Réžia:
Otakar VávraScenár:
Otakar VávraKamera:
Jiří MacákHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Taťjana Medvecká, Jana Hlaváčová, Martin Růžek, František Němec, Jiří Adamíra, Viktor Preiss, Oldřich Vízner, Jiří Bartoška, Radovan Lukavský, Eliška Sirová (viac)Obsahy(1)
Po biografickém Horoucím srdci z roku 1962 je Veronika již druhým filmem režiséra Otakara Vávry, jenž čerpá námětově ze života největší české spisovatelky 19. století Boženy Němcové. Proti předchozímu filmu, zachycujícímu poměrně široký obraz české vlastenecké společnosti v letech 1851-1856, je záběr Veroniky, natočené podle stejnojmenné novely Miloše V. Kratochvíla, podstatně užší a časově jej vymezuje období pouhých několika měsíců zimy 1854 a jara 1855. Jde tedy o epizodu ze života spisovatelky, literárni historií málo připomínanou, jejíž tragickou hrdinkou je mladá dívka Viktorie Paulová, vystupující ve filmu pod smyšleným jménem Veronika PavIitová. Tato vlastenka se stala nedobrovolnou konfidentkou rakouské policie a svou bezděčnou zradu Němcové a jejích přátel zaplatila životem. Na okraji v podstatě psychologického příběhu jejího utrpení zachytili autoři životní situaci Boženy Němcově v období, kdy začala psát Babičku, zejména pak její nenaplněnou lásku k mediku Hanuši Jurenkovi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Solidně realizované psychologické kostýmní drama stojící na velkých výkonech Táni Medvecké a Jany Hlaváčové. Přesně tohle je žánr, který jde Vávrovy nejlépe. Ostatně jeho tvorba v polovině 80. let byla hodě vyrovnaná (pomineme-li remake Krakatitu) a kdyby takto točil více už dříve (typicky aby Horoucí srdce a Příběh lásky a cti nebyly tak solitérními filmy v 60. a 70. letech), nemusel by patřit mezi ty nejproblematičtější převlékače kabátů, jaké naše země kdy nosila. ()
Už z názvu filmu vyplývá, že se nejedná vyloženě o životopisný film Boženy Němcové, jak je prezentován, nýbrž život Boženy Němcové je zde ukázán až v zátiší příběhu naivní mladé Veroniky (Taťjana Medvecká). O ten se opírá, jelikož život mladé Veroniky je prezentován jako stěžejní, když se stane nedobrovolnou konfidentkou rakouské policie a je obviněna z atentátu na císaře. Až po sledu událostí se díky jejímu doktorovi setká s Němcovou (Jana Hlaváčová) a my máme možnost shlédnout kousek života této spisovatelky. Podle mě je to i dobře, že je film takto koncipován. Nejedná se tak o nudný životopisný snímek, nýbrž o dramatický film z porevolučních let 19. století. Obě představitelky Veroniky i Němcové se do svých rolí vžily, stejně jako i herci v menších rolích. Kulisy a kostýmy jsou voleny vkusně, odpovídají té době a vytváří pocit autentičnosti. Pro mne je to veliké překvapení. [376. hodnocení, 24. komentář, 67%] ()
První český film s lesbickou zápletkou. Něco takového bych od tak kontroverzního tvůrce, jakým je Otakar Vávra, vůbec nečekal. Jana Hlaváčová je sice výtečná, ale prim zde hraje naivní (de facto hloupá) lesba Veronika v podání Taťjány Medvecké. Jeden z nejlepších Vávrových filmů, škoda, že je tak málo znám. ()
"Podívejte ta nevinná tvář. Co by ji mohlo tížit?" Příběh o tom, jak jednoduše se může někdy člověk dostat do spárů "ďábla". Hlavní postava filmu Veronika je sice trošku naivní dívka, zároveň je však ve velmi tíživé existenční situaci. Obojího dokáže rakouský policejní ředitel hravě využít. A pro Veroniku již není cesta zpět. I když Tatjana Medvecká není v roli Veroniky rozhodně špatná, nejsilněji z celého filmu na mě zapůsobila Jana Hlaváčová coby Božena Němcová. Její výraz byl neskonale oduševnělý a v jejích očích bylo něco přímo nadzemského. "Krásná to žena," říká paní kněžna o babičce ve stejnojmenném románu Boženy Němcové. "Krásná to žena," chce se mi říct po zhlédnutí tohoto filmu o Boženě Němcové i o její představitelce ()
Jana Hlaváčová v roli vášnivé Němcové a Taťjana Medvecká v roli zamilované a naivní vlastenky Veroniky… Jen bych k popisu jejich příběhu nepoužíval zkratku o homosexuální a lesbické lásce – současný vynález a nálepky, které by ony dvě ženy pro pojmenování svého vztahu a sebe samých zřejmě nepotřebovaly… ()
Reklama