Zlaté časy

Příběhy očima dětí byli vždy velice odlišné hlavně po stránce jisté odlehčenosti, naivity a hlavně krapet jiného úhlu pohledu. Týká se to i tohoto příběhu odehrávající se v jedné slovenské vesnici pojednávající o těžkých kratochvílích mladého avšak zmrzačeného muže se svým snem žít svorně a šťastně. Jenomže byla válka a ta mu to za žádnou cenu nijak neulehčovala. Ba právě naopak. A jako v každé vesnici i zde jsou děti se svým pohledem na danou věc, jejich pochopení situací a vytvoření si vlastního úsudku. Děj je na svou stopáž vcelku obsáhlý a hlavně s důrazem na tragické události, jaké mohli v této nelehké době na vesnici nastat. Tvůrci se však těch nejhorších přeci jen vyhnuli a tak třeba popravy či krádeže dobytka, koní a jídla německými vojáky se tu nedočkáme. Nejde sice o vyjímečné dílo, ale po dramatické stránce film zase nevyšel nijak nejhůř. V mnoha ohledech však atmosféra vypadá, jakoby se režisér nemohl rozhodnout, jakým směrem se má vydat. Pojmout dějství více jako dětský film, přidat do toho poetiku a nebo více zatlačit na pylu v dramatizaci? Zkrátka, jakoby tu bylo od každého něco, což vyznívá poněkud nedotaženě. Výkon Jana Vlasáka však stojí za uvážení. Jeho hlavní postava, která je v centru samotného dění, je více než zajímavá a podaná zcela adekvátně. A tak i přes nevýraznou uhrančivost celého pojetí má snímek rozhodně své místo ve slovenské kinematografii konce 70. let. (15.05.2016)

Vcelku depresivní drama odehrávající se v období Vánoc roku 1944. Tíživá atmosféra je cítit v každém záběru a pár scén vyloženě z hlavy nevymažu. Když esesáci posadí dva chlapy na zamrzlý rybník před budovu, kde jsou zavřeni hladoví zajatci a donutí je před nimi sníst guláš který jim přinesli, aby potom zbytek nedojedeného kotle před nimi vylili. Nebo scéna, když jsou zajatci většinou cikánského původu odváděni neznámo kam, abychom se potom dozvěděli, že byli nacisty zavřeni do kostela a tam byli upáleni. Docela síla. Ján Vlasák zde ztvárnil tragickou roli zmrzačeného muže, který má velké plány do budoucna a věří v zlaté časy, ale vše se mu postupně bortí. Postavu strýčka namluvil sám ve slovenštině a je velká škoda, že jeho hereckého talentu nebylo využíváno více, tahle role je snad jediná hlavní, ve které jsem ho viděl. Ještě bych zmínil Viliama Polónyia jako Maťa, vysloužilého vojáka z první světové války, jemuž střepina pronikla do hlavy a on ztratil řeč, stal se z něj trochu mišuge a jehož osud končí také tragicky. Silný film z válečných časů a příběh hrstky lidí z malé vesničky, kde se snaží přežít. (13.04.2021)

moja zaujímavosť: Natáčanie prebiehalo v nasledovných lokalitách: Oravský Biely Potok, Zuberec, Huty, Veľké Borové a Kvačianska dolina. (dyfur) (13.08.2015)

Zlaté časy blednú skôr v porovnaní s Uherovými majstrovskými autorskými počinmi, ako keby bol film nejak obzvlášť sám o sebe nevydarený. Je to podobný príklad, ako Dolina, príčiny, prečo Uher musel točiť od 70. rokov iba neosobnejšie a neškodnejšie tituly v porovnaní s predchádzajúcou dekádou, sú všeobecne známe. Okrem netypickej hlavnej postavy vo filme, kde sú inak postavy silno typizované, vám utkvie v hlave akási nepríjemná, nepekná atmosféra celého diela, ktorú neviem či mám chápať ako zámer, alebo ako chybu Szomolányiho. Je to krátke, takže môžem byť zhovievavejší v hodnotení. 50% (11.03.2016)

Z posledních dnů druhé světové války tu neuvidíme absolutně nic. Pouze příběh jednoho muže, který se snaží svůj životní úděl za jakoukoliv cenu zlepšit. 50% (30.11.2012)