Humoreska

DivX/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 9/10 Prostředí 8/10/// PLUS: prostředí Prahy a krásná hudba, rozsáhlý příběh, který se nesnaží nabídnout je jednoduchou zápletku, sympatický Rudolf Hrušínský MÍNUS: osud se s hrdiny rozhodně nemazlí, pokud hledáte oddychovou komedii, hledejte jinde /// Shrnutí: Docela komplexní film, který toho po obsahové stránce nabídne opravdu mnoho./// Celkem 78%/// (05.01.2018)

Velkoryse rozmáchlá a přitom soudržná adaptace dvou partů zjevně všemi směry otevřené rodové symfonie těch, kteří svou identitu nalezli v hudbě. Její hlavní část Vávra zasadil – po maloměstské předehře (tak trochu po šrámkovsku naladěné) a venkovském mottu (lehce idealizujícím bídu i umírání potulných muzikantů) – do meziválečné Prahy plné šumařů, v jejichž vystupování se rozeznívají ozvěny všech těch světských mnoha předešlých dekád, jak je maloval třeba Carl Spitzweg, na jehož Klarinetistu jsem si při některých záběrech nemohl nevzpomenout. Věrohodný kolorit tvoří živé pozadí pro souběh mnoha dějových linií – umělecké, sociální, milostné i kriminální – a s osobními a rodinnými dramaty se sehrává – i prostřednictvím nejrozmanitějších jinotajných prvků – osudové představení celého národa, národa Michnova, Smetanova, Dvořákova, Janáčkova, ba i Kmocha - a Václava Smetáčka: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/modest-czech-musician-commemorates-1-prost-esk-muzikant-vzpom-n-1 (22.12.2023)

Naštěstí tam tvůrce nacpal případ takřka kriminální. To, aby se divák neukousal nudou. Pak už se na to dívat dalo, před tím to moc zábavné nebylo. Také skvělí herci přicházejí až po hodné chvíli. Přesto je to tak na slabší průměr. A to hlavně kvůli špatně napsanému závěru. Naprosto tam chybí náznak pochopení celé situace u Jiřího. (19.08.2020)

Lucernafilm neuhýbal od dobrého vkusu a zařadil do svých programových plánů filmovou úpravu novely spisovatele Karla Matěje Čapka-Choda. Režisér a scénárista Otakar Vávra připravoval tento spletitý příběh tak, aby zachytil tvrdou realitu člověka žijícího v nepříliš pevných sociálních poměrech, které byly do jisté míry zaviněny tragickými událostmi v jeho rodině. Malou záchranou a určitým štěstím byly pro hlavního hrdinu, potulného muzikanta Josefa Hupku, talent a láska k houslím a hudbě. Motivy překrásné stejnojmenné Dvořákovy skladby a další klasická česká hudba, linoucí se celým filmem, znamenaly v době ponížené a těžce zkoušené republiky mnoho pro všechny skupiny citlivě vnímajících českých diváků. Scénu, v níž advokát Multrus, hraný vynikajícím Františkem Smolíkem, pozve do své kanceláře bídou usouženého Hupku a nabídne mu zaměstnání a místo houslisty ve svém nedělním kvartetu, diváci chápali se slzami v očích jako jinotaj pospolitosti uprostřed národní tragédie. Hlavní role, houslista Josef Hupka, byla vzhledem k velkému časovému rozpětí, v němž se film odehrává, rozdělena mezi dva herce, mladičkého devatenáctiletého Rudolfa Hrušínského a čtyřicetiletého Jaroslava Průchu. Vávrův film báječným a nenásilným způsobem evokoval myšlenku, kterou bychom si i v současnosti měli naléhavěji a výrazněji připomínat: Vždyť přece v hudbě je život Čechů. (06.10.2008)

Pro mne byl tento film opravdové zjevení. Dlouho a dlouho jsem nemohl Hrušínského vystát, snad kromě Spalovače mrtvol, a český film jsem považoval za bezednou žumpu povrchních dílek. Humoreska byla jedním z filmů, které započaly přeměnu mého pohledu jak na Hrušínského, tak na českou kinematografii. I po letech se Humoreska řadí do top10 mých nejoblíbenějších filmů a je to jistě druhá nejlepší role Rudolfa Hrušínského. Neprávem zapomenutý klenot (01.11.2018)