Vladimír Salač

Rané dětství strávil Vladimír Salač v rodném Terezíně, kde jeho otec vedl ochotnický divadelní kroužek. Do školy pak začal chodit v Praze, kde se stal členem Kühnova dětského sboru (1935). V tomto sboru nejen zpíval, ale i recitoval a byl také dětským rozhlasovým hercem. Následně účinkoval v ochotnickém spolku Bozděch a v letech 1937-1939 hrál v Pražském dětském divadle Míly Mellanové.

Z rozhlasu a dětského divadla pochopitelně nebyla dlouhá cesta před filmovou kameru a Vladimír Salač se již koncem 30. let stal vyhledávaným představitelem chlapeckých a studentských rolí. Jako čtrnáctiletý se poprvé objevil v dnes již legendárním filmu ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA (1938), následně pak hrál v dalších filmech ze studentského prostředí (STUDUJEME ZA ŠKOLOU, 1939; CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, 1939; PROSÍM, PANE PROFESORE, 1939). Salačovo herectví nebylo omezeno jen na chlapecké postavy ze školních lavic a jen v letech 1939-1941 hrál celkem v patnácti filmech a stal se tak jedním z nejvytíženějších herců nejmladší generace. Z dalších dodnes známých snímků můžeme připomenout veselohry PŘÍKLADY TÁHNOU (1939) nebo DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (1940), nepochybné herecké schopnosti prokázal ve filmech HUMORESKA (1939) nebo PALIČOVA DCERA (1941).

Za války Vladimír Salač pracoval jako úředník hudebního nakladatelství, především ale točil, práci pro film omezil v roce 1943, kdy získal stálé divadelní angažmá (Intimní divadlo 1943-1945), hostoval také v Národním divadle a Vinohradském divadle. Za krátkou dobu hrál na různých jevištích v bezmála dvaceti rolích různé provenience i žánrů (Postranní ulice, Macbeth, Paličova dcera, Zločin a trest, Našeptávač, Prodaná nevěsta atd.) Z jeho filmových rolí té doby stojí za zmínku venkovská dramata Františka Čápa MLHY NA BLATECH (1943) a DEVČICA Z BESKYD (1944).

Po roce 1945 hrál Vladimír Salač krátce v Realistickém divadle (1945-1946), následovalo angažmá v Divadle státního filmu (1948-1951), většinu padesátých let strávil v Pražské estrádě, až nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských (1959-1990). Význam jeho herecké osobnosti však postupně klesal, což platí nejen pro divadlo, ale i pro film. Zatímco za pouhých šest let války natočil více než dvacet filmů, v následujících více než čtyřiceti letech se objevil jen ve 26 filmech. Ještě krátce po válce pokračoval ve svých rolích mladíků (NADLIDÉ, 1946; NIKOLA ŠUHAJ, 1947), v Krškových životopisných titulech se objevil v rolích skutečných historických osobností (REVOLUČNÍ ROK 1848, 1949; MLADÁ LÉTA, 1952). S odezněním Salačovy chlapecké bezprostřednosti a líbivé vizáže také prakticky skončila jeho filmová kariéra.

Ještě v polovině 50. let jej můžeme zaznamenat jako zpívajícího rekreanta s kytarou v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955), pak se ale celých deset let ve filmu vůbec neobjevil. Před kameru se vrátil až ve druhé polovině šedesátých let, již jen v epizodních rolích (SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI, 1966; DVA TYGŘI, 1966). Z jeho další participace ve filmu můžeme uvést exekutora ve filmu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979) nebo myslivce v komedii KŘTINY (1981). Z nevelkých úloh té doby vyniká všetečný soused Pícha v kriminálním dramatu MUŽ NA DRÁTĚ (1985). Ojediněle spolupracoval Salač také s televizí, objevil se ve dvou dílech seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975) nebo v několika televizních inscenacích (PROCES S VRAHY MARTYNOVÉ, 1988). Definitivně naposledy stál před kamerou ve filmu NĚŽNÝ BARBAR (1989).

Kromě herecké práce zanechal Vladimír Salač stopu i v populární hudbě, i když jen jednou. V jeho osobité interpretaci poprvé zazněla slavná Píseň pro Kristýnku, později zpopularizovaná Waldemarem Matuškou. V oblasti hudby se více uplatnila Vladimírova sestra, zpěvačka Jiřina Salačová (1920-1991).

Vladimír Salač zemřel 31. května 1990 ve věku nedožitých 66 let. Přestože Salačův umělecký přínos české kultuře v dlouhých čtyřech poválečných desetiletích je prakticky mizivý, jeho filmové role, které ztvárnil ještě před dosažením zletilosti, mu zajistily nezpochybnitelné místo mezi legendami českého filmu.

Pavel "argenson" Vlach