubisko se snad chtěl po svém vypořádat s běsy 1. světové války, jenže v sobě neměl dost pokory a odstupu, aby vznikla společenská výpověď. Místo toho vše semlel v rádoby artový obrazový mišmaš. Celkový dojem: 10 %. (01.09.2015)

Jakubiskov film treba brať asi viac ako súčasť novej československej vlny, ako jeho číro autorský počin. Alebo ako ich kombináciu. V rámci slovenskej kinematografie tej doby bol po umeleckej stránke súputníkom Ela Havettu. O filme som si vopred absolútne nič nečítal a som rád, pretože ma prekvapili zcudzovacie prvky a vôbec fakt, že sme svedkami viacerých príbehov. V tom prvom z vojnového obdobia sme svedkami značne násilných scén, kombinovaných s lyrizáciou, inak povedané sa Jakubisko snaží šokovovať diváka čo najextrémnejším kontrastom. Viac krát to so štylizáciou preženie a film sa mu tak trochu rozpadáva pod rukami, ale je to proste on, je to nová vlna a tak to tak aj berme. Alebo nechajme tak. Popravde som tu čakal aj zopár odpadov a viac plných počtov. (13.11.2014)

Netuším, na čom Juraj šlapal, keď točil tento film, ale musel to byť riadny ekrazit. Hlúposť zostane hlúposťou aj keď ju nazveme surrealizmom, abstrakciou, pitoresknými obrazmi a inými vzletnými názvami, ktoré žiaľ nevystihujú tento film. Vedeli vôbec neherci čo točia? Podľa mňa nie a podľa výsledku to nevedel asi ani Juraj. (15.11.2014)

"Na vojne to bulo coškaj inšo. Šabľička še bľiskala, krev cekla a keby ši še nebal o svuj kark, dobre by tam bulo..." Neuveriteľne pestrý a divoký film. Kusturica? Fellini? Nie, Jakubisko! Dlho som čakal na tento dosť nedostupný Jakubiskov film. Mnohí užívatelia píšu, že to celkom nepochopili, ale tu nie je nič na chápanie. Sú to 3 poviedky na tému prvej, druhej a tretej svetovej vojny. Ide hlavne o formu a tá je geniálna. Aj preto režisérovi prischla prezývka slovenský Fellini. Je tu úžasná práca s kamerou, davom a do toho hrá dobrá hudba. Film je doslova karnevalom farieb ako tu niekto trefne napísal a pevnú pozíciu tu má folklór. Úplne mi spadla sánka, keď som zistil, že takmer 1/3 filmu je vo východoslovenskom nárečí. Viď východniarsky citát z filmu v úvode recenzie z úst najlepšej postavy - Martina. Jozef Ladižinský odohral svoj part tak presvedčivo až ma zarazilo, že sa tento mimoriadne talentovaný chlapík nepresadil vo filme viac. Jednoznačne jeho najlepší výkon v kariére. Poviedka z 1. svet. vojny je úplná bomba - plný počet, 100%. Druhá svetová vojna v druhej poviedke tiež veľmi dobrá- silných 80%. Trochu menej záživná mi prišla apokalypsa po tretej svetovej, hodnotím 60%. Celkovo však ide o veľmi kvalitné dielo, ktoré slávilo úspechy v zahraničí skôr ako u nás doma. Spomínam si na rozhovor s Jakubiskom, v ktorom rozprával, ako ľudia po talianskych dedinkách utekali a kričali:"Utekajte do kina, dávajú slovenského Felliniho!" Film celkovo 80%. (19.11.2014)