Leoš Suchařípa

Leoš Suchařípa se narodil 15. února 1932 ve Varnsdorfu do rodiny židovského obchodního cestujícího s nádobím Norma, který zahynul v koncentračním táboře. Už při studiu na gymnáziu hrál ochotnicky v Divadelním kolektivu mladých. Po gymnáziu odešel na DAMU studovat historii a teorii divadla, ale po roce odešel na sovětskou Vysokou školu divadelní v Moskvě – Státní divadelní institut A. V. Lunačarského (GITIS), kterou absolvoval roku 1957.

Vrátil se do Prahy a v letech 1957 – 1968 pracoval jako redaktor a šéfredaktor „Divadelních novin“, zástupce šéfredaktora časopisu „Divadlo“ a byl odborným asistentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se rozhodl zúročit své teoretické poznatky v praxi.

Jako dramaturg a občasný herec nastoupil do Činoherního klubu (1968 – 1973). Během této činnosti se stal i hercem v Redutě Ne – divadla Ivana Vyskočila a i zpěvákem s dvojicí Vodňanský – Skoumal. Na začátku a během normalizace měl z politických a ideových důvodů omezenou uměleckou činnost, musel odejít na oblastní scény jako dramaturg v Divadle Vítězného února Karlových Varů (1973 – 1975) a herec s utajovaným podílem na dramaturgii v Činoherním studiu v Ústí nad Labem u Ivana Rajmonta (1975 – 1982).

Nakonec se směl vrátit do Prahy, kde svoji dráhu ukončil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1987 – 1992) a v Divadle Na zábradlí (1992 – 2005). V roce 2001 se svým synem hostoval v Činoherním klubu („Čekání na Godota“) pod režií Juraje Herze. Hostoval i v dalších českých městech (například Ostrava).

Suchařípa byl originálním samorostlým hercem, těžící hlavně svým zjevem a zvláštním nezaměnitelným drsným hlasem, výslovností a dikcí. Na jevišti sehrál Malvolia („Komedie masopustu“), Čebutykina („Tři sestry“), markýze („Jakub Fatalista“), krále Petra z říše Popo („Leonce a Lena“), sluhu Adama („Jak se vám líbí“), Fairchilda („Muž jako muž“), starostu („Vášeň jako jed“), kapitána Strubeho („Cesta na parníku Lama 8 z Prahy do Bratislavy za 365 dní“), starostu Devátého („Dobové tance“), Dorna („Racek“), pana Serebrjakova („Strýček Váňa“), Lebeděva („Ivanov“), Estragona („Čekání na Godota“), „Ženitba“, „Don Juan“, „Troilus a Kressida“, „Kafkovo brko“, „Edessa“, „Dantova smrt“, „Goldoniáda“, „Foxtrot“ apod.

Film Leoše Suchařípu využíval ojediněle hlavně v malých a epizodních roličkách, což bylo zapříčiněno i s jeho problémy se státní mocí. Poprvé si zahrál šlechtice v Daňkově SPANILÉ JÍZDĚ (1963). Z dalších postaviček si uveďme ředitele ústavu (NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA), předsedu oddělení (PĚT HOLEK NA KRKU), spisovatele (MUŽ NA ÚTĚKU), bývalého prokurátora a brigádníka (SKŘIVÁNCI NA NITI), Tadeáše (PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA), strážníka (LUCIE A ZÁZRAKY), herce (ŠANCE), pana Feldka (VRAK), Lichváře (STRAKA V HRSTI), Gustava Eiffela (JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ), Prof. Solferina (JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE) či Dr. Širokého (DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTAG).

Kupodivu si zahrál roku 1974 titulní postavu robota Blasiuse v československo – východoněmeckém dětském Sci – Fi snímku Egona Schlegela DOBRODRUŽSTVÍ S BLASIEM, kde ho ale nadaboval Miloš Kopecký. Svoji životní roli si ztvárnil ve filmu Věry Chytilové FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE (1983), kde bravurním způsobem sehrál už stárnoucího seladona Karla Fauna, za něhož získal na MFF v Sanremu Cenu za nejlepší herecký výkon (1984).

Na závěr své kariéry ještě v páru s Ivou Janžurovou stvořil otce a manžela Jana Zacha v tragikomedii ENE BENE (1999) Alice Nellis. Naposled byl včelařem v komedii Tomáše Vorla st. CESTA Z MĚSTA (2000). Hrál i ve slovenských a německých produkcích.

Spolupracoval s rozhlasem („Život, který trval týden“, „Trakl“, „Faethón“), televizí (např. OHNIVÉ ŽENY SE VRACEJÍ, DÁMSKÁ JÍZDA, CHIRURGIE, FRANZ A FELICIE, ZÁMEK V ČECHÁCH, TRAMPOTY PANA HUMBLA, DRÁMO nebo PODFUK), seriály (LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, PRAŽSKÝ STUDENT, UCTIVÁ POKLONA PANE KOHN, ŽIVOT NA ZÁMKU i ZDIVOČELÁ ZEMĚ) a též dabingem (SAMSON A SOUBOJ SILÁKŮ).

Jako teoretik přispíval do různých periodik a excelentně překládal z ruštiny: N. V. Gogol („Ženitba"), A. N. Ostrovský („Šťastný den"), A. P. Čechov („Racek"), M. Gorkij atd. Se svoji ženou, teatroložkou Helenou Suchařípovou (1937 – 2013) měl syna Davida Suchařípu (*1965), který pokračuje v herecké práci. Herec, překladatel, divadelní dramaturg a divadelní teoretik Leoš Suchařípa zemřel 14. června 2005 v Praze ve věku třiasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour