Mlhy na blatech

Hrušínký tu typově předznamenává postavy romantických mladíků o dekádu později představovaných Eduardem Cupákem a Luďkem Munzarem, z hereckých představitelů se mi tu nejvíce líbil Jaroslav Průcha v roli zdeptaného sedláka léčícího svůj bol v alkolu (zdá se mi, že jeho nejzajímavější filmová role). Dobově ukotvený je scénář, kdy český patriotismus (založený na sepětí s českým venkovem) pod nacistickými otěžemi bojoval i takto filmově (a kdy destruktivní rebel poznal svou společenskou roli). Čápův senzualismus (třebaže se skvělou Pečenkovou kamerou) na Kršku nemá, ale i tak dobré a dnes stěží realizovatelné. (07.06.2010)

"Pozdní láska", "Mlhy na blatech" a torzo "Ze světa lesních samot" jsou jedinné filmové přepisy spisovatele, kdysi tak populárního, a aktuálně tak ignorovaného. Jeho knížky se dnes vyhazují z domácích knihovniček, aby bylo místo na cetky a rodinné suvenýry. Česká filmařina se po druhé světové válce rozhodla na Klostermanna zapomenout jako na autora, který nemá k dnešku už co podotknout. A nejspíš je to i pravda. Kázání o hrdosti v pokoře už sotva koho zajímá. Úleva pociťovaná, když tvrdé srdce (Dylan: You know their hearts are hard as leather) měkne, se už nepociťuje... Ale nakonec buďme rádi, že základní Klostermannova díla jsou filmem nedotčena. Kdoví, jak by to dopadlo, a kdo by dneska zahál takového hříbka jako mladý Rudolf Hrušínský. Zapomeňme na Zbudovská Blata. Pozn. 1: Myslím, že jsem nedostaečně popsal rozdíl mezi klostrmannovským a (dejme tomu) babišovským paradigmatem. Za Klostermanna měli lidé (zde mluvím převážně o sedlácích) své jednoznačné názory a vize, uměli je zdůvodnit, formulovat a podle toho žít. Babišovská doba je naproti tomu zcela oportunistická, lidé jsou bez názory, formulovat neumějí (a nechtějí) nic a žijí nahodile podle marketingové matice SWOT (slabé stránky, silné stránky, příležitosti, hrozby), kterou neustále automaticky (bez přispění Já) zpracovává, přepočítává a vyhodnucuje jejich mozek, a přitom se navíc domnívají, že činí spontánní rozhodnutí. (10.02.2019)

Nejdivočejším koněm z celé Potužákovy stáje je Vojta. Vojta je nevycválaný samorost s dobrým srdcem, které se však stydí ukazovat. A tak jen plive na všechny strany trošky jedu, aby náhodou nevypadal jako milý kluk. Jen před mladou Potužákovou si na nic nehraje, před tou beze studu odkrývá i své nejsvětlejší a nejcitlivější stránky. Rudolf Hrušínský se beze strachu postavil před kameru a dal svému Vojtovi tolik emocí, co mnozí jeho mnohem zkušenější kolegové nedokázali věnovat svým postavám ani dohromady. Zcela zastínil i jako vždy výborného Štěpánka, který zde má menší roli, takže výslednou kvalitu filmu příliš ovlivnit nemohl. Mlhy na blatech stojí a padají s Rudolfem Hrušínským. (05.02.2023)

Jednoduchý film s takým naivnejším príbehom o prerode dospievajúceho chlapca zo zlého pytliaka na dobráckeho syna, ktorý pomáha druhým. Je dobre obsadený mladým a ešte chudým Hrušínským a nepriehliadnuteľným Štěpánkom. Dedinský život v jeho čírej podobe a občas aj nezvykle akčný a krvavý. Záver prináša pekné posolstvo, aj keď málo uveriteľné. (01.10.2020)

Děj tohoto filmu asi mnoho diváků neosloví. Je o selském lidu, vztahu k půdě a hlavně k Bohu. To vše úzce spojeno vytváří svět venkovského lidu na panství knížete Schwarzenberga na hlubockém panství. Je o mládí, o hledání cesty, chybách, křivdách a odpuštění. Rudolf Hrušínský coby mladík se cítí nedoceněn a nemilován a kope kolem sebe a dobrého slova pro nikoho nemá. Sedláky nenávidí, jsou tupí a omezení. On chce víc a nebojí se přitom i sejít z cesty práva. Nakonec ale pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...70% (02.08.2012)