Tulák Macoun

Tulák Macoun ve mě zanechává rozporuplné pocity. Vedení příběhu jde tvrdohlavě a neohrabaně za svým poselstvím vlasteneckého uvědomění. Černobíle, přímočaře, pohroma nemá slitování a vrstvy se stejnoměrně pokládají do jednoho vzorce lidsky nespravedlivého utrpení jednotlivce. Za jediný světlý moment lze považovat Korbeláře, který nešikovnou stavbu příběhu svým výkonem nepochybně pozvedává na snesitelnější úroveň. Tulák Macoun měl oslovit a dotvarovat ducha vlastenectví, samotným postupem nepřesvědčí o správnosti zvolené cesty. Hlavní postavou vlasteneckého nabíjení je František Macoun (dobrý Otomar Korbelář), poctivý zámečník ve spokojeném manželském svazku. Osud mu dal ránu, Macoun se ho v zoufalství snažil přelstít a to si osud nenechal líbit. Co nezmohla destrukce osudu, to zvládl Macoun ve své naivní důvěřivosti sám. Jako poslední zůstal pocit vlastenecké zodpovědnosti, ale ani s ní si nakonec nedokázal poradit. Z dalších rolí: s rizikovým těhotenstvím Macounova manželka Marie (Marie Grossová), Macounova "osiřelá" dcerka Zorka (Jarmila Beránková, jako malá Alena Pospíšilová), Macounem odmítnutá americká láska Lilian (Nataša Gollová), uznávaná kapacita porodnictví profesor Vach (Jaroslav Marvan), svobodomyslná přístavní zpěvačka a animírka Elsa (Zita Kabátová), Macounův zachránce vorař Barták (Theodor Pištěk), vorařský parťák Petrák (Ota Motyčka), tvrdá představená katolického sirotčince (Hermína Vojtová), rozjívení vesničtí kluci (mj. Antonín Jedlička a Josef Kemr), či u soudu síru dštící státní zástupce (Gabriel Hart). Vlastenectví může být chvalitebná vlastnost, i když skutečnost v hrozbě je naprosto odlišná. Jsem rád za Korbeláře, to ostatní v paměti neudržím. (18.03.2018)

Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. (25.11.2014)

Tuláka Macouna viděla moje bábinka v premiéře. Ještě 50 let po ní mi vyprávěla, jak silně na ni tento film zapůsobil a že ho musím v rámci filmů pro pamětníky určitě vidět. A já ho viděl a musel jsem uznat, že tento film vybočuje z řady v tom pozitivním slova smyslu. Nejen kvůli vynikajícímu Otomaru Korbelářovi, ale i kvůli mojí bábince musím dát 4*. (25.08.2010)

V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí." (14.04.2008)

Nenechte se zmást plakátem k filmu, kde je na fotografii prvorepubliková hvězda Zita Kabátová - ta tam totiž hraje všehovšudy asi tak jednu minutu - a to lehkou přístavní děvu. Ani další slavné jméno Nataši Gollové nenasytí vaše choutky, ta je tam možná o pár minut déle, ale určitě to není film, který by ji v kariéře posunul kupředu. A Zorka Janů (sestra slavnější Lídy Baarové) tam má asi desetisekundovou scénu s jedinou větou (věčná škoda, půvabná žena to byla). Všech 73 minut se totiž točí kolem Otomara Korbeláře v roli tuláka Macouna, kterou herecky zvládl dobře, ovšem tematicky mě film už moc nezaujal. Určitě si Česi potřebovali nabudit své zničené sebevědomí (září 1939!), ovšem dnes už to působí hodně zastarale. (15.11.2013)