Komediant

Mám rád historické filmy, takže je většinou i cíleně vyhledávám. Tenhle jsem viděl víceméně náhodou v TV. Nelituju toho, byť příběhová linka o kočovných hercích mě nijak výrazně nezaujala a celý film působí dosti televizním dojmem. Co mě totiž zaujalo hodně, je vykreslení oblastí, jimiž se s plnou intenzitou přehnalo dění třicetileté války, hlavně v podobě řádění demobilizovaných žoldnéřů (tzv. Hundlédrů - blíže např. v tomhle vynikajícím filmu). Mimochodem, žoldnéřské armády byly zhusta nebezpečnější civilnímu obyvatelstvu než nepříteli a obyvatelstvo se obávalo svých - tedy císařských - zcela stejně jako třeba Švédů. Většinou zcela oprávněně. Poučení vedlo po roce 1648 k systému pravidelných armád. (09.08.2008)

Slabší až nudný námet o kočovných divadelníkoch - komediantoch, ktorí sa pre zmenu pokúsia o nekomedionálnu hru. Romanticko-dramatická veršovaná hra Romeo a Júlia je po textovej stránke komplikovaná aj pre dnešného diváka, nie to ešte pre toho zo 17. storočia a tak nie je divu, že neslávi uspech. A to sa dá povedať aj o slabších hercoch, menej o filmovej atmosfére. Zaujímavé je na tom iba zasadenie do obdobia 30-ročnej vojny, ktorá vtedy Európu sužovala. (23.09.2017)

Obávám se, že Vávrovi se tehdy asi každý bál říct, že scénář potřebuje přepracovat a šikl by se pořádný dramaturg jakožto oponent. Protože ten námět o múzách, která by ve válce mlčet neměly, že hrůza se dá porazit krásou a láskou, ten je hodně silný. Ale zpracování je mizerné, herci hrají strojeně, deklamují, jejich role jim nevěřím. Teda kromě Veškrnové, ale ta tehdy ukazovala nejen kozy na potkání. Zazní tu pár zajímavých myšlenek (třeba za celou dobu neuvidíme Švédy, ale naši zběhlí vojáci se dopustí mnoha mordů a loupeží), jenže je to pohřbeno pod hromadou balastu a přehnané patetičnosti. Navíc se vlastně v poslední čtvrthodině ani k původním postavám nevrátíme, což hodně zamrzí, chtělo to nějaké zakončení u všech příběhů. Kamera, výprava, lokace, vše skvělé, ale žel celek se rozpadá na kusy a nefunguje. (10.02.2023)

Film je vzdorem pověstného "Inter arma silent Musae". Naštěstí zde múzy nemlčely a odvážně stojí ve větru vražedných hrůz třicetileté války. Poezie divadelních her v kontrastu s krutostmi 17. stoleti asi neuspokojí vyznavače akční tvorby naší doby, nicméně, ocenilo ji i dobytčí obecenstvo tehdejší společnosti? (23.01.2015)

,,Potulní kejklíři jdou zasněženou plání,v obitém talíři vaří vítr ke snídani, s cvičenou opičkou na rameni, životem malinko unaveni ... Ppotulní kejklíři jdou bílou plání '' --- J. Nohavica nemohl napsat přiléhavější text a to dokonce včetně té opičky.. .Mně ta ,,nemasovost'' - pokud tím někteří myslí davové scény na něž byli u Vávry zvyklí :-) nevadila. Naopak, snímku ladil spíše komornější ráz a ,,masové'' to bylo ke konci až až :-). Bylo zajímavé sledovat tu cestu vozu taženého dvěma koni a skupinky potulných herců táhnoucích od města k města zničenou a vylidněnou krajinou... Mně osobně tam neseděl Kaiser. Dnes se hodí pro vážné role, ale tehdy už to musela být pěst na oko a rušilo mně tam to jeho mládí i dnes. Navíc byl vlastně klíčovým hrdinou. Jinak ostatní hráli dobře, samozřejmě Brzobohatý, Adamíra... Za mně jsou to tři slabší džbány vína (zřejmě dle dobových zvyklostí ředěného). * * * (11.07.2015)