Zuzana Hodková

Narodila se do hereckého rodu Pechů–Pešků, otec byl tanečník a choreograf, s nímž chodívala na zkoušky do DEFB a jako pětiletá sedávala v temném hledišti a poslouchala, jak Emil František Burian vede herce. V šatně na tátově židli z odposlechu opojeně pozorovala a naslouchala proměně herců z civilu, kde si oblékli nažehlenou košili a odešli do hlubin magie jeviště.

Po přijetí na DAMU brzy hrála v divadle Disk v „Periferii“, inscenaci absolvujícího ročníku. První angažmá ji přivedlo do Ostravy, divadla Petra Bezruče, a okamžitě byla vržena do plného provozu divadla pro děti a mládež, diváky, kteří se nedali obelhávat. Další angažmá, v Krajském divadle Příbram, přišlo po narození první dcery a poté se narodila dcera druhá, to už zase v Ostravě. Chvíli tam byla na volné noze a hrála po školách s kolegy, než ji oslovil Ivan Rajmont a pozval ji do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde na ni čekala úžasná práce s Janem Grossmanem a dalších 8 sezón krásné herecké práce.

Soubor i vztahy se rozpadly, kolegové rozlétli a Zuzana neměla práci, takže uklízela, na pár let zakotvila v dnešní škole Jaroslava Ježka pro nevidomé děti jako vychovatelka. V době normalizace ji tohle zaměstnání hluboce uspokojovalo.

Od r. 1987 se s dcerami přemístily do USA, kde se hraní věnovala poctivě, ale více méně jako amatér, čili za „párek a tatranku“. Hrála anglicky i v klasickém repertoáru (Shakespeare, Lorca, Tennessee Williams), později psala spolu s hereckými kolegy divadelní texty pro International Fringe Festival v New Yorku, hrála několik rolí v adaptaci „Procesu Franze Kafky“ v Portlandu a občas zajela do Čech a začala hrát i tady ve filmu a televizi. Byla též součástí souboru fyzického divadla MiLoCo, který se představil na festivalu v Sarajevu a v Dublinu.

Z rodinných důvodů se zdržuje trvale v Čechách, kde také hraje jak česky, tak anglicky, případně v dalších jazycích.

Bohemianne