Bílá tma

Film o hrstce zranenych partyzanu ve slovenskych horach. Vyborna atmosfera, kdy zima doslova tloukla na okna meho bytu - slunecny zarijovy den:-). Velmi ocenuji take vykresleni jednotlivych postav. Mozna by filmu sluselo vice akce a napeti, pak take prirozenejsi chovani nemeckych vojaku, coz vsak vzhledem k roku nataceni se da pochopit. (24.09.2011)

Skupinka lazarových partizánů se ukryje v zemjance v horách načež finále je, že je najdou Němci a oni statečně bojují. " jak můžu střílet těmahle rukama?" ptá se bezruký, " já mám ruky, ty máš oči" odpoví slepej - pro mne nejsilnější scéna jinak patetického ideologicky relativně mírně zabarveného filmu s tématem slovenského národního povstání. Nejvíce fascinující věc je, že je to točené jen tři roky po válce, ale jako filmový zážitek je to moc obstarožní bez nějaké přidané hodnoty. (13.02.2021)

K tomuto dílu jsem se dostal úplnou náhodou, když mi jej nabídl YouTube. Byla to šťastná náhoda, protože se jedná o velmi solidní snímek. Valná část se odehrává v zasněžených lesích, což mu dodává tu správnou "drsnost". Františka Čápa považuji za jednoho z našich nejlepších režisérů čtyřicátých let. Viděl jsem i některé jeho zahraniční filmy a i ty hodnotím vysoko. Myslím, že naše televize a firmy vydávající DVD tomuto režisérovi ještě hodně dluží. Závěrem chci říci, že pozitivní zobrazení Rudé armády není v mém úhlu pohledu žádná propaganda, ale věc zdravého rozumu. Vždyť nás proboha osvobodili od hitlerovců! Vysvětlovat to ale v dnešní době, kdy lidé volí na post starostů různé uprchlé chovance ústavů či smažky, je samozřejmě složitější, než by se jeden nadál... (26.11.2020)

Velmi pěkný dobrodružno-válečný film o slovenských partyzánech. Hodně se mi líbilo že každá postava zde dostala nějaký prostor a mohla se rozvíjet až do konce. Bitvy moc hezky udělané a akce zde skutečně nechybí. Film se akorát nevyhne pár nesmyslným chybám, ale pro mě celkem velmi milé překvapení. Spolu s Vlčími dírami se jedná o naprostou špičku partyzánského a slovenského válečného filmu. (07.04.2013)

Tři roky po konci hrůzné a tragické 2. sv. války, lidi by patrně chtěli zapomenout, ale filmaři rádi a s nadšením tuto děsivou událost znovu a znovu oživují, alespoň na plátnech kin. Tak prý slovenský lid povstal proti německým votrelcom. Patetický úvod, že patetičtější už jsem dlouho neviděl. V úvodních titulcích čteme, že film je nakrúcaný podle skutečné události. Patetický recitátor nám to ještě znovu připomene – zde by se měla rozblikat kontrolka každého soudného diváka. Laureát Stalinovy ceny je slepý jak patrona, nejdřív střílí do hlíny a pak by chtěl střílet po dievočce. Proč na ní ten tupoun míří, když se s ní z metru baví?? Stalinův kamarád drmolí furt rusky, proč u toho nejsou alespoň slovenské titulky? Hrdinní partyzáni v ledové fujavici bez rukavic, beranici jen lehce nasazenou, aby jim jí větrák ve studiu nesfouknul, uši venku. Dievočka si v mrazu -20 °C a vánici svléká kabát, aby přikryla raněného. Při pobytu zraněných v komfortní zemliance s vytápěním a umělým osvětlením (chybí už jen vířivka) se o dobrou náladu stará Deyl. Němci střílí na slepo po asi celých slovenských horách. Když dělostřelecký granát vybuchne těsně u chaty a vyrazí dveře, tak prohlásí: „No, alespoň nemusíme štípat dříví.“ Když se frekvence výbuchů zněkolikanásobí, tak se oči sovětských znalců rozzáří nadšením: KAŤŮŮŮŠA. A propuká nefalšovaná veselice. (13.02.2021)