Straka v hrsti

Dílem omezené tvůrčí svobody, resp. nutnosti uzpůsobit styl filmu předpokládaným zásahům cenzury (odtud převažující dlouhé záběry) a nemožnosti řádně film dokončit v postprodukci podle původních představ a současně Herzovým sklonem k povrchnímu, dekadentnímu manýrismu, který je více odpuzující než podvratný, představuje Straka v hrsti jednu z mnoha smutných obětí dobového politického soukolí a jeho tvrdých restrikcí. Nevidím však jediný důvod, proč k ní kvůli tomuto "handicapu" přistupovat mírněji. Přízvisko "kultovní" si totiž nevysloužila svými kvalitami, ale jen a pouze díky příšerné hudbě Pražského výběru a třináctiletým zákazem. Dnes je proto zajímavá především z historického hlediska, jako svědectví o absurditách doby svého vzniku, o níž navíc symbolicky vypráví na půdorysu podobenství, ale jeho hodnoty, jakožto filmového a uměleckého díla jsou, jak už jsem naznačil, diskutabilní až nevalné. Pro trvalou uměleckou hodnotu, která by reprezentovala to lepší, světlejší z šedi a beznaděje normalizační kinematografie, je třeba se poohlédnout jinde. (06.02.2011)

"Poslyšte příběh velmi krásný" zpívá (nebo spíše ječí) Jana Kratochvílová na začátku o příběhu, nebo tedy filmu končícím mimo jiné hromadnou střelbou na nevinné vojáky!! Měl jsem v podstatě stejné pocity jako zde popsal uživatel Big Bear... Když se na zapadlém smetišti za doprovodu Pražského výběru začali objevovat šílenci, co vypadali jako parodie na hippies v středověkých kostýmech nebo začli tam do kruhu jezdit motorky a uprostřed se vystavovali lidé coby sochy se zaječími nebo jeleními hlavami, nestačil jsem zírat, co to vzniklo a do jaké úrovně bizáru režisér Juraj Herz (autor takových skvostů jako Spalovač mrtvol nebo Petrolejové lampy) v 80. letech postoupil. Tohle je snad největší filmový úlet, co jsem v československé kinematografii viděl! Možno trochu s nadsázkou označit za takové malé skloubení "Den sedmý, osmá noc" a Vorlova "Kouře". Bohužel, tady absolutně bez myšlenky... alespoň já jsem nic rozumného v tomhle šílenství nepozoroval. Odvaha natočit tohle uprostřed komunismu se cení, ale jako celek osobně neshledávám žádný velký přínos, žádné kladné pocity... je mi líto. Jednu hvězdičku dávám za občas povedenou hudbu, jinak u mě je to velmi těsně na hranici odpadu; 20% (30.05.2018)

Když všichni ti hastroši vtrhli na moji obrazovku, nejen že mi asi pusa zůstala otevřená, ale snad jsem zapomněl i dýchat... Viděl jsem už lecos, ale tohle byl opravdu úlet, který nějakým záhadným způsobem vznikl ne na konci šedesátek, ale v roce 1983. Herz byl vždycky trochu jinej, tohe je ale cosi zcela mimo všechno :-). Po chvilce se člověk lehce zorientuje a začne sledovat počínání Suchařípy, Rösnera (s místy vtipnými výstupy).. Přesto mi to celé nesedlo. Bylo to takové sice jakoby hippies, ale v šíleném osmdesátkovém podání. A osmdesátky já nemám rád.. Netvrdím, že to někdy ještě nedám, ale zatím to ne mne bylo nezkousnutelné. Každopádně smekám, že tohle někdo protlačil za vlády Husáka do filmové podoby!!! Dva lektvary. * * (04.10.2015)

Antonín Přidal adaptoval středověkou hru Mastičkář, včetně ústřední postavy Rubína (pouťová divadelnost ve výrazu ve filmu zůstala) i s jejím masopustním pojetím, s aktualizací přenesenou do zdánlivého bezčasí (ale s výraznými historickými konotacemi 20. století - nacističtí rytíři), dost typickou pro přelom 70. a 80. let. Hudba M. Kocába je tradičně pro něj eklektická (takový Miloš Štědroň by si s úpravami historické hudby a hudbou současnou poradil osobitěji), ale ve výsledku ne zas tak špatná, jako by byla od téhož autora dnes. Název Straka v hrsti byl z komerčních důvodů použit podle nahrávky Pražského výběru, kterou Kocáb do filmu také jako svou hudbu zařadil? (17.08.2011)

Mě tenhle teatrální alegoricko-abstraktní styl vyprávění teda zrovna nebere, ale naštěstí to má i normální a zajímavé části, které to celé ženou kupředu. Příběh je zajímavý, zpracování občas taky, až na to přehnané stylizované hulákání a pohyby. Takové postindustrální (snad nechtěně) postapokalyptické podobenství o tom, že lidé jsou svině v každé době, epoše a času, tedy, že zůstávají stále stejní, tedy lidští, i když to zanmená pravý opak toho, co je pod tím slovem představováno. Je třeba říct, že navzdory stylizaci a provedení, se Herzovi podařilo udržet hlavu i patu přesně tam, kde mají být a vybrat zajímavé herce (Rösner je démonický, Heřmánek skvělý, Anděla je smyslně éterická a abstraktní asi stejně, jako celý film, její obsazení je světlou stránkou filmu). Procesí smrti však nemá chybu, Herz prostě svou temnou stránku neskryje. V podstatě zajímavý kousek, který ale asi nebudu chtít vidět někdy znovu. (13.07.2013)