Jubilejné spomienky

Dogrose to presne vystihla. O čom môže byť filmík z dedinského kulturáku pri oslave založenia družstva z roku '79? Podprahová agitka, ktorá avšak pôsobí nevinne - je to vtipné, neriešia sa veľké témy, množstvo postáv - každá niečo „šplechne“. Ale poďme postupne. Družstevnícky pátos. Začiatkom predseda (Haverl) prednáša prípitok vyzdvihujúc zomknutosť kolektívu, ktorý je snáď bez jediného kazu, čiernej ovce, a úspechy JRD, v tom mu sekunduje rozcítená čiasi žena (Paveleková). Na tom nie je nič zlé, naozaj, nakoniec na zábave vyzdvihnem len to pozitívne... Družstevnícke historky. Následne sa rozbieha defilé vtipných príhod a podpichovačiek, výhradne z družstva. Následne sú na pódiu stvárnené uskutočnevšie príhody samotnými aktérmi. Družstevné divadlo. Práve v poslednej scénke si predstavujú, ako bude vyzerať také družstvo v roku 2000. To stvárnenie bolo možno prehnané, ale na dobrej ceste, a v konečnom dôsledku sa všetko zosmiešňovalo, akoby vtedajší ('79) stav bol najideálnejší. Počas filmu zaspievali aj niekoľko piesní, zrejme napísaných pre túto príležitosť, celkom podarené (Šalagová tu iba spievala). Možno nemám právo kritizovať, ale takýto dojem to celé zanechalo. Veľkorysé dve hviezdy pre to množstvo skvelých hercov, ktorí sa na toto dali, a aj to nie všetci boli uvedení v titulkoch... (20.02.2017)

Pokud jste toto dílko neviděli, můžete s klidem usínat. Zajímavé může být snad jen pro ty, kteří se zabývají filmografií slovenských herců, případně formátem televizní komedie a mikrokomedie. Dílko na mne dělá dojem, že to původně měla být politická agitka oslavující socialistické družstevničení, z čehož režisér vyvázl tak, že z tématu udělal sled sousedských historek spojených se založením družstva, které si družstevníci vyprávějí při slavnosti otevření nového kulturního klubu. Taková malá estráda typu Vtipnejší vyhráva v tom nejlepším smyslu slova, něco je vyprávěné, něco je hrané jako na divadle. Naštěstí, než začnete nadávat, tak to končí. Mrzí mne, že jsem nepoznala všechny herce jménem, ačkoli si je pamatuju z proslulých bratislavských pondělků (no, Magdušku Pavelekovou poznám i poslepu, tedy po hlase). Jednu hvězdu z úcty k těm velkým slovenským hercům, kteří už mezi námi nejsou a nechali velkou stopu v naší společné kultuře. (29.12.2014)