Dva týdny štěstí

Další z filmů, ve kterém vystupuje J. Marvan jako "starý bručoun." Tyto role mu ale velmi seděly, nejen díky němu je ale tento film velmi kouzelný. Báječné role podaly i ostatní herecké hvězdy, ze všech je možno jmenovat A. Mandlovou, která zde byla celkem netradičně v roli chudé dívky, která ke "štěstí přišla." Možná námět jako z červené knihovny, ale neodolatelný film. (14.04.2011)

Vzhledem k přítomnosti Mandlové bych spíš dal filmu název "Hodina a půl neštěstí". Co si budeme nalhávat, role skromných tichých dívek jí moc nešly, páč ty musela hrát. Zato jí šly parádně role protivných nafoukaných slečinek, páč to hrát nemusela. A dál, zatímco mnozí se umělé inteligence obávají, já naopak doufám, že bude natolik nelogická a pošetilá, že bude doopravdy chtít jednou ovládnout svět. Samozřejmě, protože to bude inteligence, neovládne lidi neinteligentním způsobem, tím, že je vyhubí. Naopak jim dopřeje ty nejvyšší rozkoše, jaké bude schopna vymyslet, aby lidi držela v rauši, v blažené neaktivitě, a oni se jí tak do ničeho nepletli. A já jí řeknu, že mě přivodí vrcholnou blaženost jen tím, že vymyslí a realizuje nekonečný seriál, kde bude mít hlavní roli Ferenc Futurista. (26.08.2023)

„Ne, ne, ne, ne, i kdyby se jednalo o stovky milionů, pane řediteli, to už není má věc, protože pro banku neexistuji. Myslete si, že jsem umřel, že jsem měl kremaci, že jsem se utopil!“ Co musí jeden udělat, aby měl chvíli klid…Žádná komediální hitparáda. Pár lepších momentů má Marvan, Nedbal a Futurista (z minima vytěžil maximum), zbytek je buď nevýrazný či nevtipný (žurnalisté). A to včetně zamilovaných, neb upocený Schránil je spíš otravný a šarm Mandlové v mých očích moc nefungoval, i když znovu mě její postava něčím překvapila (infantilní, ale přesto kouzelný kratičký pěvecký duet s Marvanem). Strojenou srdečnost zaměstnanců ponechám bez komentáře. Spíš podprůměrná zábava s několika světlými chvilkami a docela příjemnou atmosférou. „Někdo mi ukrad vůz!“ - „Ale kdepak ukrad, to náš Tonda je taky šofér, von vám s ním jel pro benzín. Ale stejně říkal, že tam máte benzínu habaděj.“ - „Lidi, co jste mi to provedli?!“ - „Ale nemějte žádnej strach, von už se čtyřikrát naboural, von si dá sakra pozor, aby se znova nenaboural!“ (19.01.2020)

Falešná kočička či Přítelkyně pana ministra jsou mé favority jednoho z nejrozporuplnějších režisérů doby především protektorátní, Vladimíra Slavínského, které nejen pobavily, ale zároveň překvapily. No, a tak stejně překvapil i jeden z jeho možná méně známých, avšak pořád milých a příjemných snímků. Dva týdny štěstí je milá situační komedie, která mne překvapila především proměnou jednoho nemravného dědy, ze kterého se však ve finále stane jeden z nejvíce milých dědů, jehož roli si perfektně zahrál Jaroslav Marvan. V hlavních rolích zde však máme po boku sympatické, avšak zároveň zmatené a nic netušící Adiny Mandlové i Raoula Schránila, který jakožto tajemník veleváženého ministra, se snaží na Adinu zapůsobit. Sám o sobě to sice je slabší snímek, ale pořád velmi příjemný a dobrý. A za psíka Adámka přidávám bonusové body :)) 3/5 (22.01.2023)

Je ten svět nespravedlivej. Stačí jedna mladá krásná osoba, a všichni chlapi jdou do kolen a okamžitě uzavírají milionové obchody či zapomínají, že jsou ženatí nebo letití staří mládenci. Každopádně Adině, jakkoli zde byla milá a vstřícná, se to chudé děvče moc věřit nedalo, pořád byla až moc sebevědomá a suverénní. Škoda toho crazy závěru na silnici, to bylo jak z jiného filmu. (23.08.2020)