Ta chvíle, ten okamžik

František Němec neměl moc velkých rolí a po dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal počátkem 80. let dvě výborné lékařské postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy trochu kulhají. Ale spousta výborných herců tady exceluje v různorodých miniportrétech různých typů lidí, co spolu za války museli koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil, že v prosinci 1944 nebyl sníh. (08.04.2015)

Kolaborant alebo hrdina, na to si v každom momente filmu môžeme odpovedať nejako inak, a v tom je čaro tohto filmu. Predstavuje depresívnu atmosféra konca vojny, keď je výsledok jasný, ale nie až natoľko, aby sa ľudia nebáli. Aj ja sa pripájam ku kritike oficiálneho obsahu, keďže jeho autor film nepozná a dokázal v jedinej vete vytvoriť obsah, ktorý je zároveň chybný, zavádzajúci a spoilerujúci. (13.05.2015)

FIlmy Jiřího Sequense mají společné především to, že dokáží diváka během pár minut bez obtíží přenést do doby, ve které se odehrávají. Nevím, jak to dělal, ale na atmosféru byl tento režisér skutečný machr. A když navíc dostal do rukou sice jednoduchý, ale dobře napsaných postav plný scénář, a když měl štěstí na herce, vznikalo leccos dobrého. Stejně tak tomu bylo i v případě pohříchu málo známého snímku Ta chvíle, ten okamžik. František Němec v titulní roli nemá chybu, Daniela Kolářová rovněž (navíc mám pocit, že jí to nikdy neslušelo víc než tady), Rudolf Jelínek hraje opět sympatického zemanovského Jirku Hradce, jen se jinak jmenuje... A pak je tam pochopitelně Luděk Munzar coby uhrančivý esesák, který dokazuje, že pro záporné postavy se snad narodil. To, že velkou roli v příběhu sehráli hrdinní komunističtí odbojáři, jsem překousl. Jediné, co mi ve filmu chybělo, byla hudba od Sequensova dvorního skladatele Zdeňka Lišky, který už byl ovšem v době jeho vzniku těžce nemocný. (01.10.2011)

Skutečně nečekaně dobré zamyšlení nad hrdinstvím a vlastenectvím, aneb každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jsou tací, kteří mají svalnaté řeči v hospodě a ve chvíli, kdy nic nehrozí. Takoví lidé, jako byl zde Vinklář, ti určitě v první den po osvobození začali vyhledávat a lynčovat skutečné i domnělé kolaboranty, aby ukázali, jací jsou hrdinové. A pak jsou tací jako je hlavní hrdina filmu, který musí každý den svádět souboj odvahy, svědomí a odpovědnosti za další lidi, rodinu, zaměstance, pacienty. Též dobrá studie české povahy, nerad přiznávám, ale je to tak. Když tak vezmu ten první typ, skoro mi ani nepřijde tak obludná postava gestapáka Munzara, ten alespoň bojuje za svoji stranu. (06.06.2020)

„Proč to neudělám? Stačí jediný pohyb k mým vlastním žilám a všechno skončí včas. Ale kdo zachrání ostatní? Odpovědnost, zbabělost, odvaha, čest…které z těch slov platí právě v této chvíli, v tomto okamžiku? Ještě byl čas toho osudného dne poslední válečné zimy zabránit všemu, co se potom stalo. Neustále se na to ptám. Sám sebe se ptám od okamžiku, kdy mě ten člověk oslovil.“ Poměrně těžká psychologická látka plná morálních dilemat. Bavilo mě vciťování se do hlavního hrdiny, který se musí neustále pohybovat na tenkém ledě, strachovat se o život svůj i ostatních, a přitom u toho přemýšlet, jestli je ještě schopný se sám sobě podívat do očí. Ale ještě víc než na myšlenkách, film stojí na hereckých výkonech Němce, Kolářové a (démonického) Munzara, všichni 3 byli výborní. Na druhou stranu, ideologický podtón tu cítit je (i když nijak zvlášť otravně), ovšem hlavně mě dráždilo, jak se tu některé postavy veřejně a bez strachu vysmívají okupantům a kolaborantům, to mi příliš uvěřitelné nepřišlo. Celkově dám slušné 4*. (14.03.2021)