Bakaláři - Série 8 (1979) (séria)
Obsahy(1)
Když jsem znovu našla svůj domov... Maminka tří chlapců (J. Šulcová) po těžké nemoci, zápalu mozkových blan, ohluchne. Je zoufalá z toho, že dětem nemůže pomáhat, protože jim nerozumí. Chlapci se na ni i přestávají obracet a větší pozornost věnují otci (P. Skarke). Když se pak jeden ze synů Mireček zraní, nemůže ani zavolat sanitku. Věděla, že to pro ni nebude snadné, ale je to mnohem horší, než čekala. Synové ji potřebují a ona jim nemůže pomoct. Připadá si zbytečná. Z bezvýchodné situace jí ale pomůže nejstarší sedmiletý syn Kája (L. Bech), kterému jeho učitelka poradí, ať naučí maminku odezírat... (Česká televize)
(viac)Recenzie (17)
"Musíš se prostě smířit s tím, že máš maminku, která ti nerozumí.." Tak s tím se poměrně brzy poté, co začne mluvit baritonem, smíří většina synů, a to ani jejich matky nemusí přijít o sluch.. Já zas poměrně rychle přišel o iluzi, že Jaroslav Dietl nebyl obyčejný packal, což dokazuje i tahle i přes svoji kratičkou stopáž plochá a zkratkovitá plačka.. ()
Jeden z těch lepších bakalářských příběhů. Trochu se zde projevila slabina krátkometrážních snímků. Vtěsnat do patnácti minut pro příběh podstatné okolnosti snad ani nejde. A tak zde postava otce vyzněla jako někdo, kdo stojí takřka mimo veškeré dění. Což jistě ve skutečnosti nebyla pravda. Maminka vyzněla jako někdo, kdo nemá vůbec potuchy o odezírání. Vnímavý divák mohl ale poznat, že si už přestala věřit a potřebovala jen trochu "nakopnout." Což se jejímu synovi povedlo. Myslím, že pan Dietl odvedl na daném prostoru maximum. ()
Syn je jedna z těch nejlepších bakalářských povídek, ve které matka tří dětí ohluchne po zápalu mozkových blan. Je dost emotivní a zároveň dramatická. Dramatická v tom, když se jeden ze synů zraní a ona nemůže ani zavolat sanitku. Emotivní na začátku, když se vrací po dlouhé době z nemocnice a kluci mají pro ni uvítaní, jenže ona je neslyší. Ještě více emotivní scénou je ten konec, když jeden ze tří syn (létající Čestmír) ji učí posunkovou řeč. Ten právě s matkou Janou Šulcovou hrají hlavní role. Docela se toho dobře zhostili. Zbývající kluci už jsou jen takovým křovím a tatínek se ve filmu jen mihne. Exteriér bytu připomíná přelom 70 a 80. let někde na sídlišti a odpovídá televiznímu filmu. Nízký rozpočet je vidět především na špatně barevné kameře, což je asi takový hlavní průser filmu. A pak ta délka, určitě by se tohle téma zasloužilo delší stopáž. [125. hodnocení, 12. komentář, 64%] ()
"Takhle to přece nemůže zůstat, něco se musí stát." Od začátku, až do konce dojemný a silný příběh z televizního cyklu "Bakaláři", natočený podle zadaného tématu "Jak jsem poznal, co je domov", se skvělým Lukášem Bechem v roli sedmiletého Káji, který svou maminku, trvale ohluchlou po prodělaném zápalu mozkových blan, seznámí s technikou odezírání ze rtů a tím jí pomůže k návratu do normálního života. Všímavým divákům, bydlícím v pražských Dejvicích, jistě neuniklo, že se děj odehrává v jednom paneláku na sídlišti Červený vrch, blízko ulice Arabská. ()
Tak tohle je neuvěřitelná hovadina, která by se nikdy takhle nemohla odehrát. Hluchá matka po zápalu mozkových blan je sama doma se třemi malými dětmi, manžela to vůbec nezajímá, jak jí je a co prožívá. Naprosto nemožné chování jak matky, otce i dětí. Tohle Jarda Dietl psal asi úplně namol. Čisté dno všech bakalářských příběhů. ()
Reklama