Obsahy(1)
Čeští filmaři na německou okupaci téměř okamžitě filmově zareagovali: už pouhý rok po válce vznikli Nadlidé, stvrzující mýtus o všeobecném hrdinství obyčejných českých lidí. Odehrávají se na malém městečku, kde samozřejmě působí odbojová skupina, ale vinou zlovolného udání je odhalena. Napínavé pronásledování si vyžádá i lidské oběti, ale většině odbojářů, kteří vesměs pocházejí z vojenských kruhů, se podaří prchnout. V časovém ohlédnutí je to sice film přece jen zastaralý vypravěčsky i tematicky, avšak prozrazuje, jak nedávný traumatizující zážitek vnímali umělci záhy po jeho odeznění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
Spoléhal jsem, že filmy natočené před „Vítězným únorem“ nebudou prohlodány bolševickým vlivem. Nemýlil jsem se, a snímek Nadlidé (1946) je toho důkazem. Je to jeden z pilotních filmů, ve kterém se filmaři vyřádili na lidské krutosti, a utrpení. Žádný prvorepublikový „cajdák“ prostě snaha o zachycení situace pod nadvládou Třetí říše, s kapkou tehdejší nenávisti. Než psychologický, je film spíše poselstvím pro další (demokratickou) generaci, a pro ucelení jejich představy o tehdejších poměrech. Na celém snímku je potěšující, že se zde mluví pouze o spojencích, Benešovi, a pouze okrajově o Rudé armádě. ()
Takové vyprávění školáků na základce o okupaci. Film nepostrádá napětí a hereckých výkonů. Postrádá inteligenci. Vše je černobílé: Krejza je zmetek, jeho žena zlá němka, jeho syn zmrd. (Jak mohl vědět Krejza, že ta krásná žena, kterou si bere bude jednou okupantka?) Vojáci wehrmachtu jsou zlí a hloupí a strašně se přežírají, no prostě svině. Plukovník je statečný, ale už je naznačováno, že po roce 48 veleben nebude, spíš oběšen. Dědci dělaj odboj v hospodě a vožralí vyžvaněj kde co. No a tak dál. ()
Obdivuhodné, film vznikol tesne po vojne a nenávisť voči Nemcom z neho priam syčí. Za všetko utrpenie sú slová prievozníkovej ženy, keď posiela mladých preč tam kde nie je násilie a nabáda ich aby sa vrátili až v tejto republike bude kľud. Ale každopádne má tento film v sebe odkaz aby sa vrahovia plazili v prachu a aby nikdy sa nezabudlo na nich ani na zradcov. Film nemal úlohu rozoberať odvahu ľudí v odboji, ale ani útočiť na jednotlivých zradcov. Jeho snahou bolo ukázať, že nie vždy postoj politikov sa stretne so súhlasom u normálnych ľudí. Národ neklesol na duchu, nepokoril sa ale naopak začal sa aktívne zapájať do odbojovej činnosti a nezľakol sa ani drobných ale aj väčších hrdinných obetí.Ale memento nezabúdajte, ľudia ostalo. ()
Nadlidé nebo také Nezapomeň, další z řady brzky poválečných dramatických snímků. Viz např. Hrdinové mlčí, V horách duní, Velký případ, Muži bez křídel, všechny z roku 46'. Film se odehrává opět v jednom malém zapadlém českém městečku, zde však na počátku okupace, narozdíl od některých výše uvedených. Film se mi však jevil jako jeden z nejméně zdařilých okupačních dramat vůbec. Na Hrdiny neměl, ty zatím z té první vlny vítězí, s ostatníma byl tak zhruba na stejné úrovni. Stále stejné téma: Každý druhý obyvatel této země byl pomalu darebák, kdy konspiroval za okupace proti vetřelcům, ukrýval zbraně, podával zprávy do zahraničí, střílel Němce a odpravoval zrádce, při čemž na pět z gruntu statečných Čechů připadal obvykle jeden udavač. Ke konci války s odsunem Němců, si zas každý musel hrát na hrdinu (Barikády nebo Hrdinové mlčí), to si vážně nevybereme. Všechno mi to tu připadalo jako horce spíchnutý příběh, nebo jen jakýsi záznam, hrstě dramatických situací-mísicích se o detektivními motivy, bez většího nápadu, avšak s velice dobrou Tuzarovou kamerou, fotografií (nejen tou krajinou) a především hereckými výkony, na kterých opět film stojí a jsou tak zřejmě jeho nejkladnější stránkou. Velice dobrá, byla Marie Nademlejnská (převozníkova žena), střídmá mluva, gesta a mimika, moc pěkné podmanivě patetické herectví. Jejího muže si zahrál Jaroslav Vojta, pěkná charakteristická, téměř civilní role. Dobrou postavu vytvořil i Ota Motyčka, jako hostinský a samozřejmě František Kreuzmann jako bezcitný obchodník Krejsa, že takových bylo víc a toto byla jen malá kapka v širém moři, netřeba připomínat a Němci nebyli blbí. Jednoho z SS-manů si zahrál opět Eduard Linkers, ale moc prostoru zde bohužel nedostal, tato jeho role jakoby předznamenala jeho pozdější nejspíš nejslavnější výkon v okupační grotesce "Nikdo nic neví". Film má místy velice dobrou sugestivní a ponurou atmosféru,a le přeci jen něco málo chybí... ()
Zajímavý příklad užití poetiky hraného filmu třicátých let na nacistickou okupační tematiku založenou na benešovském demokratickém pohledu na první měsíce německé okupace zbytkového Československa. Neobyklé je představení mladého Radovana Lukavského jako německého gestapáka. Ať je to jak chce, historická paměť nachází v tomto filmu svou oporu. Oporu v doložitelných faktech a souvislostech. ()
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu jsou použity dokumentární záběry pražských ulic z 15. března 1939. (lausik)
Reklama